archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Robert BIEL Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'Die Seelsorge in Polen vor und nach der Wende'
Language:
Sprache:
Nyelv:
German
Deutsch
Német
Received:
Erhalten:
Érkezett:
21. August 2011
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
6. Oktober 2011
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 7 (2012) 2
Pages:
Seiten:
Oldal:
184–203
Section:
Rubrik:
Rovat:
Research Papers
Wissenschaftliche Arbeiten
Kutatási eredmények
DOI: 10.5708/EJMH.7.2012.2.2
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
15. Dezember 2012
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Robert BIEL
33–100 Tarnów
ul. Urszulańska 9/8.
rbiel@diecezja.tarnow.pl
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Dušobrižništvo u Poljskoj prije i poslije političkog prevrata: Dušobrižništvo je jedna takva temeljna riječ pastoralne teologije, koju već odavno prihvaćaju u širem krugu. Pored karitasa i otkrivenja spada među bitna pitanja Crkve. Težina dušobrižništva posebno je porasla u vrijeme totalitarne potlačenosti Crkve. Tako je bilo to i poslije II. svjetskog rata u Poljskoj. Komunističke vlasti neprijateljski su se odnosile prema Crkvi. Stoga je i na djelatnost poljske Crkve, i na dušobrižništvo silno utjecalo komunističko preuzimanje vlasti. Slijedom toga, u komunističkoj Poljskoj Crkva je prisiljena na to da se dušobrižničkom djelatnošću takoreći povuče u sakristiju. Takav život „Crkve u sakristiji”, koji su komunisti jedino otrpili za udovoljavanje duhovnih potreba vjernika, na mnogim mjestima dovela je do minimalističkog razumijevanja dušobrižništva. U sjeni komunizma dušobrižništvo, posebno takva djelatnost u krugu vojnika i u zatvorima, moralo je prkositi brojnim poteškoćama. To je u totalitarnom sustavu Crkvu prisililo na ustanovljavanje novih oblika pastoralnog rada. Ponovo stečena sloboda stavila je Crkvu pred nove izazove, kojima nije jednostavno zavladati. Današnje vrijeme, dakle, prisiljava Crkvu na promjenu paradigme, na prijelaz iz „Ecclesie militans” za vrijeme komunizma u „Ecclesiu serviens” koja živi na tlu slobodnog društva. Mora ponovo promisliti svoje poslanje i sprovesti svojevrsni „aggiornamento”. Nova situacija potiče Crkvu na preuređivanje pastoralne djelatnosti. Ova preobrazba i pastoralna djelatnost u postkomunističkim društvima zgodno se može nazvati „Postsocijalističkim slijeđenjem Krista”. Dakle, položaj poljske katoličke Crkve poslije obrata pretpostavlja onaj proces crkvene obnove, koju je Ivan Pavao II. nazvao novom evangelizacijom. Tako se Crkva u pogledu promijenjenog društvenog uređenja nalazi pred izazovom ustanovljenja novog stila „pastoralne djelatnosti”. Za to da pastoralna djelatnost ne postane zbirnim mjestom takvih dijelova u kojem će nastati samo puno pojedinačnih koncepcija dušobrišništva, usko se mora povezati s teologijom. Putem nje, okretanjem prema modernim humanističkim i društvenim znanostima, i uz kritički dijalog s njima, pastoralna djelatnost postala je značajka odgovorne dušobrižničke djelatnosti Crkve. Upravo u tom pogledu u poljskoj pastoralnoj teologiji moraju se nadoknaditi veliki zaostaci. Ateistička država spriječila je svaki takav pokušaj Crkve kojim bi ona stvorila mogućnosti teološkog obrazovanja za laike. U komunističkoj Poljskoj Crkva je mogla imati samo jedan katolički fakultet (KUL)-ujedno ovo je bio jedini katolički fakultet u cijelom istočnom bloku. Međuvremeno teološki kraj se promijenio. Poslije obrata Crkva je znala iskoristiti povoljnu priliku da stvori bolje mogućnosti teološkog usavršavanja za laike. Uspjela je preuzeti jedno varšavsko sveučilište (UKSW) i utemeljiti veliki broj državno priznatih teoloških fakulteta. Slabu točku poljske teologije danas svakako čini znanstveno osoblje, devedesetpostotno sastavljeno od takvih svećenika koji rade i u dušobrižništvu. Profesori su osposobljeni opskrbiti postojeće fakultete i zavode, ali često puta istovremeno predavaju u više ustanova. Sada je već i u Poljskoj moguća interdisciplinarna suradnja u teologiji, stoga svojim studentima nude i nove stručne smjerove, kao što su primjerice etika, novinarstvo, društvena komunikacija i obiteljske znanosti. Na poljskim crkvenim fakultetima danas na teologiji prema procjenama uči 16.000 studenata, među kojima je isto tako budućih svećenika kao i teologa-laika. To se čini osobito važnim glede budućnosti poljske Crkve.

KLJUČNE RIJEČI
Poljska, dušobrižništvo, komunizam, povijest, osvrt, obrat, teologija, fakulteti

Duchovní péče v Polsku před a po politickém převratu: Duchovní péče je jedním z nejstarších hesel pastorační teologie. Vedle charity a ohlašování Evangelia patří k základním úlohám církve. Duchovní péče nabyla na významu hlavně v době totalitního utlačování církve. Nebylo tomu jinak ani v Polsku po 2. světové válce. Komunistické orgány měly negativní vztah k církvi. Proto byla nastoupením komunistické moci značně ovlivněna jednak činnost církve, jednak duchovní péče. V důsledku toho byla církev v komunistickém Polsku nucena svou duchovní činnost takřka stáhnout do sakristie. Tato „sakristicko-církevní” existence, kterou komunisté tolerovali jako jediný způsob naplňování duchovních potřeb věřících občanů, vedla na mnoha místech k minimalistickému pojetí duchovní péče. Ve stínu komunismu musela duchovní péče vzdorovat mnohým potížím, a to zejména při práci s vojáky a ve věznicích. Existence v totalitárním režimu teda přiměla církev k vyvinutí nových forem pastorační činnosti. Znovu získaná svoboda představuje pro církev nové výzvy, na které není vždy snadné odpovědět. Dnešní doba nutí církev ke změně z „Ecclesia militans” doby komunismu na „Ecclesia serviens” svobodné společnosti. Musí nanovo promyslet své poslání a uskutečnit jistý druh „aggiornamenta”. Tuto přeměnu a pastoraci můžeme v postkomunistických společnostech výstižně nazvat „postsocialistickým následováním Krista”. Porevoluční postavení polské katolické církve předpokládá postupnou obnovu církve, kterou Jan Pavel II. nazval novou evangelizací. Je proto také zapotřebí, aby církev hledala nové pastorační přístupy. Je nevyhnutné, aby tyto přístupy měli na jedné straně dobrý základ v teologii, na druhé straně aby byly v úzkém kritickém dialogu s dalšími vědnými obory, zejména humanitními. Právě v polské pastorální teologii třeba v tomto ohledu doplnit mnoho zameškaného. Ateistický stát zabránil jakémukoliv pokusu církve o vytvoření možnosti teologického vzdělání laiků. V komunistickém Polsku měla církev jen jednu katolickou univerzitu (KUL) – která byla zároveň jedinou katolickou univerzitou v celém východním bloku. Od té doby se teologické prostředí změnilo. Po převratu byla církev schopna využít příznivé příležitosti k vytvoření lepších možností pro teologické vzdělávání i pro laiky. Podařilo se jí převzít jednu Varšavskou univerzitu (UKSW) a založit četné, státem schválené teologické fakulty. Jednou ze slabých stránek dnešní polské teologie jsou určitě vědečtí pracovníci, kteří jsou z 90% kněží, kteří aktivně působí i v oblasti duchovní péče. Profesoři jsou sice schopni obsloužit stávající fakulty a ústavy, většinou ale přednášejí ve více zařízeních zároveň. Nyní je i v Polsku možná interdisciplinární spolupráce v teologii, takže posluchačům nabízejí i takové nové specializace, jako jsou např. etika, žurnalistika, společenská komunikace a rodinné vědy. Na polských církevních univerzitách dnes studuje teologii podle odhadů 16.000 posluchačů, mezi nimiž jsou i budoucí faráři i laičtí teologové. A to se zdá být mimořádně důležitým z hlediska budoucnosti polské církve.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
Polsko, duchovní péče, komunismus, dějiny, retrospektiva, převrat, teologie, univerzity

Pastoral Counselling in Poland before and after the Political Change: Pastoral counselling has long been widely acknowledged as a basic notion in pastoral theology. Besides caritas and revelation, it is also one of the essential issues in Church. Pastoral counselling became especially relevant during the oppression of Churches in totalitarian regimes, as in Poland after World War II. Communist authorities showed hostility towards the Church; therefore, the establishment of the Communist rule severely affected both the activity of the Polish Church and pastoral counselling. As a result, the pastoral counselling activity of the Church in Communist Poland was confi ned to the sacristies, so to say. This mode of Church existence was the only tolerated way of answering the spiritual needs of religious citizens but it led to a minimalistic interpretation of pastoral counselling in many places. Communism cast its shadow over the counselling activity, which struggled with a lot of diffi culties especially when it was carried out in the army or prisons. This situation forced the Church to develop new forms of pastoral work in the totalitarian regime. Since freedom was regained, the Church has been facing new challenges, which are not easy to overcome. The present era calls for a paradigmatic change in the Church and the transformation of the Communist-time ‘ecclesia militans’ into an ‘ecclesia serviens’ rooted in a free society. The Church has to reconsider its mission and carry out a kind of ‘aggiornamento’. In this new situation, pastoration has to go through a reform as well. In post-Communist societies this trans formation and pastoration could felicitously be called the ‘post-socialist imitation of Christ’. The situation in which the Polish Catholic Church has been living after the political change presumes the renewal process termed ‘new evangelisation’ by Pope John Paul II. With regard to the change in social order, the Church is facing the challenge of establishing a new working style of pastoration. In order to avoid the fragmentation of pastoral work into several individual concepts of spiritual counselling, it has to be closely linked to theology. This is why pastoration has turned to modern humanities and social sciences and has been involved in critical dialogue with these disciplines as part of the responsible counselling work of the Church. Pastoral theology in Poland has a lot to catch up with in this respect. The atheist state thwarted all Church attempts to provide theological education to lay persons. In Communist times the Polish Catholic Church was allowed to run one university only (KUL), which was also the only Catholic university in the whole Eastern bloc. In the meantime, the theological landscape has been transformed. After the political change the Church could take the opportunity to create better theological education for laymen as well. It succeeded in taking over one of the universities in Warsaw (UKSW) and founding several theological faculties that have also been recognised by the state. The weakness of present-day Polish theology is defi nitely the academic staff, 90 percent of which consists of ordained people also active in pastoral counselling. Professors are capable of covering the existing faculties and institutes but they usually fulfi l duties in a number of institutions. Interdisciplinary cooperation has become possible in Poland, too; therefore, students of theology can choose from new specialisation courses such as ethics, journalism, social communication and family studies. The number of students in Churchrun Polish universities is estimated to amount to 16,000. The fact that this number includes both candidates for priesthood and lay theologians seems to be extremely important with view of the future of the Church in Poland.

KEYWORDS
Poland, pastoral counselling, Communism, history, retrospection, political change, theology, universities

Die Seelsorge in Polen vor und nach der Wende: Die Seelsorge gehört zu jenen pastoraltheologischen Grundbegriffen, die sich einer langen Geschichte und einer andauernden Akzeptanz erfreuen. Sie gehört neben Caritas und Verkündigung zu den Wesensaufgaben der Kirche. Die Seelsorge gewann besonders zur Zeit der totalitären Unterdrückung der Kirche an Gewicht. So war es auch in Polen nach dem Zweiten Weltkrieg. Die kommunistischen Behörden waren der Kirche gegenüber feindlich eingestellt. Aus diesem Grund wurde sowohl die Tätigkeit der Kirche in Polen als auch die Seelsorge von der Machtübernahme durch die Kommunisten stark beeinträchtigt. Infolgedessen war die Kirche im kommunistischen Polen gedrängt, sich mit ihrer Seelsorge sozusagen „in die Sakristei“ zurückzuziehen. Die Einengung des kirchlichen Lebens auf die „Sakristeikirche“, die von den Kommunisten als einzige „Befriedigung der religiösen Bedürfnisse“ der gläubigen Bürger geduldet wurde, führte vielerorts zu einem minimalistischen Verständnis von Seelsorge. Die Seelsorge im Schatten des Kommunismus, besonders die Militär- und Gefängnisseelsorge, musste vielen Schwierigkeiten trotzen. Dies zwang die Kirche, neue Formen der pastoralen Arbeit im totalitären System zu entwickeln. Die wieder gewonnene Freiheit stellt die Kirche vor neue Herausforderungen, die nicht einfach zu bewältigen sind. Die heutige Zeit zwingt also die Kirche in Polen zu einem gewissen Paradigmawechsel und zum Übergang von der im Kommunismus existierenden „Ecclesia militans“ zur auf dem Boden der freien Gesellschaft lebenden „Ecclesia serviens“. Die Kirche muss also ihre Sendung neu überdenken und eine Art von „aggiornamento“ vollziehen. Die neue Lage zwingt die Kirche zum Wandel der kirchlichen Pastoral. Dieser Wandel und die Pastoral in den postkommunistischen Gesellschaften ist treffend als „Nachfolge Christi – postsozialistisch“ zu bezeichnen. Die Lage der Kirche in Polen nach der Wende setzt also den kirchlichen Erneuerungsprozess voraus, den Johannes Paul II. als Neu-Evangelisierung bezeichnet. So ist die Kirche angesichts der veränderten gesellschaftlichen Ordnung zu einem neuen Stil der pastoralen Arbeit herausgefordert. Damit die Seelsorge nicht zum Steinbruch wird, in dem nur viele private Pastoralkonzepte entstehen, muss sie aufs Engste mit der Theologie verbunden sein. Die Hinwendung der Pastoral zu modernen Human- und Sozialwissenschaften und der kritische Dialog mit ihnen ist somit ein Merkmal einer verantwortlichen seelsorgerischen Arbeit der Kirche. Gerade in der Pastoraltheologie Polens besteht diesbezüglich großer Nachholbedarf. Der atheistische Staat blockierte alle Versuche der Kirche, für Laien theologische Ausbildungsmöglichkeiten zu schaffen. Die Kirche im kommunistischen Polen durfte nur über eine katholische Universität (KUL) verfügen – es war gleichzeitig die einzige katholische Universität im ganzen Ostblock. Inzwischen hat sich die theologische Landschaft verändert. Nach der Wende konnte die Kirche die Gunst der Stunde nutzen und bessere theologische Bildungsmöglichkeiten auch für Laien schaffen. Es ist der Kirche gelungen, eine Universität in Warschau (UKSW) zu übernehmen und etliche staatlich anerkannte theologische Fakultäten zu gründen. Eine Schwachstelle der heutigen polnischen Theologie bildet sicherlich das wissenschaftliche Personal, das zu 90% aus Geistlichen besteht, die oft auch in der Seelsorge tätig sind. Die Professoren sind zwar in der Lage, die bestehenden Fakultäten und Institute zu betreuen, sie sind aber meistens gleichzeitig an mehreren Einrichtungen tätig. Jetzt ist auch in Polen interdisziplinäre Zusammenarbeit in der Theologie möglich, deshalb werden den Studierenden neue Studienrichtungen angeboten, wie z.B. Ethik, Journalistik, gesellschaftliche Kommunikation und Familienwissenschaften. An polnischen kirchlichen Universitäten studieren heute schätzungsweise 16.000 Theologiestudenten, sowohl Priesteramtskandidaten als auch Laientheologen. Dies scheint enorm wichtig für die Zukunft der Kirche in Polen zu sein.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Polen, Seelsorge, Kommunismus, Geschichte, Rückblick, Wendezeit, Theologie, Universitäten

Lelkigondozás Lengyelországban a politikai fordulat előtt és után: A lelkigondozás a pasztorálteológia egyik olyan múltú alapszava, amelyet már régóta széles körben elfogadnak. A karitász és a kinyilatkoztatás mellett az egyház lényegi kérdései közé tartozik. A lelkigondozás súlya különösen az egyház totalitárius elnyomása idején nőtt meg. Így volt ez Lengyelországban a II. világháború után is. A kommunista hatóságok ellenségesen viszonyultak az egyházhoz. Ezért mind a lengyelországi egyház tevékenységét, mind a lelkigondozást erőteljesen érintette a kommunista hatalomátvétel. Ennek következtében a kommunista Lengyelországban az egyház arra kényszerült, hogy lelkigondozói tevékenységével úgyszólván a sekrestyébe vonuljon viszsza. Ez a „sekrestyeegyházi” lét, amelyet a kommunisták a hívő polgárok lelki szükségleteinek kielégítésére egyedül eltűrtek, sok helyen a lelkigondozás minimalista értelmezéséhez vezetett. A kommunizmus árnyékában a lelkigondozásnak, különösen a katonák körében és börtönökben folyó ilyen tevékenységnek, sok nehézséggel kellett dacolnia. Ez a totalitárius rendszerben a pasztorációs munka új formáinak kialakítására kényszerítette az egyházat. A visszanyert szabadság új kihívások elé állítja az egyházat, amelyeken nem egyszerű úrrá lenni. A mai kor tehát paradigmaváltásra és a kommunizmusbeli „Ecclesia militans”-ból a szabad társadalom talaján élő „ecclesia serviens”-be való átmenetre kényszeríti az egyházat. Újra kell tehát gondolnia küldetését, és egyfajta „aggiornamento”-t kell véghezvinnie. Az új helyzet az egyházi pasztoráció átalakítására készteti az egyházat. Ezt az átalakulást és a pasztorációt a posztkommunista társadalmakban találóan „Krisztus posztszocialista követésének” lehet nevezni. A lengyelországi katolikus egyház fordulat utáni helyzete feltételezi tehát azt az egyházi megújulási folyamatot, amelyet II. János Pál új evangelizációnak nevezett. Így az egyház a megváltozott társadalmi rend tekintetében új „pasztorációs munka”-stílus kialakításának kihívása előtt áll. Ahhoz, hogy a pasztorációs munka nehogy olyan töredékek gyűjtőhelyévé váljon, amelyben csupán sok egyéni lelkigondozói koncepció keletkezik, szorosan össze kell kapcsolódnia a teológiával. Ezáltal a pasztorációnak a modern humán- és társadalomtudományokhoz való odafordulása és a velük való kritikus párbeszéd az egyház felelős lelkigondozói munkájának jellemzőjévé vált. Éppen a lengyelországi pasztorálteológiában e tekintetben még nagy lemaradásokat kell bepótolni. Az ateista állam megakadályozta az egyház minden olyan kísérletét, hogy teológiai képzési lehetőségeket teremtsen laikusok számára. A kommunista Lengyelországban az egyház csak egy katolikus egyetemmel (KUL) rendelkezhetett – egyszersmind ez volt az egyetlen katolikus egyetem az egész keleti tömbben. Időközben a teológiai táj megváltozott. A fordulat után az egyház ki tudta használni a kedvező alkalmat, hogy jobb teológiai képzési lehetőségeket teremtsen a laikusok számra is. Sikerült átvennie egy varsói egyetemet (UKSW) és számos államilag elismert teológiai kart alapítania. A mai lengyel teológia egyik gyenge pontját minden bizonnyal a tudományos személyzet alkotja, amely 90%-ban olyan papi személyekből áll, akik a lelkigondozásban is tevékenykednek. A professzorok képesek ugyan a meglévő fakultásokat és intézeteket ellátni, de legtöbbször egyidejűleg több intézményben adnak elő. Most már Lengyelországban is lehetséges interdiszciplináris együttműködés a teológiában, ezért hallgatóiknak olyan új szakirányokat is kínálnak, mint pl. az etika, újságírás, társadalmi kommunikáció és családtudományok. A lengyel egyházi egyetemeken ma a becslések szerint 16.000 teológiai hallgató tanul, akik között egyaránt vannak papjelöltek és laikus teológusok. Ez rendkívül fontosnak tűnik a lengyelországi egyház jövője szempontjából.

KULCSSZAVAK
Lengyelország, lelkigondozás, kommunizmus, történelem, visszatekintés, fordulat, teológia, egyetemek

Duszpasterstwo w Polsce przed i po upadku komunizmu: Duszpasterstwo jest myślą przewodnią teologii pastoralnej, już od dawna powszechnie akceptowaną. Oprócz diakonii należy do zasadniczych form realizacji misji Kościoła. Rola duszpasterstwa wzrosła zwłaszcza w czasie represji systemu totalitarnego. Z tej też racji jest ono we wrogich Kościołowi systemach totalitarnych przedmiotem zaplanowanej walki ideologicznej. Tak też było w Polsce po II. Wojnie Światowej, kiedy to władze komunistyczne próbowały usunąć Kościół na margines życia społecznego spychając tym samym duszpasterstwo do przysłowiowej zakrystii. Ze względu na fakt, że władze komunistyczne nie chciały uznać osobowości prawnej Kościoła wszelka działalność duszpasterska była postrzegana jako antysocjalistyczna i nielegalna. Stąd duszpasterstwo musiało się dokonywać niejako w „areszcie domowym” systemu komunistycznego. Przejawem tego były różne szykany zarówno administracyjne jak i personalne oraz instytucjonalne próby utrudniania działalności duszpasterstwa. Wspomnieć tu należy o zakazach Urzędzie ds. Wyznań, który odgrywał znaczącą rolę w procesie szykanowania Kościoła i ograniczania działań duszpasterstwa. Po upadku komunizmu, do którego w znacznym stopniu przyczynił się Kościół, zmienił się całkowicie kontekst pracy duszpasterskiej w Polsce. Specyfi ka tego już postsocjalistycznego duszpasterstwa polegała na tym, że Kościół musiał się z jednej strony borykać z pewnymi mentalnymi pozostałościami komunizmu, a z drugiej strony był konfrontowany z nowymi zjawiskami społecznymi i eklezjalnymi rodzącymi się na bazie transformacji społecznej i gospodarczej. Jednym z ważnych elementów tych przemian społecznych było odrodzenie teologii na polskich uniwersytetach i umożliwienie studiów teologicznych również osobom świeckim. To z kolei stworzyło możliwości dialogu teologii z innymi dyscyplinami naukowymi oraz pewnych poczynań naukowych o charakterze interdyscyplinarnym. Te nowe kierunki interdyscyplinarne: etyka, dziennikarstwo, studium rodzinne czy turystyka, będące reakcją na zapotrzebowanie społeczne i rynkowe stanowią też dobry prognostyk i fundament dla przyszłości Kościoła w Polsce. Teologia polska po upadku komunizmu była jednak obarczona trudnym dziedzictwem minionej epoki, czego wyrazem był choćby brak wystarczającej liczby pracowników naukowych. Ten defi cyt kadry teologicznej związany był z tym, że w Polsce powojennej istniała tylko jedna uczelnia katolicka. Inny ważny problem polskiej teologii sprowadza się do tego, że Kościół w Polsce nie jest pracodawcą i dlatego studia teologiczne nie dają absolwentom dobrych perspektyw życiowych. Mimo to nadzieją na przyszłość może napawać fakt, że w Polsce obecnie teologię studiuje kilkanaście tysięcy młodych ludzi.

SŁOWA-KLUCZE
kościół, Polska, duszpasterstwo, komunizm, historia, czas przełomu, teologia, uniwersytety

Îngrijirea spirituală în Polonia înainte şi după schimbarea regimului politic: Îngrijirea spirituală este o expresie veche de bază în teologia pastorală, fi ind acceptată în cercuri largi. Pe lângă caritate şi revelaţie este o chestiune esenţială în cadrul bisericii. Importanţa îngrijirii spirituale a devenit tot mai necesară în perioada asupririi totalitare a bisericii. Aşa s-a întâmplat în Polonia şi în urma celui de al II-lea Război Mondial. Autorităţile comuniste au avut un comportament ostilitar faţă de biserică. Preluarea puterii de către comunişti a avut un impact puternic atât asupra bisericii cât şi asupra îngrijirii spirituale. În urma acestui fapt, în Polonia comunistă biserica a fost nevoită să-şi restrângă aria de activitate, astfel încât îngrijirea spirituală a avut loc doar în sacristiile bisericilor. Această „biserică sacristială”, fi ind singura formă – sufi cientă pentru necesităţile spirituale elementare – acceptată de regimul comunist, în multe locuri a condus la minimalizarea sensului de îngrijire spirituală. În umbra comunismului, activitatea de îngrijire spirituală, mai ales în rândul soldaţilor şi a deţinuţilor, a trebuit să înfrunte multe greutăţi. Acest lucru a impus ca biserica să însuşească în regimul totalitar noi forme în munca pastorală. Libertatea redobândită a adus bisericii noi provocări, care nu sunt uşor de învins. Era contemporană obligă biserica la schimbarea paradigmelor, la trecerea de la „ecclesia militans” a comunismului la „ecclesia serviens” a societăţii libere. Ar trebui să-şi reconsidere misiunea, realizând un fel de „aggiornamento”. Noua situaţie îndeamnă biserica la reorganizarea pastoraţiei bisericeşti. Această transformare şi pastoraţia în societăţile postcomuniste pot fi denumite în mod nimerit „urmărirea postsocialistă a lui Isus”. Biserica catolică din Polonia, în urma schimbării regimului politic, necesită deci un proces de reînnoire a bisericii, ceea ce Papa Ioan Paul al II-lea l-a numit noua evanghelizare. Astfel, în privinţa noii orânduiri sociale, biserica se înfruntă cu formarea unui nou stil de „muncă pastorală”. Ca această muncă pastorală să nu devină o colecţie a fărâmiturilor, unde se formează doar o mulţime de concepţii individuale ale îngrijirii spirituale, trebuie să fi e în strânsă corelaţie cu teologia. Prin acest fapt, întoarcerea pastoraţiei spre ştiinţele socio-umane moderne, precum şi dialogul critic cu aceştia, a devenit un caracteristic important al responsabilităţii bisericii în cardul îngrijirii spirituale. Chiar în teologia pastorală poloneză este mult de recuperat în acest domeniu. Statul ateist a împiedicat orice încercare a bisericii, care prezenta modalităţi de formare a laicilor în domeniul teologiei. În Polonia comunistă biserica avea doar o singură facultate de teologie catolică (KUL), aceasta fi ind singura facultate catolică în tot blocul estic. Întretimp peisajul teologic s-a schimbat. După schimbarea regimului politic, biserica a ştiut profi ta de oportunităţile favorabile date şi a reuşit să acorde modalităţi de formare pe plan teologic şi pentru laici. A reuşit să preia o universitate din Varşovia (UKSW) şi să înfi inţeze numeroase facultăţi de teologie recunoscute de stat. Punctul slab al teologiei poloneze actuale constituie în mod sigur personalul ştiinţifi c, care în proporţie de 90% este alcătuit din clerici care activează şi în domeniul îngrijirii spirituale. Profesorii pot acoperi necesităţile şi munca în facultăţile şi instituţiile existente, însă de multe ori predau la mai multe instituţii în acelaşi timp. În prezent şi în Polonia există posibilitatea colaborării interdisciplinare în cadrul teologiei, astfel oferă studenţilor şi specializări noi, cum ar fi : etica, jurnalistica, comunicarea socială sau asistenţa socială. Estimativ, la universităţile teologice din Polonia, învaţă 16.000 de studenţi, dintre care sunt deopotrivă şi laici şi viitori clerici. Acest fapt pare a fi foarte important din punctul de vedere al viitorului bisericii din Polonia.

CUVINTE CHEIE
Polonia, îngrijire spirituală, comunism, istorie, retrospectivă, schimbare, teologie, universităţi

Духовный уход в Польше до и после поворота: Духовный уход в пасторальной теологии является основным словом такой давности, что он стал уже принятым в широком кругу. Наряду с милосердием и откровением он принадлежит к кругу существенных вопросов церкви. Вес духовного ухода вырос особенно во время тоталитарного угнетения церкви. Так это было в Польше и после Второй мировой войны. Коммунистические власти имели враждебное отношение к церкви. Поэтому от перехода власти к коммунистам сильно пострадали как деятельность церкви так и духовный уход. В последствии этого церковь в коммунистической Польше словно вынуждена была уйти со своей деятельностью по духовному уходу в сакристию. Такое существование «церкви в сокристии» осталось единственным, для удовлетворения духовных потребностей верующих граждан, которое коммунисты ещё были готовы терпеть, во многих местах привело к минималистской концепции духовного ухода. В тени коммунизма духовному уходу, особенно в кругу солдат и в тюрмах, приходилось бороться с множеством трудностей. Это при тоталитарном режиме заставило церковь разработать новые формы пасторальной работы. Возвращение свободы поставило перед церковью новые вызовы, преодолеть которые не просто. Значит, сегодняшняя эпоха заставляет церковь сменить парадигму и перейти от «Ecclesia militans» коммунизма в «ecclesia serviens», живущую на почве свободного общества. Таким образом она должна заново обдумать своё назначение и осуществить некое «aggiornamento». Новое положение вынуждает церковь перестроить церковную пастори- зацию. Такую перестройку и пасторизацию в пост-коммунистических обществах можно скорее всего назвать «пост-социалистическим следованием за Христом». Положение польской католической церкви после поворота предполагает таким образом тот процесс обновления, который Иоанн Павел II назвал новой евангелизацией. Итак, по отношению к изменившемуся общественному порядку, церковь стоит перед вызовом создания нового «пасторального стиля работы». Для того, чтобы избежать превращения пасторальной работы в набор таких фрагментов, в котором существуют лишь множество индивидуальных концепций по духовному уходу, она должна установить связь с теологией. В силу этого обращение пасторации к современным гуманитарным и общественным наукам и проводимый с ними критический диалог стали характерными чертами ответственной работы церкви по духовному уходу. Именно в этом отношени пасторальной теологии в Польше предстоит ещё ликвидация весьма многих пробелов. Атеистическое государство препятствовало каждой попытке церкви создать возможности теологического образования для мирян. В коммунистической Польше церковь могла обладать только одним католическим университетом (KUL) – в то же время oн был единственным католическим унверситетом во всём восточном блоке. Со временем картина теологии изменилась. После поворота церковь смогла воспользоваться благоприятным случаем для того, чтобы создать более совершенные условия в целях теологического образования для мирян. Ей удалось принять начальство над университетом в Варшаве (UKSW) и основать многочисленные теологические факультеты, признанные государством. Одним из слабых звеньев сегодняшней польской теологии, по всей вероятности, является научный персонал, 90% которого священники, действующие и в области духовного ухода. Хотя профессора всё ещё могут удовлетворить потребности существующих факультетов и институтов, но в большинтве случаев они преподают одновременно в нескольких учреждении. Уже и в Польше cтaлo возможным интердисциплинарное сотрудничество в теологии, поэтому студентам предлагаются новые дисциплины, как например этика, журналистика, общественная коммуни- кация и науки о семье. В церковных университетах Польши сегодня обучаются примерно 16 тысяч студентов теологов, среди них равным образом имеются будущие священники и светские теологи. Это кажется весьма важным с точки зрения будущего польской церкви.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
Польша, духовный уход, коммунизм, история, ретроспекция, поворот, теология, университеты

Duchovná starostlivosť v Poľsku pred a po politickom prevrate: Duchovná starostlivosť, ako jeden zo základných pojmov pastorálnej teológie, má za sebou dlhú históriu. Popri charite a ohlasovaní Evanjelia patrí k základným úlohám Cirkvi. Zvláštny význam nadobudla duchovná starostlivosť v dobe totalitného utláčania cirkvi. Nebolo tomu inak ani v Poľsku po 2. svetovej vojne. Komunistické orgány mali voči cirkvi negatívny vzťah. To sa prejavilo čoskoro po nastúpení k moci komunistickej strany výrazným obmedzením činnosti cirkvi, zvlášť v oblasti duchovnej starostlivosti. V dôsledku toho bola cirkev nútená stiahnuť svoju duchovnú činnosť takpovediac do sakristie. Táto „sakristicko-cirkevná” existencia, ktorú komunisti tolerovali ako jediný spôsob napĺňania duchovných potrieb veriacich občanov, viedla na mnohých miestach k minimalistickému poňatiu duchovnej starostlivosti. V tieni komunizmu musela duchovná starostlivosť vzdorovať mnohým ťažkostiam, a to zvlášť pri práci s vojakmi a väzňami. Pod vplyvom existencie v totalitnom režime vyvinula cirkev v Poľsku nové formy pastoračnej činnosti špecifi cké práve pre situáciu neslobody. Znovu získaná sloboda však predstavuje pre cirkev nové a iné výzvy, na ktoré nie je vždy ľahké odpovedať. Dnešná doba núti cirkev k zmene z „Ecclesia militans” doby komunizmu na „Ecclesia serviens” slobodnej spoločnosti. Cirkev musí nanovo premyslieť svoje poslanie a uskutočniť istý druh „aggiornamenta”. Porevolučná situácia v poľskej katolíckej cirkvi predpokladá postupnú obnovu, ktorú Ján Pavol II. nazval novou evanjelizáciou. Je preto potrebné, aby cirkev hľadala nové pastoračné prístupy. Je nevyhnutné, aby mali tieto prístupy na jednej strane dobrý základ v teológii, na druhej strane aby boli v úzkom kritickom dialógu s ďalšími vednými odbormi, zvlášť humanitnými. Práve v poľskej pastorálnej teológii treba v tomto ohľade dobehnúť veľa zameškaného. Ateistický štát totiž zabránil akémukoľvek pokusu cirkvi o vytvorenie možnosti teologického vzdelávania laikov. V komunistickom Poľsku mala cirkev len jednu katolícku univerzitu (KUL), ktorá bola zároveň jedinou katolíckou univerzitou v celom východnom bloku. Odvtedy sa teologické prostredie zmenilo. Po prevrate bola cirkev schopná využiť priaznivé príležitosti na vytvorenie lepších možností pre teologické vzdelávanie aj pre laikov. Podarilo sa jej prevziať jednu Varšavskú univerzitu (UKSW) a založiť mnohé štátom schválené teologické fakulty. Jednou zo slabých stránok dnešnej poľskej teológie sú však vedeckí pracovníci. Okolo 90% z nich tvoria kňazi, ktorí sú často do veľkej miery vyťažení pastoračnou prácou. Vyučujúci sú síce schopní naplniť potreby existujúcich fakúlt a inštitútov, väčšinou to však znamená, že musia zároveň prednášať na viacerých inštitúciách. I v Poľsku je už bežná interdisciplinárna spolupráca teológie s ďalšími odbormi, takže poslucháči majú možnosť vybrať si i zo špecializácii ako napr. etika, žurnalistika, spoločenská komunikácia a rodinné vedy. Na poľských cirkevných univerzitách dnes študuje teológiu podľa odhadov okolo 16.000 poslucháčov, tak kandidátov kňazstva ako aj laických teológov. Zvlášť dôležitým sa pre budúcnosť poľskej cirkvi javí práve prítomnosť laikov na teologických fakultách.

KĽÚČOVÉ POJMY
Poľsko, duchová starostlivosť, komunizmus, dejiny, retrospektíva, prevrat, teológia, univerzity