Tradition – A Heavy Heritage and a Fertile ‘Prejudice’: The Conditions of Education and Pedagogy in Rumania in the Time of the Past Dictatorship: In the period of dictatorship in Rumania, the situation of pedagogy was inseparable from social politics that were subordinated to considerations of party ideology, the political task of reeducating society in the communist spirit. Education played an important role in implementing this comprehensive pedagogy ideal. In this context a single approach of pedagogy − hidden behind a political mask − was allowed to prevail, one that best served the current interests of power. As a result of this predetermination the study uses an education policy perspective in presenting the status of pedagogy in the era of the past dictatorship: it analyses education laws that determined the transformation of the system, structure and types of schools in the periods of dictatorship. The reforms changed the structure and contents of higher education, and as part of this the status of the pedagogy program. Subordinating education to the industrial and economic development of the country and the training of youth in the communist spirit, assumed a strictly centralised control of the system. In analysing the centralised governance of education, the study highlights the characteristics that were more closely related to the prevailing view in pedagogy as a result of the school system becoming a state monopoly: the reform of the subject structure, the uniform control of content ensured through prescriptive, rationing curricula, the single textbook system, and the strict selection of content. This input regulation proved to be the perfect tool for controlling the work of teachers, and also determined the interpretation of teachers’ roles. At the same time, for a long time it preserved knowledge-centred approaches to pedagogy, aimed at establishing scientific thinking and concepts. Understanding the conditions of education and pedagogy in the era of the past dictatorship is important because the inertia of the education system resulting from its past heritage is one of the main obstacles to the development of the education reform in Rumania, to questioning and renewing the solidified approach to pedagogy.

KEYWORDS
pedagogy, Rumania, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, centralised education control, knowledge-centred approach

Tradition als belastendes Erbe und produktives „Vorurteil“: Die Situation des Unterrichtswesens und der Pädagogik in Rumänien während der Diktatur: Die Situation der Pä- dagogik während der Zeit der Diktatur in Rumänien kann nicht unabhängig von der gänzlich parteiideologischen Prinzipien unterliegenden Sozialpolitik und der politischen Aufgabe der Umerziehung der gesamten Bevölkerung im Geiste des Kommunismus betrachtet werden. Der Unterricht spielte in der Verwirklichung dieses umfassenden Erziehungsideals eine wichtige Rolle. In diesem Kontext konnte nur eine einzige – politisch getarnte – pädagogische Betrachtungsweise zur Geltung kommen, jene, die die aktuellen politischen Interessen am besten bediente. Angesichts dieser Determiniertheit behandelt vorliegende Studie die Analyse der Situation der Pädagogik während der Diktatur aus unterrichtspolitischer Sicht: Sie unterzieht jene Unterrichtsgesetze der Analyse, die in den verschiedenen Etappen der Diktatur die Restrukturierung des Schulsystems, der Schulstruktur und der Schultypen bestimmt haben. Die Reformen haben auch Struktur und Inhalt des Hochschulwesens und innerhalb dessen den Status des Faches Pädagogik verändert. Die Unterordnung des Unterrichtswesens unter die industrielle und wirtschaftliche Entwicklung des Landes und die Erziehung der Jugend im Geiste des Kommunismus setzten eine strenge Zentralisierung des Systems voraus. Bei der Untersuchung der zentralisierten Führung des Unterrichtswesens analysiert vorliegende Studie die Folgen der Erhebung des Unterrichtswesens zum Staatsmonopol und hebt jene Charakteristika hervor, die mit der dominanten pädagogischen Betrachtungsweise in engerem Zusammenhang stehen: die einheitliche Unterrichtsregelung durch präskriptive und dosierende Lehrpläne, einheitliche und alleinige Lehrbücher und strenge Selektion der Lerninhalte. Diese Inputregelung wurde zum perfekten Mittel der Kontrolle der Arbeit der Pädagogen und bestimmte auch das Rollenverständnis der Lehrer. Gleichzeitig konservierte sie für lange Zeit die informationszentrierten, auf Herausbildung wissenschaftlichen Denkens und wissenschaftlicher Terminologie gerichteten pädagogischen Betrachtungsweisen. Das Verständnis der Situation von Unterricht und Pädagogik während der Diktatur ist wesentlich, denn die aus dem Erbe der Vergangenheit stammende Trägheit des Unterrichtswesens ist eines der wesentlichen Hindernisse für die Entfaltung der Unterrichtsreform in Rumänien und die Hinterfragung und Erneuerung der versteinerten pädagogischen Betrachtungsweise.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Pädagogik, Rumänien, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, zentralisierte Steuerung des Unterrichtswesens, Informationszentrierung

Tradicija – opterećeno nasljedje i plodna „predrasuda“: Stanje naobrazbe i pedagogije u Rumuniji za vrijeme diktature: Stanje pedagogije za vrijeme rumunjske diktature ne može se odvojiti od politike društva (koja je bila podređena partijskoj ideologiji), i od političkog cilja preobrazovanja društva u duhu komunizma. Naobrazba je imala značajnu ulogu u ostvarivanju ovog sveobuhvatnog vaspitnog ideala. U ovom kontekstu je mogao samo jedan – u političko ruho sakriven – pedagoški pogled doći do izražaja: onaj, koji je najviše služio aktuelnim interesima vlade. Zbog ove određenosti studija koristi perspektivu politike obrazovanja da bi predstavila stanje pedagogije u vrijeme diktature: analizira zakone naobrazbe, koji su u periodima diktature odredili preobražaj sustava školstva, strukture i tipove škola. Reforme su promijenile strukturu i sadržaj visoke naobrazbe, kao i status pedagogije kao nauke. Preduvjet podređenosti naobrazbe ekonomskom razvitku zemlje i vaspitanju omladine u duhu komunizma jeste stroga centralizacija sustava zemlje. Prilikom analiziranja centralizovane upravne naobrazbe studija ističe one karakteristike, koje su - kao rezultati preobražaja sustava škola u državni monopoltijesno povezani sa vladajućim pedagoškim pogledom. To su: preobražaj strukture predmeta, reguliranje programa naobrazbe jedinstvenim sadržajem, sustav „jednog udžbenika“, i stroga selekcija sadržaja. Ovo reguliranje je postalo savršeno sredstvo za kontroliranje rada nastavnika, a određivalo je i tumačenje uloga nastavnika. Sa druge strane je na dugi period sačuvalo pedagoške poglede koji su orijentisani ka znanju i naučnom mišljenju, i naučnim pojmovima. Razumijevanje stanja naobrazbe i pedagogije za vrijeme diktature je od prevashodne važnosti, jer je inercija sustava naobrazbe, koja potiče iz nasljeđa prošlosti, jedna od značajnih prepreka realizacije rumunjske reforme naobrazbe i dovođenja u pitanje okorijelog pedagoškog pogleda.

KLJUČNE RIJEČI
pedagogija, Rumunija, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, centralizovana uprava naobrazbe, orijentisanost ka znanju

Tradice – břemeno dědictví a možný předsudek. Role vzdělání a pedagogiky v rumunském režimu: Politická situace a ideologické aspekty zásadně ovlivňovaly situaci v pedagogice, která se v době rumunského režimu vyvíjela ruku v ruce s politickým úkolem komunistického přeškolování. Vzdělání hrálo při provádění naplňování koncepce tohoto přeškolení klíčovou roli. A v tom smyslu byla jedinou přijatelnou pedagogickou (a zároveň politickou) metodou ta, která nejlépe sloužila zájmům moci. Vzhledem k těmto skutečnostem se studie, paralelně k průběžné exkurzi do stavu vzdělávání, zaměří na politiku vzdělávání. Provede analýzu vzděláva-cích opatření, která určovala a zakládala školní systém a jeho strukturu a obnovila v diktatuře určité typy vzdělání. Tyto reformy změnily strukturu a obsah systému vyššího vzdělání a zrušily statut pedagogické fakulty. Jako důsledek komunistické ideologie a pod vlivem průmyslové a hospodářské situace došlo k silné centralizaci vzdělávání. Na základě hodnocení centralizovaného vzdělání a následkem monopolizace školního systému vyjadřuje studie charakteristiky dominantního pedagogického zřetele: změna vzdělávacích komponentů, vytvoření předběžných osnov a popisných metod za účelem formulování standardních opatření a rigorózního rozdělování obsahu. Tato vstupní opatření se stala velmi účinným prostředkem pro řízení učitelské práce a upevňování pozic dalších generací učitelů. Na druhou stranu však likvidovala analytický způsob myšlení a přirozené pedagogické myšlení a všeobecným měřítkem úspěšnosti těchto opatření bylo pouze zvládnutí faktických údajů. Porozumění stavu vzdělávání a pedagogiky je významné proto, protože právě toto dědictví a upevněný pedagogický zřetel je nadále překážkou uskutečňování reforem v současném rumunském školství.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
pedagogie, Rumunsko, komunismus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pomocné povolání, centralizované řízení vzdělávání, lexikální znalost

A hagyomány – terhes örökség és termékeny „előítélet”: Az oktatás és pedagógia helyzete Romániában a diktatúra időszakában: A romániai diktatúra időszakában a pedagógia helyzete nem választható el a pártideológiai szempontoknak alárendelt társadalompolitikától, a társadalom kommunista szellemű átnevelésének politikai feladatától. Az oktatás jelentős szerepet töltött be ennek az átfogó nevelési eszménynek a megvalósításában. Ebben a kontextusban egyetlen − politikai álcába bújtatott − pedagógiai szemlélet érvényesülhetett, az, amelyik leginkább kiszolgálta az aktuális hatalmi érdekeket. E meghatározottságból kifolyólag a pedagógia helyzetének diktatúrabeli bemutatásakor a tanulmány oktatáspolitikai nézőpontot érvényesít: elemzi azokat az oktatási törvényeket, amelyek a diktatúra szakaszaiban meghatározták az iskolarendszer, iskolaszerkezet és iskolatípusok átalakítását. A reformok a felsőoktatás struktúráját és tartalmát, ezen belül a pedagógia szak státuszát is megváltoztatták. Az oktatás alárendelődése az ország ipari-gazdasági fejlesztésének és az ifjúság kommunista szellemben történő nevelésének a rendszer szigorúan központosított irányítását feltételezte. A centralizált oktatásirányítás elemzésekor a tanulmány az iskolarendszer állami monopóliummá válásának következményeként azokat a jellemzőket emeli ki, amelyek szorosabban összefüggtek az uralkodó pedagógiai szemlélettel: a tantárgyi struktúra átalakítását, az előíró, adagoló tantervekkel biztosított egységes tartalmi szabályozást, az egytankönyves rendszert, a tartalmak szigorú szelekcióját. Ez a bemeneti szabályozás a tanári munka ellenőrzésének tökéletes eszközévé vált, s meghatározta a tanári szerepértelmezéseket is. Ugyanakkor hosszú időre tartósította az ismeretközpontú, a tudományos gondolkodás és fogalmak kialakítására irányuló pedagógiai szemléleteket. Az oktatás és pedagógia diktatúrabeli helyzetének megértése azért lényeges, mert az oktatási rendszer múltbeli örökségből fakadó inerciája egyik jelentős akadálya a romániai oktatási reform kibontakozásának, a megkövesedett pedagógiai szemlélet megkérdőjelezésének és megújításának.

KULCSSZAVAK
pedagógia, Románia, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, centralizált oktatásszabályozás, ismeretközpontúság

Tradycja – ciężki spadek i aktywne „przesądy”: Nauczanie i pedagogika w Rumunii w okresie dyktatury: Rumuńskia pedagogika w dyktaturze była ściśle związana z polityką społeczną, uzależnioną całkowicie od politycznej ideologii partyjnej, której głównym celem było wychowanie społeczeństwa w duchu komunistycznym. Nauczanie stało się bardzo ważnym narzędziem w realizacji tych przemian. W tym kontekście istniała tylko jedna forma pedagogiki, która maksymalnie służyła interesom aktualnej władzy politycznej. Poprzez analizę ówczesnych przepisów i zarządzeń, przekształcających system organizacyjno-strukturalny szkolnictwa, opracowanie przedstawia sytuację pedagogiki w okresie dyktatury, z punktu widzenia polityki oświaty. Przeprowadzone reformy zmieniły strukturę i program nauczania w szkolnictwie wyższym, obejmowały one również status wydziału psychologii. Warunkiem podporządkowania szkolnictwa potrzebom rozwoju przemysłowo-ekonomicznego kraju, jak również komunistycznego wychowania młodzieży, było wprowadzenie rygorystycznie centralnego zarządzania. Analiza skutków bezwzględnego monopolium państwowego w oświacie wyodrębnia zmiany ściśle związane z dominującą wówczas teorią pedagogiki: przekształcenie struktury programów nauczania, wprowadzenie obowiązkowego i jednolitego programu nauczania i systemu podręczników szkolnych, z surową selekcją obowiązujących tematów. Obowiązujące przepisy stały się doskonałym narzędziem nadzoru pracy nauczyciela, ukształtowały znaczenie jego roli. Przez wiele lat zabronione były metody pedagogiki preferujące rozwój ośrodków wiedzy, naukowego sposobu myślenia. Obecnie bardzo ważne jest zrozumienie i poznanie sytuacji szkolnictwa i pedagogiki z okresu dyktatury, gdyż brak aktywności, będący pozostałością ówczesnego systemu stanowi znaczną przeszkodę we wdrażaniu reform w rumuńskiej oświacie, jak również w odnowieniu zabetonowanyh teorii pedagogiki.

SŁOWA-KLUCZE
pedagogika, Rumunia, komunizm, państwo socjalistyczne, dyktatura, historia, przegląd historyczny, zajęcia uzupełniające, centralizacja przepisów nauczania, ośrodek wiedzy

Tradiţia – moştenire apăsătoare şi „prejudecată“ rodnică. Situaţia învăţământului şi a pedagogiei în perioada dictaturii comuniste din România: Situaţia disciplinei pedagogie din perioada dictaturii comuniste din România nu poate fi privită independent de politica socială subordonată principiilor ideologiei de partid şi a sarcinii politice de educare a societăţii în spiritul comunismului. În realizarea acestui amplu ideal educaţional, învăţământului i-a revenit un rol determinant. În acest context s-a putut evidenţia o singură viziune pedagogică – mascată ideologic , cea care deservea cel mai bine interesele actuale ale puterii. Din cauza acestei determinări în prezentarea situaţiei pedagogiei din perioada dictaturii acest studiu abordează punctul de vedere al politicii educaţionale: analizează acele legi ale învăţământului care în diferitele faze ale dictaturii au determinat schimbările survenite în sistemul şi structura învăţământului şi în tipurile de instituţii de învăţământ. Aceste reforme au schimbat şi structura şi conţinutul învăţământului superior şi implicit statutul disciplinei pedagogie. Subordonarea învăţământului dezvoltării industrial-economice a ţării şi a educării tineretului în spirit comunist a presupus o conducere strict centralizată al sistemului. În cursul analizei conducerii centralizate ale învăţământului, studiul scoate în evidenţă consecinţele transformării învăţământului în monopol de stat şi a acelor caracteristici care se află în strânsă legătură cu viziunile dominante în pedagogie: asigurarea omogenităţii conţinutului învăţământului prin planurile de învăţământ prescriptive, dozatoare, sistemul cu manual unic, selecţia riguroasă a conţinuturilor. Această reglementare al inputului a devenit unealta perfectă a controlului asupra activităţii profesorului, determinând şi autopercepţia rolului de dascăl. Concomitent a conservat pentru mult timp principiile pedagogice axate pe transmiterea de informaţii şi a formării gândirii şi a terminologiei ştiinţifice. Înţelegerea situaţiei învăţământului şi a pedagogiei din timpul dictaturii este importantă, fiindcă inerţia ce provine din moştenirea sistemului de învăţământ al trecutului este unul din obstacolele principale ale implementării reformei învăţământului în România, ale punerii sub semnul întrebării şi a înnoirii viziunilor pedagogice împietrite.

CUVINTE CHEIE
pedagogie, România, comunism, socialism, dictatură, istorie, retrospectivă, profesie de ajutorare, conducere centralizată, învăţământ axat pe predare de cunoştinţe

Традиция – обременительное наследие и плодотворный «предрассудок»: положение образования и педагогии в Румынии во время диктатуры: в период румынской диктатуры положение педагогии нельзя отделить от подчинённой партийным идеологическим соображениям общественной политики, от политической задачи перевоспитания общества в духе коммунизма. Образование играло важную роль в осуществлении этой всеобъемлющей воспитательной идеи. В этом контексте могло существовать только одно – надевшее политическую маску – педагогическое воззрение, то, которое готово было служить актуальным интересам власти. Из этой детерминированности следует, что при представлении положения педагогии во время диктатуры, исследование придерживается плоскости образовательной политики: анализирует те законы в области образования, которые во времена диктатуры определили преобразования школьной системы, структуры образования и типы школ. Реформы изменили и структуру, и внутреннeе содержание высшего образования, в том числе и статус педагогических факультетов. Подчинение образования целям промышленно-экономического развития страны и воспитания молодëжи в духе коммунизма предполагало систему строгого централизованного управления. При анализе централизованного управления образования, как последствие того, что образование стало монополией государства, исследование подчеркивает те характерные черты, которые были тесно связаны с господствующими педагогическими воззрениями: преобразование структуры предметов, единое регулирование содержания обучения, которое достигалось путем предписанных учебных программ, единую систему учебных пособий, строгая цензура содержания преподавания. Это входное регулирование стало совершенным средством контроля над работой учителей, и определило толкование роли учителя. В то же время оно на долгое время законсервировало те педагогические воззрения, которые были направлены на формирование знаний, понятий и научного мышления. Понимание положения образования и педагогии во времена диктатуры важно потому, что инерция, исходящая из наследия прошлого образовательной системы является одним из серьёзных препятствий в зарождении реформ образования в Румынии, в возможности поставить под вопрос застывшие педагогические взгляды и в процессе обновления.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
педагогия, Румыния, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательная деятельность, централизованное регулирование образования, направленность на формирование знаний

Tradícia – ťažké dedičstvo a možný predsudok: situácia vzdelávania a pedagogiky v Rumunsku v období diktatúry: Situácia pedagogiky v období diktatúry v Rumunsku nie je oddeliteľná od spoločenskej politiky podriadenej hľadiskám straníckej ideológie a politickej úlohy prevychovania spoločnosti v duchu komunizmu. Vzdelávanie malo významnú funkciu v uskutočňovaní tejto komplexnej idey výchovy. V tomto kontexte sa mohol uplatniť iba jediný pedagogický prístup, ukrytý pod politickou maskou, ten, ktorý najvhodnejšie obsluhoval aktuálne záujmy moci. Vzhľadom k týmto skutočnostiam sa štúdia, paralelne k priebežnej exkurzii do stavu vzdelávania, zameria na politiku vzdelávania. Vykoná analýzu vzdelávacích opatrení, ktoré určovali školský systém a jeho štruktúru a obnovili v diktatúre určité typy vzdelávania. Reformy tiež zmenili štruktúru a obsah vyššieho vzdelávania, v rámci ktorého aj postavenie odboru pedagogiky. Podmienkou podradenosti vzdelávania priemyselno-hospodárskemu rozvoju krajiny a výchove mládeže v duchu komunizmu bolo prísne centralizované riadenie systému. Na základe hodnotenia centralizovaného vzdelávania a následkov monopolizácie školského systému podáva štúdia charakteristiky dominantného pedagogického postoja: zmena vzdelávacích komponentov, vytvorenie predbežných osnov, jednoučebnicový systém, prísna selekcia obsahov. Táto vstupná regulácia sa stala dokonalým prostriedkom kontroly učiteľskej práce a tiež určila výklady funkcie učiteľa, ale medzitým dlhodobo likvidovala analytický spôsob myslenia a prirodzené pedagogické myslenie a všeobecným merítkom úspešnosti týchto opatrení bolo len zvládnutie faktických údajov. Pochopenie situácie vzdelávania a pedagogiky v období diktatúry je dôležité preto, že inercia vzniknutá z dedičstva minulého vzdelávacieho systému je významnou prekážkou realizácie reformy vzdelávania v Rumunsku a presiahnutia a obnovy zastaraného pedagogického postoja.

KĽÚČOVÉ POJMY
pedagogika, Rumunsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, história, reflexia minulosti, pomáhajúce povolanie, centralizované vedenie vzdelávania, vzdelávanie založené na poznatkoch