archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Robert BIEL Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'Die karitative Tätigkeit im Schatten des Kommunismus in der VR Pole'
Language:
Sprache:
Nyelv:
German
Deutsch
Német
Received:
Erhalten:
Érkezett:
4. Juni 2008
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
18. Februar 2009
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 4 (2009) 2
Pages:
Seiten:
Oldal:
221–246
Section:
Rubrik:
Rovat:
Common Past
Gemeinsame Vergangenheit
Közös múltunk
DOI: 10.1556/EJMH.4.2009.2.4
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
15. Dezember 2009
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Robert BIEL
Theologische Fakultät in Tarnów
Päpstliche Universität in Krakau
33-100 Tarnów
ul. Urszulańska 9/6
Polen
rbiel@diecezja.tarnow.pl
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Charitable Activities in the Shadow of the Communist System in the People’s Republic of Poland: In addition to liturgy and preaching, charity is one of the most important tasks of the Church. This holds true for the Polish Catholic Church as well, where benevolence has a longstanding tradition. An Episcopal Committee dealing with the affairs of victims of war was established as early as 1915 in Krakow, while only 7 years later, in 1922, the Caritas Association was set up. Before the Second World War, the Church in Poland was considered a major charitable institution. World War II wrote a strange chapter in the history of charitable activities of the Church in Poland. On 23 June 1940, the occupying German forces abolished all structures of Caritas. In their stead in 1940 they established the ‘RGO’ (Central Welfare Council) and the ‘PolKo’ (Polish Welfare Committees) that could provide charitable assistance. Right after the end of the war, in June 1945, the Polish Bishops’ Conference set up the national centre of Caritas, which immediately restarted its official activities. Not long after the change in power, communist attacks targeting the activities of Caritas started. The difficult times of communist persecution increasingly meant the obstruction of charitable Church activities, which were also manifested in various forms of charitable mental health care. As a result, by 1950, Caritas – along with its institutions – came under the forced control of the state. The national centre of Caritas had to be disbanded, and its assets were confiscated by the state authorities. Following the 1950 dissolution of the national headquarters of Caritas, the church organisation was replaced by the newly founded ‘Caritas Association of Catholics’ which answered to the communist government. In response, the Polish Bishops’ Conference established the National Secretariat for Charity Matters. The declaration of the state of emergency in 1981 also prompted the Church to step up its charitable activities. The 1980s saw a considerable surge in institutional charity work in Poland, when the social role of the Church broadened significantly in the growing economic crisis. The Charity Commission was convened in January 1981, and not long after the overthrow of communism, on 10 October 1990, following a 40-year hiatus, a church-run Caritas was established again, which today needs to be ready to deal with contemporary challenges like unemployment, social insecurity and emigration.

KEYWORDS
diaconate, Poland, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, mental health care, age of changes, emigration

Die karitative Tätigkeit der Katholischen Kirche im Schatten des Kommunismus in der VR Polen: Caritas gehört neben der Liturgie und der Wortverkündigung zu den wesentlichen Aufgaben der Kirche. Dies gilt auch für die katholische Kirche in Polen, wo die Wohltätigkeit eine reiche Tradition hat. Bereits im Jahre 1915 entstand in Krakau das Bischöfliche Komitee für die Kriegsopfer und 7 Jahre später – im Jahr 1922 – der Caritas-Verein. Die Kirche in Polen galt vor dem Zweiten Weltkrieg als bedeutsamer Wohltätigkeitsträger. Ein besonderes Kapitel in der Geschichte der kirchlichen karitativen Tätigkeit in Polen schrieb der Zweite Weltkrieg. Am 23. Juli 1940 wurden alle Strukturen der Caritas durch die deutsche Besatzungsmacht aufgelöst. Als Ersatz wurden im Jahre 1940 „RGO“ (Hauptfürsorgerat) und „PolKo“ (Polnisches Fürsorgekomitee) als Organisationen ins Leben gerufen, die die karitative Hilfe leisten konnten. Unmittelbar nach Ende des Krieges schuf die Polnische Bischofskonferenz im Juni 1945 die Landeszentrale der Caritas, die sogleich ihre offizielle Tätigkeit wieder aufnahm. Kurz nach der Machtübernahme starteten die Kommunisten Angriffe auf die institutionelle Arbeit der Caritas. Die schwierige Zeit der kommunistischen Verfolgung bedeutete immer mehr eine Behinderung der karitativen Tätigkeit der Kirche, die sich auch in verschiedenen Formen der karitativen Seelsorge auswirkte. Infolgedessen wurde die Caritas mit ihren Einrichtungen bereits im Jahre 1950 unter die Zwangsaufsicht des Staates gestellt. Die Landeszentrale „Caritas“ musste aufgelöst werden und ihr Eigentum wurde von den Staatsbehörden beschlagnahmt. Nach der Auflösung der Landeszentrale der Caritas im Jahre 1950 wurde anstelle der kirchlichen Organisation die neue „Vereinigung der Katholiken – Caritas“ gegründet, die der kommunistischen Regierung unterstellt war. Als Reaktion darauf gründete die Polnische Bischofskonferenz das Landessekretariat für Barmherzigkeit. Die Einführung des Kriegszustandes (1981) forderte auch die Kirche zur verstärkten karitativen Aktivität heraus. In den 80er Jahren kam es zum bedeutenden Aufschwung institutioneller Caritasarbeit in Polen, als während der sich verschärfenden Wirtschaftskrise die gesellschaftliche Rolle der Kirche stark zunahm. Im Januar 1981 wurde die Karitative Kommission einberufen und kurz nach der Wende – am 10. Oktober 1990 – entstand nach 40jähriger Pause die kirchliche Caritas, die nun den Herausforderungen der neuen Zeit, wie Arbeitslosigkeit, soziale Unsicherheit und Auswanderung, gewachsen sein muss.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Diakonie, Polen, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, Seelsorge, Wendezeit, Auswanderung

Karitativni rad u sjenci komunističkog režima u Narodnoj Republici Poljskoj: Karitas je pored liturgije i propovjedi jedan od najvažnijih zadaća crkve. To važi i za katoličku crkvu u Poljskoj, gdje dobrotvornost ima bogatu tradiciju. Već je 1915. godine u Krakovu formirana biskupska komisija koja se bavila problemima žrtava rata, a poslije sedam godina, 1922. udruga Caritas. Katolička crkva u Poljskoj je prije Drugoga svjetskog rata važila za značajnu dobrotvornu instituciju. Posebno poglavlje karitativnog rada se pisalo u Poljskoj tijekom Drugoga svjetskog rata. 23. lipnja 1940. njemačke okupatorske vlasti su ukinule sve strukture Caritasa. Umjesto njega su 1940. formirale „RGO“ (Glavno starateljsko vijeće) i „PolKo“ (Poljska starateljska komisija), koji su imali pravo pružati karitativnu pomoć. Neposredno poslije završetka rata Poljska biskupska konferencija je u lipnju 1945. osnovala centralno tijelo Caritasa, koje je odmah počelo sa zvaničnom djelatnošću. Ubrzo poslije preuzimanja vlasti, komunisti su krenuli sa napadima protiv djelatnosti Caritasa. Teški period komunističkog progona je sve više značio sprječavanje te karitativne djelatnosti crkve koja se isto tako ispoljavala u raznim oblicima karitativnog dušebrižništva. Usljed toga Caritas – zajedno sa svojim ustanovama – već 1950. je potpao pod prisilan nadzor države. Centralno je tijelo Caritasa moralo biti raspušteno, njegova dobra su državne vlasti zaplijenile. Nakon raspuštanja centralnog tijela Caritasa 1950. godine, umjesto crkvene ustanove kao novu ustanovu su osnovali „Karitativnu udrugu katolika“, koja je bila potčinjena komunističkoj vladi. Kao odgovor na ovo, Poljska biskupska konferencija je osnovala „Nacionalno Tajništvo Milosrđa“. Uvođenje vanrednog stanja 1981. godine potaknulo je i crkvu na aktivniju karitativnu djelatnost. Tijekom osamdesetih došlo je do značajnog razvoja institucionalnog karitativnog rada kada se u produbljenoj ekonomskoj krizi društvena uloga crkve znatno povećala. U siječnju 1981. su sazvali Karitativnu komisiju, a uskoro poslije promjena – 10. listopada 1990. – nakon četrdesetogodišnjeg prekida, formiran je Caritas, koji se treba uhvatiti u koštac s takvim izazovima novoga vremena kao što je nezaposlenost, društvena nesigurnost i iseljavanje.

KLJUČNE RIJEČI
diakonia, Poljska, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, dušebrižništvo, doba promjena, iseljavanje

Charitativní činnosti ve stínu komunistického režimu Polské lidové republiky: Charita patří vedle liturgie a hlásání evangelia k nejdůležitějším úkolům církve. Platí to i pro polskou katolickou církev, kde má dobročinnost bohatou tradici. Již v roce 1915 vznikla v Krakově biskupská komise zabývající se záležitostmi válečných obětí, o 7 let později – v roce 1922 – pak byla založena Společnost Charitas. Církev v Polsku patřila v období před druhou světovou válkou k významným charitativním organizacím. Zvláštní kapitolu v dějinách církevní charitativní činnosti napsala v Polsku II. světová válka. Německá okupační moc zrušila dne 23. července 1940 veškeré struktury Společnosti Charitas. Místo toho vzniklo v roce 1940 „RGO“ (Hlavní rada starostlivosti) a „PolKo“ (Polská charitativní komise), které mohly poskytovat charitativní pomoc. Bezprostředně po skončení války v červnu 1945 založila Polská biskupská konference celostátní ústředí Charitas, které okamžitě zahájilo svou oficiální činnost. Nedlouho po převzetí moci byly ovšem zahájeny komunistické útoky proti činnosti Charitas. Těžké období komunistické perzekuce znamenalo stále více zabraňování té složky charitativní činnosti církve, která se projevovala v různých formách charitativní péče o duchovno. V důsledku toho se Charitas ocitla se všemi svými institucemi již v roce 1950 pod nucenou státní správou. Celostátní ústředí Charitas muselo být rozpuštěno, její majetek zabavily státní orgány. Pro rozpuštění celostátního ústředí Charitas v roce 1950 byl na místě církevní organizace jako nová instituce založen „Katolický charitativní spolek“, který již byl plně podřízen komunistické vládě. Jako odpověď na tento akt Polská biskupská konference založila Celostátní sekretariát milosrdenství. Zavedení výjimečného stavu v roce 1981 inspirovalo i církev k zintenzivnění charitativní činnosti. V 80-tých letech nastal v Polsku významný rozvoj institucionální charitativní činnosti, neboť v době prohlubující se ekonomické krize se společenská role církve stále více posilovala. V lednu 1981 byla svolána Charitativní komise a nedlouho po převratu – 10. října 1990 – se po čtyřicetileté přestávce obnovila církevní charita, jejímž úkolem nyní je zvládání výzev nové éry, jako jsou např. nezaměstnanost, sociální nejistota a emigrace.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
diakonie, Polsko, komunizmus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pomocné povolání, duševní péče, doba změn, emigrace

Karitatív tevékenység a Lengyel Népköztársaság kommunista rendszerének árnyékában: A karitász a liturgia és az igehirdetés mellett az egyház legfontosabb feladatai közé tartozik. Igaz ez a lengyelországi katolikus egyházra is, ahol a jótékonyságnak gazdag hagyománya van. Már 1915-ben létrejött Krakkóban a háborús áldozatok ügyeivel foglalkozó püspöki bizottság, 7 évvel később, 1922-ben pedig a Karitász Egyesület. A lengyelországi egyház a második világháború előtt jelenős jótékonysági intézménynek számított. Az egyházi karitatív tevékenység történetének különös fejezetét írta Lengyelországban a második világháború. 1940. július 23-án a német megszálló hatalom a Karitász valamennyi struktúráját megszüntette. Helyette 1940-ben létrehozták az „RGO”-t (Gondoskodási Főtanács) és a „PolKo”-t (Lengyel Gondoskodási Bizottság), amelyek karitatív segítséget nyújthattak. Közvetlenül a háború vége után a Lengyel Püspökkari Konferencia 1945 júniusában létrehozta a Karitász országos központját, amely azonnal újra megkezdte hivatalos tevékenységét. Nem sokkal a hatalomátvétel után megkezdődtek a Karitász tevékenysége elleni kommunista támadások. A kommunista üldözés nehéz időszaka egyre inkább az egyház ama karitatív tevékenységének akadályozását jelentette, amely a karitatív lelkigondozás különféle formáiban is megnyilvánult. Ennek következtében a Karitász – intézményeivel együtt – már 1950-ben az állam kényszerfelügyelete alá került. A Karitász országos központját fel kellett oszlatni, javait az állami hatóságok elkobozták. A Karitász országos központjának 1950-es feloszlatása után az egyházi szervezet helyett új intézményként megalapították a „Katolikusok Karitász Egyesületét”, amely a kommunista kormány alá volt rendelve. Erre válaszul a Lengyel Püspökkari Konferencia megalapította az Irgalmasság Orszá- gos Titkárságát. A rendkívüli állapot 1981-es bevezetése az egyházat is erőteljesebb karitatív tevékenységre serkentette. Az 1980-as években Lengyelországban az intézményes karitászmunka jelentős fellendülése következett be, amikor az élesedő gazdasági válságban az egyház társadalmi szerepe jelentősen megnőtt. 1981 januárjában összehívták a Karitatív Bizottságot, és nem sokkal a fordulatot követően – 1990. október 10-én – 40 év szünet után létrejött az egyházi karitász, amelynek immár az új idők olyan kihívásaival kell tudni megbirkóznia, mint a munkanélküliség, a társadalmi bizonytalanság és a kivándorlás.

KULCSSZAVAK
diakónia, Lengyelország, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, lelkigondozás, változások kora, kivándorlás

Działalność charytatywna w cieniu komunizmu w Polsce Ludowej: Działalność charytatywna ma w Polsce długą i bogatą tradycję. Już bowiem w czasach rozbiorów – w 1915 roku powstał Biskupi Komitet Pomocy dla Dotkniętych Klęską Wojny i zaczęły się tworzyć instytucjonalne zaczątki działalności charytatywnej, których efektem było powstanie w 1922 roku kościelnej organizacji Caritas. Szczególnym wyzwaniem dla kościelnej działalności charytatywnej stał się okres II wojny światowej. Gdy okupanci rozwiązali w 1940 roku Caritas Ko- ściół powołał do życia RGO (Radę Główną Opiekuńczą) oraz Polko (Polski Komitet Opiekuń- czy), które koordynowały działania charytatywne Kościoła w trudnym czasie wojny. Zaraz po zakończeniu II wojny światowej Episkopat Polski reaktywował działalność i struktury Caritasu. Nie spotkało się to jednak z przychylnością władz komunistycznych, które chciały również w dziedzinie dobroczynności zachować swój monopol. Po licznych atakach i szykanach również w duszpasterstwie komuniści rozwiązali w 1950 roku kościelną Caritas i upaństwowili większość placówek zakładając jednocześnie kontrolowany przez siebie związek Katolików Caritas. Po zlikwidowaniu kościelnej Caritas Komisja Episkopatu Polski utworzyła w 1950 roku Krajowy Sekretariat do Spraw Miłosierdzia, który odtąd koordynował działalność charytatywną Kościoła. Szczególnym charytatywnym wyzwaniem dla Kościoła był okres stanu wojennego (1981), gdy trzeba było zorganizować pomoc dla internowanych, więźniów politycznych i ich rodzin. Ze względu na nasilający się kryzys gospodarczy w Polsce posługa charytatywna Kościoła nabierała coraz to większego znaczenia i z tej racji Konferencja Episkopatu Polski utworzyła w 1981 roku Komisję Charytatywną, której głównym zadaniem było przyjmowanie i dystrybucja pomocy żywnościowej, medycznej czy gospodarczej napływającej w tamtym czasie z Zachodu do Polski. Po upadku komunizmu Episkopat Polski podjął decyzję o reaktywowaniu kościelnej Caritas, co dokonało się w październiku 1990 roku. Oprócz koniecznej odbudowy struktur Caritas musiał podjąć swoje zadania polegające na niesieniu pomocy ofiarom reform gospodarczych w Polsce po 1989 roku. Dzisiaj Caritas musi sprostać nowym wyzwaniom, które zrodziły się na gruncie przemian cywilizacyjnych spowodowanych wejściem Polski do Unii Europejskiej.

SŁOWA-KLUCZE
diakonia, Polska, komunizm, państwo socjalistyczne, dyktatura, historia, przegląd, duszpasterstwo, czas przełomu, emigracja

Activităţi caritative în Republica Poloneză din umbra comunismului: Caritatea, pe lângă liturgie şi slujbă este una dintre cele mai importante sarcini ale bisericii. Acest lucru este valabil şi în cazul bisericii catolice poloneze, unde caritatea are tradiţii bogate. În anul 1915 în Cracovia s-a înfiinţat comitetul episcopal, care se ocupa cu problemele victimelor de război, iar cu 7 ani mai târziu în 1922 Asociaţia Caritas. Înainte de cel de-al doilea război mondial biserica poloneză a fost considerată o insituţie semnificativă de caritate. Cel de-al doilea război mondial a scris un capitol interesant în activitatea caritativă bisericească. În 1940 pe 23 iulie puterea germană a suprimat fiecare structură al Caritasului. În locul acesteia a fost înfiinţat în 1940 RGO-ul (Consiliul de Îngrijire) şi PolKo (Comitetul de Îngrijire Polonez), care oferea ajutor caritativ. Imediat după sfârşitul războiului, în iulie 1945 Conferinţa Episcopală Poloneză a înfiinţat centrul naţional al Caritasului, care şi-a reluat activitatea oficială. După preluarea puterii au început atacurile comuniste faţă de activitatea Caritasului. Perioada grea de persecuţie a însemnat împiedicarea activităţii caritative a bisericii, fapt care a fost vizibil în diferitele forme ale îngrijirii sufleteşti. Datorită acesteia, Caritasul-împreună cu instituţiile lui, încă din 1950 a ajuns sub supravegherea forţată a statului. Centrul naţional al Caritasului a fost desfiinţat, bunurile au fost confiscate de către autorităţile statului. După desfiinţarea din 1950 al Caritasului, în locul organizaţiei bisericeşti, a fost înfiinţată ca şi o instituţie nouă Asociaţia Catolică al Caritas-ului, care a funcţionat sub guvernul comunist. Ca răspuns, Conferinţa Episcopală Poloneză a înfiinţat Secretariatul Naţional Milostiv. Introducerea din 1981 al acestei situaţii neobişnuite a impulsionat biserica spre o activitate caritativă accentuată. În Polonia în anul 1980 munca caritativă instituţională a prosperat vizibil şi rolul social al muncii caritative s-a dezvoltat semnificativ în criza economică. În ianuarie 1981 a fost convocat Comitetul Caritativ şi nu după mult timp după această întorsătură în 1990 pe 10 octombrie, după 40 de ani de pauză, s-a înfiinţat caritasul bisericesc, care a trebuit să facă faţă provocărilor unei noi perioade, ca şomajul, incertitudinea societăţii, emigraţia.

CUVINTE CHEIE
diaconie, Polonia, comunism, socialism de stat, dictatură, istorie, retrospectivă, profesie de ajutorare, epoca schimbării, emigraţie

Благотворительная деятельность в Польской Республике под сенью коммунистического режима: Благотворительность, наряду с литургией и проповедью, относится к самой главной деятельности церкви. Это верно и для польской католической церкви, которая имеет богатые традиции оказания помощи нуждающимся. Уже в 1915-ом году в Кракове была создана епископская комиссия, занимавшаяся делами пострадавших от войны, а 7-ю годами позже, в 1922-м – Благотворительное Общество. Вторая мировая война – особая глава в истории церковной благотворительной деятельности в Польше. 23-го июля 1940-го года немецкие окупационные власти упразднили все благотворительные структуры. Вместо них в 1940-м году были созданы „RGO” (Главный Попечительский Совет) и „PolKo” (Польский попечительский Комитет), которые оказывали благотворительную помощь. Непосредственно после окончания войны Конференция Коллегии Польских Епископов учредила в июне 1945-го года Национальный Центр Каритас, который сразу возобновил официальную деятельность. Вскоре после захвата власти начались нападки коммунистов на деятельность Каритаса. Тяжёлый период преследования коммунистами всё больше означал препятствие церковной благотворительной деятельности, которая проявлялась и в различных формах заботы о душе. Вследствие этого организация Каритас – вместе со своими учреждениями – уже в 1950-м году оказалась под вынужденным надзором государства. Национальный центр Каритаса пришлось распустить, его имущество было конфисковано представителями государственной власти. После роспуска Национального центра Каритаса в 1950-м году вместо церковной организации было основано как новое учреждение «Католическое Общество Каритас», которое было подчинено правительству коммунистов. В ответ на это Конференция Коллегии Польских Епископов основала Национальный Секретариат Милосердия. Введение чрезвычайной ситуации в 1981-ом году побудила и церковь к более интенсивной благотворительной деятельности. В 1980-х годах в Польше последовал значительный подъём деятельности благотворительных учреждений, когда в период обострённого финансового кризиса общественная роль церкви значительно выросла. В январе 1981-го года была созвана Благотворительная Комиссия и вскоре после переворота – 10-го октября 1990-го года – после 40-летнего перерыва был создан церковный Каритас, которому уже нужно справляться с такими трудностями нового времени, как безработица, общественная неопределённость и эмиграция.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
дьяконство, Польша, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательная деятельность, забота о душе, эпоха перемен, эмиграция

Charitatívne aktivity v tieni komunistického režimu v Poľskej ľudovej republike: Okrem liturgie a hlásania evanjelia je charitatívna činnosť jednou z najdôležitejších úloh cirkvi. Toto sa týka aj katolíckej cirkvi v Poľsku, kde má dobročinnosť bohatú tradíciu. Už v r. 1915 bol založený biskupský výbor v Krakove, ktorý sa zaoberal záležitosťami obetí vojny a o 7 rokov neskôr bol založený spolok Charitas. Poľská cirkev pred druhou svetovou vojnou bola pokladaná za významnú dobročinnú inštitúciu. Obdobie druhej svetovej vojny znamená zvláštnu kapitolu dejín cirkevných charitatívnych aktivít v Poľsku. Dňa 23. júla 1940 boli nemeckou okupačnou mocou zrušené všetky štruktúry Charity. Namiesto týchto boli v r. 1940 založené „RGO“ (Hlavná rada sociálnej starostlivosti) a PolKo (Poľský výbor pre sociálnu starostlivosť), ktoré mohli poskytovať charitatívnu pomoc. Hneď po skončení vojny, v júni 1945 zriadila Konferencia biskupov Poľska ústrednú charitu krajiny, ktorá okamžite začala svoju oficiálnu činnosť. V krátkom čase po prevzatí moci sa začali komunistické útoky proti aktivite Charity. Ťažké obdobie komunistickej perzekúcie znamenalo stále väčšie bránenie tej charitatívnej činnosti cirkvi, ktorá sa prejavovala aj v rôznych formách duchovnej starostlivosti. Následkom toho sa už v r. 1950 Charita, spolu s jej inštitúciami, dostala pod nútenú kontrolu štátu. Ústredná charita krajiny mala byť rozpustená a jej majetky boli štátnymi orgánmi skonfiškované. Po rozpustení ústrednej charity krajiny v r. 1950 bola namiesto cirkevnej organizácie založená nová inštitúcia s názvom „Spolok katolíckej charity“, ktorá pôsobila pod kontrolou komunistickej vlády. Na toto zareagovala Konferencia biskupov Poľska založením Celoštátneho sekretariátu Milosrdenstva. Vyhlásenie výnimočného stavu v r. 1981 povzbudzovalo aj cirkev k účinnejšej charitatívnej aktivite. Inštitucionálna charitatívna aktivita v Poľsku významne rozkvitla v 80-ych rokoch, keď sa spoločenská rola cirkvi významne posilnila počas rastúcej hospodárskej krízy. V januári 1981 bol zvolaný Charitatívny výbor a v krátkom čase po zmene systému, nasledovaním 40-ročnej pauzy, dňa 10. októbra 1990, vznikla po 40-ročnej prestávke cirkevná charita, ktorá by mala čeliť už takým výzvam našej doby, ako sú napr. nezamestnanosť, spoločenská neistota a vysťahovalectvo.

KĽÚČOVÉ POJMY
diakónia, Poľsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, história, reflexia minulosti, pomáhájúce povolanie, duchovná starostlivosť, obdobie zmien, vysťahovalectvo