Towards Democracy in the Hungarian Science of Education and School-System: Through the developments of the education sciences and the education system, this study presents two major historical changes of the post World War II period in Hungary – hopes regarding democratic reconstruction and their quelling after 1945, and the aspirations of the years of political change in the 1990s following the collapse of the communist dictatorship to restore and develop a pluralised, democratic society and education system. Through the changes to the conditions surrounding education sciences, the first part of the study displays the consequences of the political dictatorship taking over power, regarding the development of scientific institutions, professional journals, the professional sphere and the lives of individual researchers. It introduces the illusions of the post-war years, the hope of constructing a democratic Hungarian society, the revival of various schools of pedagogy (human sciences, cultural pedagogy, nation-education, popular movements and reform pedagogy trends), and the realisation of pluralism in professional literature. This is followed by the ‘results’ of the communist takeover – establishing political control over scientific institutions, steeping professional manifestations in politics, persecuting civil pedagogies, and sidelining their representatives, regardless of whether their views were opposed or closely related to socialist ideals, and whether they chose political opposition or varying degrees of conformism in their individual behaviour. Pointing to the political, economic and social reasons for the collapse of the dictatorship, the second part of the study lays out the background of the different views concerning the construction of a democratic society – the concepts building on Hungarian precedents and stressing continuity, the efforts calling for copying the examples of western democracies, and finally the proposals drawing on a trusted and particular Central and Eastern European way. The results of the three political and social approaches are three different school systems, education governance systems that are based on different sets of values. As a result of political preferences, these differences on the professional level turned into ammunition in the fight between parties, and consequently raise serious barriers in the way of carrying out democratic change. The final part of the study summarises the changes required that are the basic conditions for decentralising and democratising the education system – accepting pluralism in pedagogy, a new approach to the role of the school and teacher, to understanding freedom and responsibility in pedagogy, to schools open towards society and the parents, and to the necessity of new procedures in the training of teachers.

KEYWORDS
pedagogy, Hungary, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, school system, education reform

Der Weg in die Demokratie in der Erziehungswissenschaft und im Schulsystem in Ungarn: In der Studie werden am Beispiel der Entwicklung der Erziehungswissenschaft und des Schulsystems die beiden großen historischen Umbrüche in Ungarn in der Zeit nach dem 2. Weltkrieg dargestellt: die Hoffnungen auf einen demokratischen Wiederaufbau nach 1945 und deren Vernichtung sowie die Bemühungen um die Wiederherstellung und Weiterentwicklung einer pluralistischen, demokratischen Gesellschaft mit einem ebensolchen Schulsystem in den Jahren der Wende nach dem Zerfall der Diktatur 1990. Der erste Teil der Untersuchung zeigt am Beispiel der Entwicklung der Lage der Erziehungswissenschaft die Folgen der Machtübernahme der politischen Diktatur für die Entwicklung des Systems wissenschaftlicher Einrichtungen, von Fachzeitschriften, des akademischen Lebens und des Schicksals einzelner Wissenschaftler. Behandelt werden die Illusionen der Nachkriegsjahre, die Hoffnung auf den Aufbau einer demokratischen ungarischen Gesellschaft, die unterschiedlichen pädagogischen Strömungen, die Wiederbelebung von geisteswissenschaftlicher Kulturpädagogik, Volkserziehung, nationalen Bewegungen und reformpädagogischen Richtungen und die Realisierung eines Pluralismus in der Fachliteratur. Darauf folgt die Darstellung der „Ergebnisse“ der kommunistischen Machtübernahme: der Schaffung einer politischen Überwachung des wissenschaftlichen Lebens, der vollständigen Politisierung fachlicher Veröffentlichungen, der Verfolgung jeglicher bürgerlicher Pädagogik und der Ausschaltung ihrer Repräsentanten, unabhängig davon, ob ihre Anschauungen den sozialen Ideen eng verbunden waren oder im Gegensatz zu ihnen standen, ob sie für ihr persönliches Verhalten den politischen Widerstand oder einen bestimmten Grad der Anpassung wählten. Der zweite Teil der Untersuchung zeigt mit Hilfe der Darstellung der politischen, wirtschaftlichen und gesellschaftlichen Gründe für den Zerfall der Diktatur die Hintergründe der unterschiedlichen Anschauungen über den Ausbau der demokratischen Gesellschaft: auf der Vorgeschichte aufbauende Vorstellungen, die die Kontinuität betonten, Bemühungen um die Übernahme von Elementen der westlichen Demokratien sowie die Überzeugung, die auf einen eigenen mitteleuropäischen Weg vertraute. Die Konsequenz aus diesen drei politisch-gesellschaftlichen Standpunkten sind drei unterschiedliche schul- und bildungspolitsche Systeme, die auf verschiedenen Wertsystemen basieren. Diese Unterschiede auf Fachebene wurden entsprechend der Präferenzen der politischen Parteien für Parteikämpfe instrumentalisiert und bedeuten daher ein schwerwiegendes Hindernis für die Realisierung des demokratischen Umbaus. Abschließend werden die notwendigen Veränderungen zusammengefasst, die grundlegende Voraussetzungen für die Dezentralisierung und Demokratisierung des Bildungswesens darstellen: das Akzeptieren eines pädagogischen Pluralismus sowie eine veränderte Auffassung über die Rolle von Schule und Pädagogen, über die Interpretation von pädagogischer Freiheit und Verantwortung, über eine den Eltern gegenüber offene Schule und die Notwendigkeit einer Erneuerung der Lehrerausbildung.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Pädagogik, Ungarn, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, Schulsystem, Bildungsreform

Put ka demokraciji u mađarskoj nauci vaspitanja i sustavu školstva: Studij predstavlja dvije velike povijesne promjene nakon Drugog svjetskog rata u Mađarskoj preko nauke vaspitanja i sustavu naobrazbe – nadu demokratskog obnavljanja i njegovog gušenja poslije 1945. godine, i pokušaje povraćaja i razvitka pluralnog, demokratskog društva i sustava naobrazbe 90-tih godina XX stoljeća, nakon pada diktature. Prvi dio studija pokazuje – preko promijena nauke o vaspitanju – poslijedice preuzimanja vlasti političke diktature po sistem naučnih institucija, stručnih časopisa, stručno javno djelanje i po sudbine pojedinih istraživača. Studij predstavlja poslijeratne iluzije, nadu izgradnje demokratskog mađarskog društva, obnavljanje raznih pedagoških pravaca, duhovno-naučne kulturne pedagogije, vaspitanja nacije, narodnih pokreta i pravaca reformske pedagogije, kao i realizaciju stručnog pluralizma. Sljeduju „rezultati“ preuzimanja komunističke vlasti, osnivanje političke kontrole sistema naučnih institucija, potpuno političko preformulisanje stručnih manifestacija, protjerivanje građanskih pedagogija (obrazovanja), postavljanje postrance njihovih predstavnika, bez obzira na to da li su im pogledi bili u suprotnosti sa socijalnim idejama ili su bili usko povezani sa njima, odnosno da li su u svojim stavovima odabrali političko suprotstavljanje ili prilagođavanje u raznoj mjeri. Drugi dio studija ilustruje podlogu raznih pogleda za izgradnju demokratskog društva, preko ukazivanja na političke, ekonomske i društvene razloge pada diktature. Osim toga, studij pokazuje pozadinu ideja koje su bile izgrađene na domaćem tlu, a naglašavale kontinuitet, kao i pokušaje preuzimanja primjera zapadnih demokracija, i konačno predstava koje ističu jedinstvenost Centralno-istočno Europejskog puta. Rezultat triju političko-društvenih pristupa jesu tri različita sistema školstva i naobrazbe, koji se zasnivaju na različitim vrijednosnim sistemima. Ove stručne razlike su postale – zbog preferencija političkih stranaka – sredstva u sukobima stranaka, i na taj način su predstavljale ozbiljne prepreke u ostvarivanju demokratskih promjena. Na kraju studija nalazimo sumiranje neophodnih promjena, koje su osnovni preduvjeti decentralizacije i demokratizacije sistema naobrazbe, prihvaćanja pedagoškog pluralizma, novog pogleda o ulozi škole i pedagoga, o tumačenju pedagoške slobode i odgovornosti, o školama otvorenim ka društvu i roditeljima, i o neophodnosti obnove edukacije pedagoga.

KLJUČNE RIJEČI
pedagogija, Mađarska, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, sistem školstva, reforma naobrazbe

Cesta k demokracii v maďarské pedagogice a školním systému: Tato studie představí dvě historické změny v oblasti vývoje pedagogiky a vzdělávacího systému, ke kterým došlo v Maďarsku po II. světové válce. První, v době nadějné demokratické renovace, po které následovalo její zhroucení po roce 1945. Druhá, v době pádu komunistického režimu a změn kolem roku 1990. Zde bude stěžejním cílem zmapovat zavádění plurálního, demokratického společenství, které podporuje obnovu a rozvoj školního systému. První část této studie se zabývá následky přenosu moci politické diktatury do oblasti pedagogiky, přičemž prošetřuje jeho vliv na struktury vědeckých institucí a osudy odborných časopisů, odborné veřejnosti i jednotlivých odborníků. Studie se zabývá poválečnými iluzemi, nadějemi na vybudování maďarského demokratického společenství, přičemž popisuje objevování různých pedagogických metod, kulturní pedagogiky duševní vědy, návrh na systém vzdělávání národa, podněcování vzniku lidových hnutí, reformní pedagogická hnutí a nastolování pluralismu v odborné literatuře. Dále se zabývá dopady přenosu komunistické moci, vytvářením politického kontrolního systému pro vědecké instituce, politizací odborné veřejnosti, ovlivňováním civilní pedagogiky mocenskými zájmy. Bylo obyčejné přehlížení pedagogických odborníků bez ohledu na jejich zaměření, zda jsou pro nebo proti pojetí sociální politiky, jestli vybrali buď otevřenou politickou konfrontaci nebo souhlas. Druhá část studie poukazuje na politické, ekonomické a společenské důvody pádu komunistického režimu a prostřednictvím nich popisuje pozadí různých způsobů řešení demokratického budování nového společenství, které vycházejí buď ze samotné podstaty charakteristického myšlení středoevropského prostoru, nebo na něj volně navazuje, nebo čerpá ze západního demokratického pokrokového myšlení. Důsledkem čerpání z těchto tří rozdílných politických/společenských postupů je vznik tří různých vzdělávacích systémů nebo způsobů řízení výuky, jež jsou odborně nesourodé. Tato nesourodost vyústila v politické střety a stala se překážkou při uskutečňování demokratických změn. Na závěr studie shrnuje nejdůležitější a nejakutnější potřeby změn a základní požadavky na decentralizaci a demokratizaci školního systému. Analyzuje potřebu nastolení plurality v pedagogice, nové role školy a pedagogiky, pedagogické nezávislosti a odpovědnosti a typy otevřené školy spolupracující s rodiči a společností a možnosti modernizace školení učitelů.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
pedagogika, Maďarsko, komunismus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pomocné povolání, školní systém, výukové reformy

A demokrácia felé a magyar neveléstudományban és iskolarendszerben: A tanulmány a II. világháború utáni időszak két nagy történelmi változását mutatja be Magyarországon a neveléstudomány és oktatási rendszer alakulásán keresztül, a demokratikus újjáépítés reményeit, majd elfojtását 1945 után és a diktatúra szétesését követő 1990-es rendszerváltó évek törekvéseit a plurális, demokratikus társadalom és oktatási rendszer visszaállítására, továbbfejlesztésére. A tanulmány első része a neveléstudomány helyzetének alakulásán keresztül láttatja a politikai diktatúra hatalomátvételének következményeit a tudományos intézményrendszer, szakmai folyóiratok, szakmai közélet és az egyéni kutatói sorsok alakulására. Bemutatja a háború utáni évek illúzióit, a demokratikus magyar társadalom felépítésének reményét, a különböző pedagógiai irányzatok, a szellemtudományos kultúrpedagógia, a nemzetnevelés, a népi mozgalmak és a reformpedagógiai irányzatok újraéledését, a szakirodalmi pluralizmus megvalósulását. Ezt követik a kommunista hatalomátvétel „eredményei”, a tudományos intézményrendszer politikai ellenőrzésének megteremtése, a szakmai megnyilvánulások teljes átpolitizálása, a polgári pedagógiák üldözése, képviselőinek félreállítása, függetlenül attól, hogy nézeteik ellentétesek voltak-e vagy szorosan kötődtek-e a szociális eszmékhez; hogy egyéni magatartásukban a politikai szembenállást vagy a különböző mértékű alkalmazkodást választották-e. A tanulmány második része a diktatúra szétesésének politikai, gazdasági és társadalmi okait felmutatva rajzolja meg a hátterét a demokratikus társadalom kiépítésére vonatkozó különböző nézeteknek, a hazai előzményekre építő, a kontinuitást hangoztató elképzeléseknek, a nyugati demokráciák példáinak átvételét szorgalmazó törekvéseknek, s végül egy sajátos közép-kelet-európai útban bizakodó elgondolásoknak. A három politikai-társadalmi megközelítés eredménye három különböző iskolarendszer, oktatásirányítási rendszer, mely eltérő értékrendeken alapul. Ezek a szakmai szintű eltérések a politikai pártok preferenciáinak következtében a pártharcok eszközévé váltak, s ezáltal komoly akadályt gördítenek a demokratikus átalakulás megvalósulása elé. A tanulmány befejező szakaszában összefoglalja azokat a szükséges változásokat, amelyek az oktatási rendszer decentralizálásának és demokratizálódásának alapvető feltételei, a pedagógiai pluralizmus elfogadását, az új felfogást az iskola és a pedagógus szerepéről, a pedagógiai szabadság és felelősség értelmezéséről, a társadalom és szülők felé nyitott iskoláról és a pedagógusképzés megújításának szükségességéről.

KULCSSZAVAK
pedagógia, Magyarország, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, iskolarendszer, oktatási reform

Demokratyzacja nauk pedagogicznych i szkolnictwa na Węgrzech: Publikacja opisując zmiany, przez jakie przeszły nauki pedagogiczne i szkolnictwo na Węgrzech po II. wojnie światowej, przedstawia dwa przełomowe etapy historyczne: rok 1945 z demokratyczną, pełną nadziei odbudową i jego likwidacją w następnych latach, oraz lata przekształceń ustrojowych po upadku dyktatury komunistycznej w 1990 roku, ze staraniami przywrócenia demokracji w społeczeństwie i oświacie. Pierwsza część publikacji analizuje zmiany w dziedzinie nauk pedagogicznych będące skutkami objęcia władzy przez dyktaturę, wyrażające się przekształceniem systemów instytucji naukowych, literatury fachowej oraz wpływem na losy osób życia publicznego i naukowego. Punktem wyjściowym są iluzje lat powojennych, nadzieje stworzenia demokratycznego społeczeństwa węgierskiego, starania odbudowy różnych kierunków pedagogicznych, próby odnowienia pedagogii kulturalno-naukowej, wprowadzenie wychowania narodowego, różnorodność literatury fachowej. Po objęciu władzy przez komunistów wprowadzony został nadzór partyjny nad instytucjami naukowymi, całkowite podporządkowanie działalności naukowej polityce, prześladowanie obywatelskich form pedagogii oraz uniemożliwienie działalności ich przedstawicieli, bez względu na to, w jakim stopniu byli związani z ideologią socjalistyczną. Druga część publikacji poprzez ukazanie polityczno-społecznych i gospodarczych przyczyn upadku dyktatury, zarysowuje tło działalności różnych przekonań budowy społeczeństwa demokratycznego, z których jedna opiera się na kontynuacji tradycji narodowych, druga chce wykorzystać doświadczenia demokracji państw Europy Zachodniej, trzecia natomast opiera się na wyznaczeniu własnej drogi rozwoju w państwach środkowo-wschodniej Europy. Wynikiem utworzenia trzech ugrupowań społeczno-politycznych powstały trzy systemy organizacji szkolnictwa i jego zarządzania, opierające się na różnych ocenach wartości. Partie polityczne w walce o preferencje wykorzystały różnice poglądów wśród specjalistów i w ten sposób w znacznym stopniu utrudniły przeprowadzenie zmian demokratycznych. W podsumowaniu publikacji wymienione są wszystkie konieczne zmiany – będące podstawą decentralizacji i demokratyzacji systemu oświaty – akceptacja pluralizmu pedagogii i nowych poglądów na temat roli szkoły i nauczyciela, odpowiednia interpretacja wolności i odpowiedzialności pedagogicznej, otwarcie szkół przed rodzicami oraz potrzeba odnowienia sytemu kształcenia nauczycieli.

SŁOWA-KLUCZE
pedagogia, Węgry, komunizm, państwo socjalistyczne, dyktatura, historia, zawody służb społecznych, szkolnictwo, reforma oświaty

Drumul spre democraţie în ştiinţa educaţională şi în sistemul şcolar maghiar: Studiul prezintă cele două mari schimbări din perioada de după cel de-al doilea război mondial din Ungaria, din prisma formării sistemului educaţional şi al ştiinţei educaţionale; speranţa reconstruirii democratice şi înăbuşirea acestuia după 1945, cât şi încercările după căderea dictaturii din anii 1990, pentru restabilirea şi dezvoltarea societăţii şi educaţiei pluraliste şi democratice. Prima parte a studiului ne arată, prin formarea situaţiei ştiinţei educaţionale, consecinţele dictaturii politice asupra sistemului ştiinţific, a revistelor de specialitate, a vieţii publice profesionale şi asupra formării soartei individuale al cercetătorilor. Ne prezintă iluziile anilor după război, speranţa reconstruirii societăţii democratice maghiare, renaşterea diferitelor curente pedagogice, a pedagogiei culturale, al educaţiei naţiunii, a curentelor de pedagogia reformei şi a mişcărilor populare şi realizarea pluralismului în literatura de specialitate. Acesta este urmat de „rezultatele“ preluării puterii guvernamentale de către comunişti, politizarea totală a manifestărilor profesionale, persecutarea pedagogiei cetăţeneşti, marginalizarea reprezentanţilor acestuia, indiferent dacă punctul lor de vedere a fost legat sau nu de ideologia socială sau dacă au ales calea acomodării sau împotrivirii politice. Partea a doua a studiului se referă la conturarea fundalului legat de principiile construirii unei soceietăţi democratice, subliniind cauzele politice, economice şi sociale ale destrămării dictaturii, la viziunea de continuitate, bazat pe antecendente locale, la aspiraţiile pentru preluarea exempelor democraţiei occidentale şi nu în ultimul rând la închipuirea unui drum specific central – est - european. Rezultatul celor trei abordări politico – sociale sunt cele trei diferite sisteme şcolare şi sisteme educaţionale, care se bazează pe valori diferite. Aceste diferenţe profesionale, datorită preferenţelor partidelor politice, au devenit uneltele luptelor de partid, reprezentând un obstacol serios în faţa transformării democratice. În partea de închidere a studiului sunt concluzionate acele schimbări necesare, care sunt bazele decentralizării şi democratizării, acceptarea pluralizării pedagogice, abordarea nouă a rolului de pedagog şi al şcolii, intrepretarea libertăţii şi responsabilităţii pedagogice, a şcolii deschise spre societate şi spre părinţi, şi a necesităţii înnoirii formării pedagogilor.

CUVINTE CHEIE
pedagogie, Ungaria, comunism, socialism de stat, dictatură, istorie, retrospectivă, profesii de ajutorare, sistem şcolar, reform educaţional

Путь к демократии в венгерской педагогической науке и школьной системе: Исследование рассматривает два значительных исторических момента в Венгрии в период после Второй мировой войны сквозь призму формирования педагогической науки и системы образования: эпоху надежд на демократическое обновление, подавленных после 1945 года и стремление восстановления и дальнейшего развития как системы образования так и плюралистического, демократического общества в целом после распада диктатуры и последующей за ним смены режима 1990-х годов. Первая часть исследования на фоне изменения положения педагогической науки показывает последствия прихода к власти политической диктатуры, их влияние на систему научных институтов, на профессиональные журналы, на научную общественность и на судьбу отдельных научных деятелей. Показывает иллюзии послевоенных лет, надежды на построение демократического венгерского общества: возобновление различных педагогических течений, педагогии культуры и гуманитарных наук, национального воспитания, народных движений и идей реформ педагогии, свободы профессиональной литературы. Затем наступают «последствия» прихода к власти коммунистов, создание политического контроля над системой научных учреждений, полная политизация профессиональных выражений, гонение на цивильные педагогические направления и устранение их представителей незвзирая на то, были ли их воззрения протвоположны социальным идеям или тесно были с ними связаны, и на то, избрали ли эти представители в личном поведении политическое сопротивление или в той или иной степени приспособились. Вторая часть исследования путем раскрытия политических, экономических и общественных причин распада диктатуры рассматривает на этом фоне взгляды на построение демократического общества, представления, основывающиеся на отечественных предпосылках и подчеркивающие важность преемственности, стремления к адаптированию примеров западных демократий, и наконец соображения, предполагающие специфический средневосточно-европей- ский путь. Результатом трех политико-общественных подходов являются три разные системы школ, системы управления образования, которые основываются на различных системах ценностей. Эти профессиональные различия в результате преференций политических партий стали средствами партийной борьбы, превратившись в тяжелопреодолимое препятствие в осуществлении демократических перемен. Заключительная часть исследования подытоживает те необходимые перемены, которые являются основным условием к децентрализации и демократизации системы образования, обобщает принятие идеи педагогического плюрализма, новое восприятие роли школы и педагога, понимания педагогической свободы и ответственности, говорит об открытой для общества и родителей школе и о необходимости обновления подготовки педагогов.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
педагогия, Венгрия, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательные занятия, школьная система, реформа образования

Smerom k demokracii v maďarskej pedagogike a školskom systéme: Táto štúdia predstaví dve veľké zmeny v oblasti vývoja pedagogiky a vzdelávacieho systému, ku ktorým došlo po druhej svetovej vojne v Maďarsku. Tieto sú nádeje a potlačenie demokratickej obnovy po r. 1945 a snahy v rokoch zmeny systému po r. 1990 v záujme obnovy a rozvoja pluralitnej a demokratickej spoločnosti a systému vzdelávania. Prvá časť štúdie predstaví vplyvy prevzatia moci politickou diktatúrou v oblasti pedagogiky na fungovanie systému vedeckých inštitúcií a odborných časopisov a jednotlivé osudy odborníkov. Opisuje ilúzie povojnových rokov, nádej tvorby demokratickej maďarskej spoločnosti, ožívanie rôznych smerov pedagogiky, filozofickej kultúrnej pedagogiky, vlastivednej výchovy, ľudových hnutí a smerov reformnej pedagogiky a nastoľovanie plurality v odbornej literatúre. Štúdia sa ďalej zaoberá následkami prevzatia moci komunistami: vytváraním politicky kontrolovaného systému vedeckých inštitúcií, politizáciou odbornej verejnosti, ovplyvňovaním civilných pedagógov mocenskými záujmami, pričom sa prehliadalo, či názory pedagogických odborníkov sú v protiklade alebo v úzkom súlade so sociálnymi ideami a či si vybrali politický odpor alebo súhlas. Druhá časť štúdie predstaví politické, hospodárske a spoločenské dôvody rozpadu diktatúry a načrtne pozadie rôznych názorov súvisiacich s vytvorením demokratickej spoločnosti, ideí zdôrazňujúcich kontinuitu, založených na minulosti v Maďarsku, snáh povzbudzujúcich prevzatie príkladov západných demokracií a, nakoniec, ideí dúfajúcich vo svojskú stredueurópsku dráhu. Následkom týchto troch politickospoločenských prístupov sú tri rôzne školské systémy, systémy riadenia vzdelávania, ktoré sú založené na odlišných hodnotových poriadkoch. Tieto odborné rozdiely sa stali prostriedkom straníckych bojov na základe preferencií politických strán, a týmto robia vážne prekážky v realizácii demokratickej zmeny. Záverečná časť štúdie poskytne súhrn potrebných zmien, ktorými sú predovšetkým decentralizácia a demokratizácia systému vzdelávania. Zdôrazňuje rešpektovanie pluralizmu v pedagogike a nový prístup k funkcii školy a pedagóga. Poskytne súhrn aj o výklade pedagogickej slobody a zodpovednosti, o škole otvorenej smerom k spoločnosti a rodičom a o potrebe obnovy školenia učiteľov.

KĽÚČOVÉ POJMY
pedagogika, Maďarsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, história, reflexia minulosti, pomáhajúce povolanie, školský systém, reforma vzdelávania