Intercultural Communications: Globalisation – that has to be viewed critically as an ambivalent phenomenon with all its positive and negative features – is both a cause and a context of interculturality and transculturality. The effects of globalisation are, however, always elaborated at local levels: the encounter of the global and the local is often referred to as ‘glocalisation’. This term is also indicative of the need for a new, more differentiated view of culture. In the era of cultural plurality, it is interculturality and the permanent change of various societal and cultural identities that can be regarded as normal phenomena; a process in which cultural diversity entails mutual interdependence. Accordingly, intercultural communication, in the sense of communicational conciliation along societal interpretations, is conditional upon the perception, acceptance and recognition of cultural differences, and the possible avoidance of cultural attributions and typifications. Therefore, in the light of globalisation, migration, pluralisation of styles of living, identity diffusion and risk society, intercultural competence is a key competence that implies both social and communicational competences, such as the acceptance of the perspective of others and migration-specific knowledge.

KEYWORDS
exclusion vs. inclusion, experience of strangeness, globalisation, ‘glocalisation’, intercultural competence, ‘(inter)cultural self-reflection’, interculturality, migration, ‘transculturality’, understanding and its limits

Interkulturelle Kommunikation: Globalisierung, die es mit all ihren positiven wie negativen Seiten als ambivalentes Phänomen kritisch wahrzunehmen gilt, stellt zugleich Ursache und Kontext der Phänomene Interkulturalität und Transkulturalität dar. Die „Verarbeitung“ der Globalisierung erfolgt jedoch immer lokal: diese Begegnungslinie zwischen dem Globalen und dem Lokalen wird auch als „Glokalisierung“ (glocalisation) bezeichnet. Auch dieser Begriff verweist darauf, dass eine neue, differenzierte Sichtweise von Kultur zu gewinnen ist. In der Zeit der kulturellen Pluralität erweist sich Interkulturalität nämlich als Normalfall, als ständiger Wechsel zwischen verschiedenen sozialen und kulturellen Identitäten, wobei kulturelle Verschiedenheit aufeinander verwiesen ist. Dementsprechend sind bei der Interkulturellen Kommunikation – verstanden als kommunikativer Aushandlungsprozess sozialer Deutungen – kulturelle Differenzen wahrzunehmen und anzuerkennen sowie kulturelle Zuschreibungen und Typisierungen eindeutig zu vermeiden. Interkulturelle Kompetenz gilt daher angesichts von Globalisierung, Migration, Pluralisierung der Lebensformen, Identitätsdiffusion und Risikogesellschaft als Schlüsselkompetenz, die allgemeine soziale und kommunikative Kompetenzen umfasst wie etwa die Fähigkeit zur Perspektivenübernahme und migrationsspezifisches Wissen.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Exklusion vs. Inklusion, Fremdheitserfahrung, Globalisierung, „Glokalisierung“, Interkulturalität, Interkulturelle Kompetenz, „(inter)kulturelle Selbstreflexion“, Migration, „Transkulturalität“, Verstehen und seine Grenzen

Interkulturalna komunikacija: Globalizacija, koju sa svim njezinim pozitivnim i negativnim crtama moramo promatrati kao ambivalentnu pojavu kritički, ujedno je i razlog i kontekst pojava interkulturnosti i transkulturnosti. „Obrada“ utjecaja globalizacije uvijek se vrši na mjestu: susret globalnog i lokalnog se naziva i „glokalizacijom“ (glocalisation). I ovaj pojam pokazuje da je potrebno novije, diferenciranije shvaćanje kulture. U vrijeme kulturne pluralizacije naime, interkulturalnost, trajno mijenjanje raznih društvenih i kulturnih identiteta, može se smatrati normalnom pojavom, pri kojoj kulturna različitost povlači za sobom međusobnu upućenost. Odgovarajući tomu – u smislu komunikacijskog usuglašavanja provedenih s društvenim interpretacijama – interkulturalna komunikacija pretpostavlja percepciju, prihvaćanje i priznavanje kulturalnih razlika, te po mogućnosti izbjegavanje kulturalnih prisvajanja i tipizacija. Zbog toga se globalizacija, migracija, pluralizacija životnih oblika, fuzija identiteta i interkulturalna kompetencija u društvu s rizikom smatra takvom ključnom kompetencijom koja obuhvaća takve kolektivne i komunikacijske kompetencije kao što su preuzimanje točke gledišta druge osobe i znanje s migracijskom specifikacijom

KLJUČNE RIJEČI
ekskluzija vs. inkluzija, globalizacija, „glokalizacija“, interkulturalna kompetencija, „(inter)kulturalna samorefleksija“, interkulturalnost, iskustvo tuđinstva, migracija, razumijevanje i njegove granice, „transkulturalnost“

Mezikulturní komunikace: Globalizace se svými pozitivními a negativními vlastnostmi musí být zkoumána kriticky. Ambivalentní struktura globalizace je důvodem i kontextem mezikulturality a transkulturality. Zpracování/analýza dopadů globalizace ale musí být provedeny na místě. Pojem „glokalizace“ vznikl na hranici pojmů „globalizace“ a „lokalizace“. Vznik tohoto pojmu také upozorňuje na potřebu novějšího a přesnějšího chápání fenoménu kultury. V době kulturní plurality jsou vznik mezikulturality a stálá změna společenských a kulturních postojů normálními jevy. Výsledkem toho kulturní rozdíly zdůrazňují význam vzájemné závislosti. V závislosti na společenské interakci a komunikaci předpokládá mezikulturní komunikace vnímání, přijetí a uznání kulturních rozdílů a vyloučení generalizace a standardizace z kulturního hlediska. Mezikulturní kompetence je klíčový výraz v souvislosti s pojmy globalizace, migrace, pluralizace životních hodnot, identitní difuze a rizikové společenství a zahrnuje společenské a komunikační kompetence, jakými jsou například konstatování a přijetí rozdílnosti názorů nebo znalost o migraci.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
exkluze vs. inkluze, globalizace, „glokalizace“, mezikulturalita, mezikulturní kompetence, „(mezi)kulturní sebereflexe“, migrace, porozumění a překážky, „transkultura“, zku šenost/pocit cizosti

Interkulturális kommunikáció: A globalizáció, amelyre összes pozitív és negatív vonásával ambivalens jelenségként kritikusan kell tekintenünk, egyszerre oka és kontextusa az interkulturalitás és transzkulturalitás jelenségének. A globalizáció hatásainak „feldolgozására” azonban mindig helyben kerül sor: a globális és a lokális találkozását „glokalizációnak” (glocalisation) is nevezik. Ez a fogalom is rámutat arra, hogy újfajta, differenciáltabb kultúrafelfogásra van szükség. A kulturális pluralitás idején ui. az interkulturalitás, a különböző társadalmi és kulturális identitások állandó váltakozása tekinthető normális jelenségnek, amelynek során a kulturális különbözőség egymásra utaltságot von maga után. Ennek megfelelően a – társadalmi értelmezések kapcsán folytatott kommunikációs egyeztetés értelmében vett – interkulturális kommunikáció a kulturális eltérések észlelését, elfogadását és elismerését, továbbá a kulturális tulajdonítások és tipizálások lehetőség szerinti elkerülését feltételezi. Ezért a globalizáció, a migráció, az életformák pluralizálódása, az identitásdiffúzió és a kockázati társadalom fényében az interkulturális kompetencia olyan kulcskompetenciának számít, amely társas és kommunikációs kompetenciákat foglal magában, mint pl. a másik nézőpontjának az átvétele és a migrációspecifikus tudás.

KULCSSZAVAK
exklúzió kontra inklúzió, globalizáció, „glokalizáció”, az idegenség megtapasztalása, interkulturális kompetencia, „(inter)kulturális önreflexió”, interkulturalitás, a megértés és annak korlátai, migráció, „transzkulturalitás”

Komunikacja międzykulturowa: Globalizacja, na którą powinniśmy spoglądać krytycznie jako na zjawisko ambiwalentne, łączące liczne aspekty pozytywne z negatywnymi, jest naraz przyczyną i kontekstem zjawiska międzykulturowości i transkulturowości. Natomiast „przetworzenie“ wpływów globalizacji odbywa się zawsze lokalnie. Spotkanie globalności i lokalności nazywamy „glokalizacją“ (glocalisation). Pojęcie to sygnalizuje, że potrzeba nam nowego, bardziej zróżnicowanego pojmowania kultury. W okresie pluralizmu kulturowego bowiem za normalne zjawisko należy uznać międzykulturowość, ustawiczną zmienność rozmaitych tożsamości społecznych i kulturalnych; skutkiem tej sytuacji jest rozmaitość kulturowa, która pociąga za sobą wzajemną współzależność. Zgodnie z tym komunikacja międzykulturowa – pojmowana w sensie ugody komunikacyjnej, powstałej w efekcie społecznych interpretacji – zakłada spostrzeganie, przyjmowanie i uznawanie różnic kulturowych, oraz, w miarę możliwości, unikanie kulturowych przyporzadkowań i typologii. Kompetencja międzykulturowa, niezbędna w podejściu do zjawisk globalizacji, migracji, pluralizacji form życia, dyfuzji tożsamości i społeczeństwa ryzyka, oznacza takie kluczowe przygotowanie, które zawiera w sobie kompetencje społeczne i komunikacyjne, jak na przykład umiejętność przejęcia punktu widzenia innych oraz wiedzę na temat migracji i jej specyfiki.

SŁOWA-KLUCZE
„autorefleksja (między)kulturowa“, doświadczenie obcości, exkluzja kontra inkluzja, globalizacja, „glokalizacja“, kompetencja międzykulturowa, międzykulturowość, migracja, „transkulturowość“, zrozumienie i jego granice

Comunicare interculturală: Globalizarea, cu toate caracteristicile sale pozitive şi negative, trebuie privit critic, fiind considerat cauza şi contextul fenomenului de interculturalitate şi transculturalitate. “Prelucrarea” efectelor globalizării este realizat local: întâlnirea dintre local şi global se numeşte “glocalizare”. Această noţiune subliniază faptul că este nevoie de o abordare nouă, diferenţiată al conceptului de cultură. În această perioadă a pluralităţii culturale putem considera interculturalitatea un fenomen normal, alternarea diferitelor identităţii culturale şi sociale, în cadrul căreia diferenţierea culturală atrage după sine interdependenţa. În acest context, din perspectiva concordanţei comunicaţionale privind interpretarea socială, comunicarea interculturală presupune percepera, acceptarea şi recunoaşterea diferenţelor culturale cât şi ocolirea, pe cât posibil, a tipizărilor culturale. Din prisma globalizării, migraţei, pluralizării modului de viaţă şi difuziunii identităţii, competenţa interculturală poate fi considerat o competenţă-cheie, cuprinzând competenţe comunicative şi sociale, ca de exemplu preluarea viziunii celuilalt şi cunoştinţe specifice migraţionale.

CUVINTE CHEIE
competenţa interculturală, excluzie vs. incluzie, globalizare, “glocalizare”, înţelegerea şi barierele acestuia, interculturalitate, migraţie, noţiunea de înstrăinare, “self-reflecţie” interculturală, “transculturalitate”

Межкультуральная коммуникация: Глобализация, которую со всеми её позитивными и негативными чертами мы должны рассматривать как противоречивое явление, стано- вится одновременно и причиной и фоном явления межкультуральности и транскульту- ральности. Тем не менее, „осмысление“ влияний глобализации происходит в конкретных местах, поэтому пересечение глобального и локального называют также „глокализаци- ей“. Это понятие тоже указывает на то, что необходима новая, более дифференцирован- ная трактовка культуры. В пору культурного плюрализма нормальным явлением ста- новится межкультуральность – постоянная смена различной социальной и культурной идентичности –, которая приводит к тому, что разные культуры нуждаются друг в друге. Согласно этому – в силу коммуникационной согласованности социальных понятий – межкультуральная коммуникация предполагает восприятие, принятие и признание не- одиннаковости культур, а также старается по возможности избегать культурного присвое- ния и типизации. В связи с этим в свете глобализации, миграции, множественности форм жизни и смешения идентичности межкультуральная компетенция считается такой клю- чевой компетенцией, которая включает в себя коллективную коммуникационную компе- тенцию, как, например, принятие точки зрения другого или знания, связанные со специ- фикой миграций.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
глобализация, „глокализация“, интеркультуральная компетенция, исключение и включение, „(меж)культуральное самоотражение“, межкультуральность, миграция, познание необычности, понимание и его пределы, „транскультуральность“

Medzikultúrna komunikácia: Globalizácia, ktorú, s ohľadom na jej všetky výhodné a nepriaznivé črty, pokladáme kriticky za ambivalentný jav, je súčasne dôvodom a kontextom interkulturálnych a transkulturálnych prejavov. Však sa spracovanie vplyvov globalizácie uskutoční vždy v mieste: jej stretnutie na miestnej a na globálnej úrovni sa tiež nazýva „glokalizácia“ (glocalisation). Tento pojem ukáže na to, že potrebuje sa nové, diferencovanejšie pochopenie kultúry. V období kultúrnej plurality interkulturálne javy môžeme pokladať za normálne, následkom ktorých kultúrna heterogénnosť súvisí so vzájomnou odkázanosťou. V súlade s týmto, v zmysle podľa komunikačného dohovoru o vysvetleniach týkajúcich sa spoločnosti, v rámci interkulturálnej komunikácie sa predpokladá badanie, prijatie a uznanie kultúrnych rozdielov a, okrem týchto, podľa možnosti, odmietnutie kultúrnych stereotypov. Preto, vo svetle globalizácie, migrácie, pluralizácie životných foriem, difúzie identity a rizikovej spoločnosti sa interkulturálna schopnosť pokladá za kľúčovú kompetenciu, ktorá zahŕňa spoločenské a komunikačné kompetencie, ako prevzatie hľadiska iných a špecifické znalosti vzhľadom na migráciu.

KĽÚČOVÉ POJMY
globalizácia, „glokalizácia“, „(inter)kultúrna sebareflexia“, interkulturálna schopnosť, interkulturálne javy, migrácia, pochopenie a jeho obmedzenie, skúsenosť cudzosti, transkultúrne javy, vylúčenie a integrácia