archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Judith KÖNEMANN Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'Bildung zur Solidarität: Welchen Beitrag leistet die christliche Religion?'
Language:
Sprache:
Nyelv:
German
Deutsch
Német
Received:
Erhalten:
Érkezett:
23. März 2013
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
24. April 2013
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 9 (2014) 2
Pages:
Seiten:
Oldal:
143-162
Section:
Rubrik:
Rovat:
Research Papers
Wissenschaftliche Arbeiten
Kutatási eredmények
DOI: 10.5708/EJMH.9.2014.2.1
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
15. Dezember 2014.
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Judith KÖNEMANN
Westfälische Wilhelms-Universität, Katholisch-Theologische Fakultät, Institut für Katholische Theologie und ihre Didaktik, Religionspädagogik und Bildungsforschung,
Hüfferstraße 27, D-48149, Münster, Deutschland;
j.koenemann@uni-muenster.de
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Odgoj za solidarnost: Što pridodaje kršćanska vjera?: Pojam „solidarnost” danas je vrlo pomodan; možemo ga sresti na gotovo svim područjima društvenog suživota; najčešće da se zahtjeva (više) solidarnosti, ali se pojavljuje i u aktualnim raspravama o zajedništvu modernog društva. Uz inflaciju značenja riječi u pozadini nalazimo dva glavna pitanja: 1. Što se točno skriva iza pojma solidarnosti? 2. Koliko su sami ljudi sposobni biti solidarni, i da li se solidarnost može usvojiti pomoću učenja i obrazovnih procesa? U studiji ćemo se osvrnuti na oba pitanja. Uglavnom ćemo se usredotočiti na solidarno djelovanje, na odnose vjerskog vladanja i uvjerenja, nadalje prikazat ćemo na koji način kršćanska vjeva pridonosi učenju solidarnosti. U tome suodnosu glavna teza studije glasi ovako: vjera nije preduvjet sposobnosti za solidarnošću, ali u pogledu solidarnog ponašanja i djelovanja, zbog uske povezanosti kršćanske vjere i solidarnosti, može biti važnom motivacijom. Nakon obuhvatnog objašnjenja pojma, razglabanja se usredotočuju na poseban oblik solidarnosti, u takozvanu pro-solidarnost, koja je usmjerena na interese drugih. Poslije toga uzet ćemo detaljno pod povećalo povezanost solidarnosti i vjere oslanjajući se na biblijske primjere, te ćemo solidarnost identificirati s vjersko-moralnim preuzimanjem obveze temeljene na milosrđu. Nakon teološkog uvoda prikazat ćemo praktične perspektive učenja solidarnosti, te ćemo obrazložiti kako kršćanska vjera, iako nije neophodna za poučavanje solidaranog ponašanja i uvježbavanja, ipak zbog čega raspolaže neusporedivo velikim, ovjerenim potencijalom, zahvaljujući kojemu može pridonijeti procesu poučavanja i učenja solidarnosti.

KLJUČNE RIJEČI
pro-socijalno ponašanje, altruistička motivacija, uzajamnost, milosrđe, procesi poučavnja i učenja, preuzimanje gledišta, običaji priznanja

Výchova k solidaritě a jak k ní může přispět křesťanské náboženství?: Pojem „solidarita“ je v dnešní době velmi populární; můžeme se s ním setkat téměř v každé oblasti sociálního soužití; většinou tak, že se požaduje více solidarity, ale vyskytne se i v aktuálních debatách o soudržnosti moderního společenství. Kromě inflace významu tohoto slova najdeme v pozadí dvě hlavní otázky: 1. Co se přesně skrývá za pojmem solidarita? 2. Do jaké míry jsou lidé schopni být sami od sebe solidární, a zdali je možné osvojit si solidaritu pomocí vzdělávacích a učebních procesů? V naší studii se věnujeme oběma otázkám. Zaměřujeme se zejména na spojitosti solidárního konání, náboženského postoje a víry, poukážeme také na to, jak křesťanské náboženství přispívá k osvojení si solidarity. V této souvislosti hlavní teze studie zní: náboženství není podmínkou schopnosti být solidárním, ale z důvodu úzkého vztahu mezi křesťanskou vírou a solidaritou může být důležité z hlediska motivace k solidárnímu chování a jednání. Po rozsáhlém vysvětlení pojmu se zaměříme na objasnění konkrétní formy solidarity, na tzv. pro-solidaritu, která se zaměřuje na zájmy jiných. Poté se zaměříme na vztah solidarity a křesťanského náboženství opírajíc se o biblické příklady a solidaritu ztotožníme s nábožensko-morální povinností opírající se o princip milosrdenství. Po úvodu objasníme perspektivy učení solidaritě, a odůvodníme, že leč v křesťanském náboženství není učení a procvičování solidárního chování podstatné, přesto má v tomto směru velký, neopakovatelný, sobě vlastní potenciál, díky kterému výraznou měrou dokáže přispět k procesům edukace a učení se solidaritě.

KLÍČOVÉ VÝRAZY

prosociální chování, altruistická motivace, vzájemnost, milosrdnost, výukové a učební procesy, přebírání úhlu pohledu, formy a zvyky uznání

Solidarity Education: How the Christian Religion Can Contribute to It?: Solidarity is a fashionable term nowadays. It can be encountered in almost all areas of social coexistence; mostly in contexts where (more) solidarity is being called for or in discussions about cohesion in modern society. While this has led to some devaluation in the meaning of the word, there are two underlying questions to be answered: 1. What is exactly behind the term ‘solidarity’? 2. To what extent are individuals able to display solidarity by themselves and can solidarity be taught with the help of training and educational processes? The present paper discusses both questions. The main focus will be placed on the connections between acts of solidarity and religious attitude or conviction and on pointing out how religion contributes to the learning process of solidarity. In this respect the thesis statement of the present study is as follows: religion is not a prerequisite for the ability of solidarity; nevertheless, due to the strong relationship between Christianity and solidarity, it can provide an important source of motivation. Following an extensive review of terminology, the study goes on to discuss pro-solidarity, which is a special form of solidarity aimed at the interest of others. In the next section a number of biblical examples are analysed in order to examine the relationship between solidarity and the Christian religion in detail and to identify solidarity as a religious and moral duty based on the principle of mercy. After these introductory theological considerations we will turn to presenting some practical perspectives in learning solidarity and argue for the unparalleled credibility and potential that Christianity has in teaching and consolidating solidarity. Although the Christian religion is not an indispensable medium of teaching such patterns of behaviour, it can make a significant contribution to the training and educational processes involved.

KEYWORDS

pro-social behaviour, altruistic motivation, mutuality, mercy, training and educational processes, perspective taking, practices of recognition

Bildung zur Solidarität: Welchen Beitrag leistet die christliche Religion?: Der Begriff „Solidarität“ hat Hochkonjunktur, er findet sich heute in nahezu allen Bereichen gesellschaftlichen Miteinanders; vielfach als Forderung nach (mehr) Solidarität, aber er spiegelt sich auch in den aktuellen Debatten um den Zusammenhalt in der modernen Gesellschaft. Neben der inflationären Benutzung dieses Wortes geraten jedoch zwei zentrale Fragen in den Hintergrund. 1. Was verbirgt sich genau hinter dem Begriff der Solidarität? 2. Inwieweit können Menschen von sich aus solidarisch sein, und lässt sich Solidarität durch Bildungs- und Lernprozesse aneignen und weiterentwickeln? Beide Fragen werden in diesem Aufsatz erörtert. Insbesondere wird dabei auf den Zusammenhang von solidarischem Handeln und religiösen Haltungen und Überzeugungen fokussiert und der Beitrag der christlichen Religion zu einem Solidaritätslernen ausgelotet. Die Hauptthese des Aufsatzes in diesem Zusammenhang lautet: Religion ist keine Voraussetzung für die Fähigkeit zu Solidarität, aber sie kann aufgrund des engen Konnexes von christlicher Religion und Solidarität ein wesentliches Movens für solidarisches Verhalten und Handeln sein. Nach einer umfassenden Begriffsklärung konzentrieren sich die Überlegungen im Besonderen auf die Form der Solidarität, die sich auf die Interessen anderer richtet, auf die so genannte Pro-Solidarität. Anschließend wird das Verhältnis von Solidarität und christlicher Religion im Rückgriff auf biblische Befunde ausführlich beleuchtet und Solidarität als religiös-moralische Verpflichtung aus dem vorausgehenden Barmherzigkeitsprinzip identifiziert. Nach dieser theologischen Herleitung werden abschließend praktische Perspektiven des Solidaritätslernens aufgezeigt und begründet, warum die christliche Religion, wenngleich sie kein notwendiges Existential für die Ausbildung und Einübung einer solidarischen Haltung ist, dennoch über ein erhebliches verbürgtes Potential verfügt, mit dem sie zentrale Beiträge für Bildungs- und Lernprozesse zur Solidarität leisten kann.

SCHLÜSSELBEGRIFFE

prosoziales Verhalten, altruistische Motivation, Reziprozitätsnorm, Barmherzigkeit, Bildungs- und Lernprozesse, Perspektivübernahme, Anerkennungspraxen

Szolidaritásra nevelés: Mit tesz hozzá a keresztény vallás?: A „szolidaritás” fogalma manapság nagyon divatos; a társadalmi együttélés szinte minden területén találkozhatunk vele; legtöbbször úgy, hogy (több) szolidaritást követelnek, de a modern társadalom összetartásáról szóló aktuális vitákban is felbukkan. A szó jelentésének inflálódása mellett két központi kérdést találunk a háttérben: 1. Mi is rejtőzik pontosan a szolidaritás fogalma mögött? 2. Mennyire képesek az emberek maguktól arra, hogy szolidárisak legyenek, és vajon a szolidaritás elsajátítható-e képzési és tanulási folyamatok segítségével? Tanulmányunkban mindkét kérdésre kitérünk. Főleg a szolidáris cselekvés, a vallásos magatartás és meggyőződés összefüggéseire fókuszálunk, továbbá bemutatjuk, hogy a keresztény vallás hogyan járul hozzá a szolidaritás tanulásához. Ebben az összefüggésben a tanulmány fő tézise így hangzik: a vallás a szolidaritás képességének nem előfeltétele, de a keresztény vallás és a szolidaritás szoros összefüggése miatt a szolidáris viselkedés és cselekvés szempontjából fontos motiváció lehet. Az átfogó fogalommagyarázat után a fejtegetések a szolidaritás különleges formájára, az ún. pro-szolidaritásra összpontosulnak, mely mások érdekeire irányul. Ezután a szolidaritás és a keresztény vallás kapcsolatát vesszük részletesen górcső alá bibliai példákra támaszkodva, és a szolidaritást az irgalmasság alapelvén nyugvó, vallásos-erkölcsi kötelezettséggel azonosítjuk. A teológiai felvezetés után a szolidaritás tanulásának gyakorlati perspektíváit mutatjuk be, és megindokoljuk, hogy a keresztény vallás, habár a szolidáris viselkedés megtanításának és begyakorlásának nem szükséges lételeme, mégis miért rendelkezik összehasonlíthatatlanul nagy, hiteles potenciállal, amelynek köszönhetően jelentősen hozzá tud járulni a szolidaritás tanítási- és tanulási folyamataihoz.

KULCSSZAVAK

proszociális viselkedés, altruista motiváció, kölcsönösség, irgalmasság, tanítási és tanulási folyamatok, nézőpontátvétel, elismerési szokások

Wychowanie w duchu solidarności: W jaki sposób wspomaga je wiara chrześcijańska?: W dzisiejszym świecie pojęcie “solidarności” jest bardzo modne; spotykamy je niemal we wszystkich dziedzinach współżycia społecznego; najczęściej w formie żądania (większej) solidarności, ale pojawia się ono również w aktualnych dyskusjach dotyczących wewnętrznych więzi funkcjonujących w nowoczesnym społeczeństwie. W tle tych dyskusji, niezależnie od dewaluacji pojęcia solidarność, znajdujemy dwa zagadnienia: 1. Właściwie co kryje się pod tym pojęciem? 2. W jakim stopniu ludzie skłonni są do samoczynnego przejawiania postawy solidarności i czy solidarność można ukształtować w procesie nauczania i wychowania? W naszej pracy zajmujemy się obydwoma zagadnieniami. Koncentrujemy się głównie na związkach pomiędzy solidarnym działaniem, a przekonaniami i postawą religijną oraz wykazujemy w jaki sposób wiara chrześcijańska wspomaga zrozumienie potrzeby solidarności. W tym kontekście główna teza pracy brzmi: religijność nie jest warunkiem niezbędnym do uzyskania postawy solidarności, ale z powodu ścisłej więzi pomiędzy solidarnością a wiarą chrześcijańską, religijność stanowi ważną motywację dla postawy i działań solidarnościowych. Po kompleksowym wyjaśnieniu pojęcia dalsza część pracy poświęcona jest szczególnej formie solidarności, tzw. pro-solidarności, która skierowana jest na interesy innych. W tej części poddajemy szczegółowej analizie związek pomiędzy solidarnością a religią chrześcijańską, powołując się na przykłady biblijne i utożsamiamy solidarność z religijnym i moralnym obowiązkiem wierzących, cechującym postawę miłosierdzia. Po wstępie teologicznym przedstawiamy praktyczne perspektywy przyswajania postawy solidarności i uzasadniamy, że choć wiara chrześcijańska nie jest elementem niezbędnym do kształtowania i praktykowania zachowań solidarnościowych, posiada jednak nieporównanie większy i bardziej wiarygodny potencjał, dzięki któremu można znacznie ułatwić procesy wyuczenia i przyswajania postawy solidarności.

SŁOWA-KLUCZE

zachowanie prosocjalne, motywacja altruistyczna, wzajemność, miłosierdzie, procesy nauczania i przyswajania, przejęcie punktu widzenia, zwyczaje wyrażania uznania

Educaţie în spiritul solidarităţii: Cu ce contribuie religia creștină?: Conceptul de „solidaritate” este foarte la modă în zilele noastre; îl întâlnim în aproape toate domeniile conviețuirii sociale; de cele mai multe ori, se pretinde (mai multă) solidaritate, dar apare și în dezbaterile actuale ale societății moderne. Alături de inflația sensului cuvântului, găsim două aspecte centrale în fundal: 1. Ce anume se ascunde în spatele noțiunii de solidaritate? 2. În ce măsură sunt oamenii capabili să fie solidari de la sine, şi oare solidaritatea poate fi însuşită cu ajutorul proceselor de formare și de învățare? În studiul nostru abordăm ambele probleme. Ne focusăm mai ales asupra corelaţiilor acțiunii solidare, conduitei şi convingerii religioase, respectiv prezentăm modul în care religia creștină contribuie la învățarea solidarităţii. În acest context, ipoteza principală a studiului sună astfel: religia nu este condiţia preliminară a capacităţii de solidaritate, dar din cauza relației strânse dintre religia creştină și solidaritate, din punct de vedere al comportamentului şi acţiunii solidare poate fi o motivaţie importantă. După explicarea cuprinzătoare a noţiunii, explicările amănunţite se axează pe formele speciale ale solidarităţii, pe așa-numita pro-solidaritate, o formă specifică care vizează interesele altora. În continuare examinăm în detaliu relația dintre solidaritate şi religia creştină, bazându-ne pe exemple biblice, şi identificăm solidaritatea cu datoriile religioase-morale bazate pe principiul milostivităţii. După o prefață teologică prezentăm perspectivele practice de învățare a solidarității, şi motivăm faptul că deși creștinismul nu este un element vital necesar al învăţării şi exersării comportamentului solidar, totuși de ce are un potenţial incomparabil de mare, demn de crezare, datorită căruia poate contribui în mod însemnat la procesele de formare și învățare a solidarității.

CUVINTE CHEIE

comportament pro-social, motivație altruistă, reciprocitate, milostivitate, procese de formare și învățare, preluarea punctelor de vedere, obiceiuri de recunoaștere

Воспитание солидарности: Какую лепту внесет христианская религия?: Понятие «солидарности» в наши дни является очень модным, мы можем встретиться с ним почти во всех областях сосуществования общества; чаще всего таким образом, что требуется (больше) солидарности, но понятие встречается также в злободневных дебатах о сплоченности современного общества. Помимо деградации значения слова, на заднем плане можно обнаружить два центральных вопроса: 1. Что же точно скрывается за понятием солидарности? 2. В какой степени люди сами способны быть солидарными, и можно ли научиться солидарности в процессах обучения и учёбы? В нашей статье мы затронем оба вопроса. Мы сосредоточимся, главным образом, на взаимоотношениях солидарного поступка и религиозного поведения и убеждения, а также покажем, как христианская религия способствует освоению солидарности. В этом отношении, главный тезис статьи можно изложить следующим образом: религия не является предпосылкой способности к солидарности, однако, в силу тесной взаимосвязи христианской религии с солидарностью, с точки зрения солидарного поведения и поступков она может послужить важной мотивацией. После всёохватывающего объяснения понятий размышления фокусируются на уникальной форме солидарности, на так называемой про-солидарности, направленной на интересы другого человека. После этого, опираясь на библейские примеры, мы подробно рассмотрим связь солидарности с христианской религией и установим тождественность солидарности с религиозно-нравственным долгом, основанным на милосердии. После богословского введения мы раскроем практические перспективы обучения солидарности, и подтвердим то, что христианская религия, не будучи необходимой предпосылкой обучения и укрепления солидарного поведения, всё же обладает несравнительно большим и аутентичным потенциалом, благодаря чему она может способствовать процессам обучения и освоения солидарности.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА

про-социальное поведение, альтруистическая мотивация, взаимность, милосердие, процессы обучения и учёбы, освоение чужой точки зрения, обычаи признания

Výchova k solidarite a ako k nej môže prispieť kresťanské náboženstvo: Pojem „solidarita” je v dnešnej dobe veľmi populárny; môžeme sa s ním stretnúť takmer v každej oblasti sociálneho spolužitia; väčšinou tak, že sa požaduje viac solidarity, ale vyskytne sa aj v aktuálnych debatách o súdržnosti moderného spoločenstva. Okrem inflácie významu tohto slova nájdeme v pozadí dve hlavné otázky: 1. Čo sa presne skrýva za pojmom solidarita? 2. Do akej miery sú ľudia schopní byť sami od seba solidárni, a či je možné osvojiť si solidaritu pomocou vzdelávacích a učebných procesov? V našej štúdii sa venujeme obidvom otázkam. Zameriavame sa najmä na vzťahy solidárneho konania, náboženského postoja a viery, poukážeme tiež na to, ako kresťanské náboženstvo prispieva k osvojeniu si solidarity. Hlavnou tézou štúdie je: náboženstvo nie je podmienkou schopnosti byť solidárnym, ale z dôvodu úzkeho vzťahu medzi kresťanskou vierou a solidaritou môže byť dôležité z hľadiska motivácie k solidárnemu správaniu a konaniu. Po obšírnom vysvetlení pojmu sa zameriame na objasnenie špecifickej formy solidarity, tzv. pro-solidaritu, ktorá sa zameriava na záujmy iných. Ďalej sa zameriame na vzťah solidarity a kresťanského náboženstva opierajúc sa o biblické príklady. Solidaritu stotožníme s nábožensko-morálnou povinnosťou opierajúcou sa o princíp milosrdenstva. Po úvode objasníme perspektívy učenia sa solidarite. Odôvodníme, že hoci v kresťanskom náboženstve nie je učenie a precvičovanie solidárneho správania sa podstatné, napriek tomu má veľký, neopakovateľný, sebe vlastný potenciál, vďaka ktorému výraznou mierou dokáže prispieť k procesom edukácie i učenia sa solidarite.

KĽÚČOVÉ POJMY

prosociálne správanie, altruistická motivácia, vzájomnosť, milosrdnosť, vyučovacie a učebné procesy, preberanie uhla pohľadu, formy a zvyky uznania