archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Béla BUDA
Teodóra TOMCSÁNYI Contact / Kontakt / Kapcsolat

János HARMATTA
Roger CSÁKY-PALLAVICINI
Gábor PANETH
Title:
Titel:
Cím:
'Psychotherapy in Hungary during the Socialist Era and the Socialist Dictatorship'
Language:
Sprache:
Nyelv:
English
Englisch
Angol
Received:
Erhalten:
Érkezett:
20 March 2008
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
3 December 2008
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 4 (2009) 1
Pages:
Seiten:
Oldal:
67–99
Section:
Rubrik:
Rovat:
Common Past
Gemeinsame Vergangenheit
Közös múltunk
DOI: 10.1556/EJMH.4.2009.1.5
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
26 June 2009
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Teodóra TOMCSÁNYI
Institute of Mental Health
Semmelweis University
Nagyvárad tér 4., 19.em.
H-1089 Budapest
Hungary
tomcsanyi@mental.usn.hu
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Psychotherapy in Hungary During the Socialist Era and the Socialist Dictatorship: This study provides an overview of how psychotherapy’s Hungarian representatives tried to safeguard and transmit psychotherapeutic training and practice during the time of socialist dictatorship. At first, even some Soviet ideologists had considered psychoanalysis to be compatible with Marxist ideology. However, over the course of a few years, socialist ideology exerted pressure on psychotherapy’s theory, training, and therapeutic practice. This was done initially on an ideological level, but later it increasingly resorted to physical violence as well, both there and through its export to a Hungary occupied by the Soviet army. All this was similar to its stand against the arts and literature. The first thing to appear as a result of this was a denial of the necessity of psychotherapy (stating that psychotherapy was only needed because of ‘capitalist market conditions’, with even the teaching of psychology being nearly stopped); later anyone could face serious repercussions for belonging to any school of psychotherapy, especially the analytic. It was also a part of the arsenal of those in power to put crucial centres of therapy decisively under the leadership of appropriately aligned neurophysiologists for long periods of time. The state kept these under strict control, and healing was reduced to medication procedures. The authors provide examples of the modest internal and external opportunities that nevertheless arose for prominent representatives of psychotherapy to solve these dilemmas. With the weakening of the dictatorship, the war on psychotherapy also subsided in a relative and inconsistent way. At this point, events in the politics of science were characterised by the degree of loyalty to the Soviet association, who were visibly abusing psychiatry, and the fight to preserve the relative independence of this field of science. The final part of the study touches upon one or two dilemmas of the heroic age of starting over that surfaced at the time of the political system’s change.

KEYWORDS
psychotherapy, Hungary, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, ideological incompatibility, psychoanalysis, therapeutic workshops

Die Situation der Psychiatrie in Ungarn im Sozialismus bzw. während der sozialistischen Diktatur: Die Studie stellt dar, wie die Vertreter der Psychotherapie in Ungarn versuchten, die psychotherapeutische Ausbildung und Tätigkeit in der Zeit der sozialistischen Diktatur zu bewahren bzw. sie über diese Zeit hinüberzuretten. Zu Anfang schien die Psychoanalyse einem Teil der sowjetischen Ideologen noch mit der marxistischen Weltanschauung vereinbar zu sein. Einige Jahre später begann die Offensive der Vertreter der nach sowjetischem Vorbild und von der sowjetischen Armee nach Ungarn exportierten sozialistischen Ideologie, die zuerst auf ideellem Gebiet stattfand, später aber auch immer größere physische Gewalt gegen die Theorie, Ausbildung und therapeutische Praxis der Psychotherapie ausübte – ähnlich wie gegen die Künste oder die Literatur. So wurde zunächst die Notwendigkeit von Psychotherapie geleugnet (postulierend, dass diese nur aufgrund der „kapitalistischen Produktionsbedingungen“ notwendig sei, und auch die Lehre der Psychologie wurde fast vollständig eingestellt), später konnten jedem beträchtliche Nachteile entstehen, der zu irgendeiner psychotherapeutischen Schule gehörte – besonders wenn sie analytisch orientiert war. Zum Kampf des Regimes gehörte auch, dass die bedeutendsten Therapiestätten für lange Zeit unter die Leitung von entsprechenden Neurophysiologen gestellt wurden, das Regime sie streng unter Kontrolle hielt und die Behandlung auf medikamentöse Therapien reduziert wurde. Es werden Beispiele dafür angeführt, welche – bescheidenen – internen und externen Möglichkeiten prominenten Vertretern der Psychotherapie dennoch für die Lösung dieser Probleme offen standen. Mit der Schwächung der Diktatur wurde auch der Kampf gegen die Psychotherapie etwas geringer. Zu dieser Zeit waren wissenschaftspolitische Ereignisse von der Loyalität mit der die Psychiatrie offensichtlich missbrauchenden sowjetischen Gesellschaft und/oder dem Kampf um die Bewahrung der relativen Unabhängigkeit der Wissenschaft geprägt. Am Ende der Studie werden einige Dilemmata der Pionierzeit des Neubeginns zur Zeit der politischen Wende erwähnt.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Psychotherapie, Ungarn, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, ideologische Unvereinbarkeit, Psychoanalyse, therapeutische Projektwerkstätten

Stanje psihoterapije u Mađarskoj u vrijeme socijalizma, odnosno socijalističke diktature: Studij daje uvid u to, kako su predstavnici psihoterapije u Mađarskoj pokušali sačuvati i spasiti psihoterapijsku naobrazbu te njezin rad u vrijeme socijalističke diktature. U početku se čak, jednom djelu sovjetskih ideologa pričinilo da je moguće suglasiti psihoanalizu s marksističkim pogledom na svijet. Po sovjetskom primjeru, predstavnici socijalističke ideologije, nametnute Mađarskoj od strane sovjetske vojske, u toku narednih godina su počeli napadati psihoterapiju, prvo na intelektualnoj razini, te u sve većoj mjeri ispoljavati fizičku agresiju protiv teorije, naobrazbe i terapijske prakse psihoterapije, na sličan način kao što su to učinili protiv umjetnosti i književnosti. Tako se prvo pojavilo odricanje nužnosti psihoterapije (tvrdeći da je ona potrebna samo zbog „kapitalističkih proizvodnih uslova“, te je skoro bilo ukinuto čak i predavanje psihologije), a kasnije svatko tko je pripadao nekoj psihoterapijskoj školi – pogotovu ako se radilo o analitičkoj – mogao je imati velike nepovoljnosti zbog toga. Vlast je vodila borbu i na taj način, što je tijekom godina na ključna terapijska mjesta postavljala rukovodioce neurofiziologe, koji su bili pod strogim nadzorom, i liječenje se svelo na uporabu lijekova. Možemo vidjeti primjere da su za istaknute predstavnike psihoterapije ipak postojale i na unutarnjem i na vanjskom planu skromne mogućnosti rješavanja dilema. Istodobno sa slabljenjem diktature na jedan relativan i polovičan način slabio je i intenzitet borbe protiv psihoterapije. U to vrijeme, događanja u znanstvenoj politici su bila koncentrirana oko pitanja odanosti sovjetskoj udruzi, koja je na očit način zlouporabila psihijatriju, odnosno borbe za očuvanje relativne neovisnosti znanosti. Završni dio studija se osvrće na pojedine dileme, koje su se pojavile u vrijeme političke tranzicije, kada je pitanje novog početka rada psihoterapije postalo aktualno.

KLJUČNE RIJEČI
psihoterapija, Mađarska, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, ideološka nesuglasnost, psihoanaliza, terapijske radionice

Pozice psychoterapie v Maďarsku v éře socialismu resp. socialistické diktatury: Studie vykresluje obraz snahy maďarských zástupců o zachránění resp. rozvíjení vzdělávání psychoterapeutů a psychoterapeutické práce v době socialistické diktatury. Psychoanalýzu považovala zpočátku dokonce i část sovětských ideologů za kompatibilní s marxistickým světonázorem. Podobně jako v případě umění nebo literatury, tak během několika let zahájili představitelé socialistické ideologie v Maďarsku, okupovaném sovětskou armádou, útok také proti teorii a výuce psychoterapie a proti terapeutické praxi, nejprve v rovině ideové, později také s vynalo- žením stále hrubšího fyzického násilí. Tak se nejprve začalo s popíráním potřebnosti psychoterapie (s tvrzením, že je potřebná jen „v důsledku kapitalistických výrobních poměrů“ a téměř zanikla i výuka psychologie), později znamenalo výraznou nevýhodu pro kohokoli, pokud pat- řil k některé – zvláště pak k analytické – psychoterapeutické škole. Do arzenálu boje vládní moci patřilo také zařazení klíčových terapeutických míst pod vedení neurofyziologů a moc držela tato místa pod přísnou kontrolou, přičemž se léčba scvrkla na farmaceutické zákroky. Nacházíme četné příklady, jaké – skromné – vnitřní a vnější příležitosti se nabízely při řešení problémů pro prominentní představitele psychoterapie. S oslabením diktatury došlo i k relativnímu a polovičatému zmírnění boje proti psychoterapii. Hlavními hybateli vědeckovýzkumné politiky této doby se stala loajalita vůči sovětské společnosti, okatě zneužívající psychoterapii, a/nebo boj o zachování relativní nezávislosti vědecké práce. Závěrečná část studie zmiňuje některá dilemata nového začátku, která se stala aktuální v době hrdinské éry změny politického režimu.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
psychoterapie, Maďarsko, komunizmus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pomocné povolání, ideologická nevhodnost, psychoanalýza, terapeutické dílny

A magyarországi pszichoterápia helyzete a szocializmus, illetve a szocialista diktatúra idején: A tanulmány arról ad képet, hogyan próbálták magyarországi képviselői a pszichoterápiás képzést és munkát a szocialista diktatúra idején megőrizni, illetve átmenteni. Kezdetben a pszichoanalízis még a szovjet ideológusok egy részének is összeegyeztethetőnek tűnt a marxista világnézettel. Szovjet mintára, a szovjet hadsereg által Magyarországra exportált szocialista ideológia képviselői néhány éven belül itt is támadást intéztek, előbb eszmei síkon, majd egyre nagyobb fizikai erőszakot is kifejtve a pszichoterápiás elmélet, képzés és terápiás gyakorlat ellen – hasonlóképpen, mint a művészetek vagy az irodalom ellen is. Így először a pszichoterá- pia szükségességének a tagadása jelent meg (állítva, hogy erre csupán a „kapitalista termelési viszonyok miatt” van szükség, és csaknem megszűnt a pszichológia oktatása is), később jelentős hátránya származhatott bárkinek abból, hogy valamely – főképp, ha analitikus – pszichoterápiás iskolához tartozott. A hatalom harcának része volt az is, hogy hosszú időre meghatározó módon megfelelő neurofiziológiai vezetők irányítása alá kerültek a kulcsfontosságú terápiás helyek, a hatalom szigorú kontroll alatt tartotta ezeket, és a gyógyítás a gyógyszeres beavatkozásokra zsugorodott. Példákat láthatunk arra, hogy a pszichoterápia prominens képviselői szá- mára mégis milyen – szerény – belső és külső lehetőségek adódtak a dilemmák megoldására. A diktatúra gyengülésével relatív és felemás módon enyhült a pszichoterápia-ellenes harc is. Ekkor a tudománypolitikai eseményeket a pszichiátriával látványosan visszaélő szovjet társasághoz való lojalitás és/vagy a tudomány relatív függetlenségének megőrzése érdekében folytatott küzdelem jelentette. A tanulmány befejező része a politikai rendszerváltáskor aktuálissá vált újrakezdés hőskorának egy-két dilemmáját említi meg.

KULCSSZAVAK
pszichoterápia, Magyarország, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, ideológiai összeférhetetlenség, pszichoanalízis, terápiás műhelyek

Sytuacja węgierskiej psychoterapii w okresie socjalizmu i dyktatury socjalistycznej: Niniejsze studium przedstawia obraz w jaki sposób węgierscy przedstawiciele próbowali utrzymać, a także ocalić kształcenie psychoterapeutyczne i pracę w okresie dyktatury socjalistycznej. Na początku psychoanaliza nawet dla części sowieckich ideologów wydawała się być zgodną ze światopoglądem marksistowskim. Na wzór sowiecki, przedstawiciele socjalistycznej ideologii eksportowanej na Węgry przez wojska sowieckie tutaj również w przeciągu kilku lat skierowali atak najpierw na płaszczyźnie ideologicznej, potem okazując coraz większą prze- moc fizyczną, przeciw teorii, kształceniu i praktykom psychoterapeutycznym – podobnie jak w dziedzinie sztuki i literatury. I tak w pierwszym etapie pojawiło się zaprzeczenie potrzeby psychoterapii (twierdząc, że taka potrzeba występuje tylko w „kapitalistycznych stosunkach produkcji”, ponadto niemalże przestało istnieć również nauczanie psychologii), w późniejszym okresie osoby związane z którąkolwiek szkołą psychoterapii znalazły się w niekorzystnej sytuacji – zwłaszcza analitycy. Narzędziem walki o władzę było również sprawowanie ścisłej kontroli nad kluczowymi miejscami terapii, które długi okres czasu funkcjonowały pod kierownictwem odpowiednich neurofizjologów. W tym okresie terapia lecznicza ograniczała się do podawania leków. Znamy przykłady jakie skromne możliwości, tak wewnętrzne jakie i zewnętrzne mieli do dyspozycji prominentni przedstawiciele psychoterapii przy rozwiązaniu dylematów. Równolegle z osłabieniem dyktatury straciła impet w sposób relatywny i dwuznaczny również walka skierowana przeciw psychoterapii. Wtedy wydarzeniem polityki naukowej było dotrzymanie lojalności wobec sowietów ostentacyjnie nadużywających psychiatrię i/lub zmagania o utrzymanie relatywnej autonomii nauki. Końcowa część studium przytacza kilka dylematów aktualnych w legendarnym okresie zmiany ustroju politycznego.

SŁOWA-KLUCZE
psychoterapia, Węgry, komunizm, państwo socjalistyczne, dyktatura, historia, przegląd historyczny, zawody służb społecznych, niezgodność ideologiczna, psychoanaliza, warsztaty terapeutyczne

Situaţia psihoterapiei din Ungaria în timpul socialismului şi a dictaturii socialiste: Studiul ne prezintă faptul cum au încercat reprezentanţii din Ungaria păstrarea şi salvarea formării şi activităţii de psihoterapeut, în timpul dictaturii socialiste. La început psihanaliza s-a părut a fi potrivită cu ideologia marxistă chiar şi pentru ideologia rusă. Pe baza modelui rus, reprezentanţii ideologiei socialiste exportaţi de către armata rusească din Ungaria, au început atacul mai întâi pe plan ideologic, continuând cu atac fizic violent împotriva teoriei, formării şi practicii psihoterapeutice, asemănător atacurilor împotriva artei şi a literaturii. Prima dată a apărut negarea importanţei psihoterapiei (afirmând că acesta este necesar numai din cauza „relaţiilor de producţie capitaliste“ şi aproape că s–a încetat şi predarea psihologiei), iar mai târziu toţi au avut de pierdut din cauză că au aparţinut şcolii analitice de psihoterapie. Partea luptei de putere a constituit şi faptul că, pentru timp îndelungat, locurile terapeutice cheie au ajuns sub îndrumarea unor conducători neurofiziologici, puterea ţinându-i sub control sever pe aceştia, procesul vindecării limitându-se numai la intervenţiile medicamentoase. În studiu ne sunt perezentate exemple, posbilităţile modeste interne şi externe de rezolvare a dilemelor pentru reprezentanţii proeminenţi ai psihoterapiei. Odată cu slăbirea dictaturii se micşorează relativ şi ambiguu şi lupta împotriva psihoterapiei. Evenimentele politico-ştiinţifice au fost caracterizate de loialitatea faţă de societatea rusă, care abuza spectaculos de psihiatrie şi de lupta pentru păstrarea independenţei relative a ştiinţei. Partea de închidere a studiului menţionează câteva din dilemele devenite actuale odată cu schimbarea sistemului politic.

CUVINTE CHEIE
psihoterapie, Ungaria, comunism, socialism de stat, dictatură, istorie, retrospectivă, profesie de ajutorare, incompatibilităţi ideologice, psihanaliză, ateliere terapeutice.

Психотерапия в Венгрии в период социализма и социалистической диктатуры: Данная статья дает обзор того, как в период социалистической диктатуры представители венгерской психотерапии старались спасти психотерапевтическое обучение и практиче- скую работу. На начальной стадии диктатуры даже части советских идеологов психоана- лиз казался совместимым с марксистской идеологией. Тем не менее через несколько лет экспортированные в Венгрию советской армией представители социалистической идео- логии начали оказывать мощное давление на теорию психотерапии, обучение и терапев- тическую практику, поначалу на идеологическом уровне, но позже применяя все боль- шее физическое насилие – так же, как против искусства и литературы. В результате этого сначала появилось отрицание необходимости психотерапии (утверждавшее, что в ней есть нужда только «в условиях капиталистических рыночных отношений»), было прак- тически остановлено обучение психологии; позже любой человек сталкивался с серьез- ными препятствиями, если он относился к какой-либо – особенно терапевтической – пси- хотерапевтической школе. Частью арсенала власти было также то, что ключевые тера- певтические центры на длительный срок попали под руководство соответственно подо- бранных нейрофизиологов. Власть держала эти центры под строгим контролем. И все лечение сводилось к лекарственному вмешательству. Авторы представляют примеры тех скромных внутренних и внешних возможностей, которые тем не менее появлялись у видных представителей психотерапии для решения их затруднительного положения. С ослабеванием диктатуры борьба против психотерапии также пошла на убыль, относи- тельным и непоследовательным образом. В это время политика по отношению к науке характеризовалась степенью лояльности к советской власти, которая явно злоупотре- бляла психотерапией, а также/или борьбой за сохранение относительной независимости в сфере науки. Заключительная часть исследования касается одной или двух дилемм, став- ших актуальными во время начала новой жизни после смены политической системы.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
психотерапия, Венгрия, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательная деятельность, идеологическая несо- вместимость, психоанализ, терапевтические семинары

Situácia psychoterapie v Maďarsku v období socializmu a socialistickej diktatúry: Štúdia vykresľuje snahu maďarských predstaviteľov psychoterapie udržiavať a odovzdávať prax vzdelávania psychoterapeutov a psychoterapeutickej práce v období socialistickej diktatúry. Pôvodne aj sovietski ideológovia považovali psychoanalýzu za zhodnú s marxistickou ideológiou. Po niekoľkých rokoch však predstavitelia socialistickej ideológie v Maďarsku, okupovanom sovietskou armádou, začali vyvíjať tlak proti psychoterapeutickej teórii a vzdelávaniu a proti terapeutickej praxi, najskôr v rovine ideovej, neskôr s vynakladaním stále hrubšieho fyzického násilia, rovnako, ako tomu bolo v prípade umenia a literatúry. Tak sa najprv začalo s popieraním potrebnosti psychoterapie (s tvrdením, že je potrebná len v dôsledku „kapitalistických výrobných pomerov”, a vyučovanie psychológie bolo takmer zastavené), neskôr znamenalo príslu- šenstvo k niektorej – zvlášť analytickej – psychoterapeutickej škole výraznú nevýhodu. Bolo tiež súčasťou boja moci, že sa kľúčové terapeutické centrá dostali pod dlhodobú a nadmernú kontrolu neurofyziológov a moc držala tieto miesta pod prísnou kontrolou, pričom liečba bola obmedzená iba na medikamentózne liečenie. Nachádzame mnohé príklady toho, aké skromné – vnútorné a vonkajšie – príležitosti sa ponúkali prominentným predstaviteľom psychoterapie pri riešení problémov. Hlavnými hýbateľmi vedeckovýskumnej politiky tejto doby sa stala loajalita voči sovietskej spoločnosti, okato zneužívajúcej psychoterapiu, a/alebo boj o zachovanie relatívnej nezávislosti vedeckej práce. Záverečná časť štúdie načrtáva niektoré dilemy, ktoré sa stali aktuálnymi po hrdinskej ére zmeny politického režimu.

KĽÚČOVÉ POJMY
psychoterapia, Maďarsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, história, reflexia minulosti, pomáhajúce povolanie, ideologický konflikt, psychoanalýza, centrá terapie