archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Liisa RANTALA
Paavo KETTUNEN Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'The Church’s Work with the Deaf as an Interface between Church and Society'
Language:
Sprache:
Nyelv:
English
Englisch
Angol
Received:
Erhalten:
Érkezett:
10 March 2011
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
5 October 2011
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 7 (2012) 1
Pages:
Seiten:
Oldal:
3–23
Section:
Rubrik:
Rovat:
Research Papers
Wissenschaftliche Arbeiten
Kutatási eredmények
DOI: 10.5708/EJMH.7.2012.1.1
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
6 June 2012
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Paavo KETTUNEN
Practical Theology
University of Eastern Finland
Yliopistokatu 2
FI-80101 Joensuu
Finland
paavo.kettunen@uef.fi
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Rad crkve u vezi s gluhonijemima u zrcalu uloge crkve i društva: Članak ispituje rad crkve u vezi s gluhonijemima u Finskoj od početka 1900-ih do početka 1980-ih godina. Daje pregled pokretačke snage crkve, kao i društva, odnosno položaja gluhonijemih u raznim dobima s genetsko- povijesnog gledišta. Dva tematska kruga se ističu u ispitivanom razdoblju: rasna higijena i prostiranje oralizma. Potkraj 1800-ih godina diljem Europe rasla je prihvaćenost zamisli u vezi s rasnom higijenom, uslijed koje su zajedno s drugim nedostacima i gluhonijemost uzeli kao nepoželjno obilježje. Pored toga mijenjao se i odnos društva prema znakovnom jeziku. Proširenjem oralizma uporabu znakovnog jezika u podučavanju gluhonijemih potiskuje oralni govor, a znakovni jezik su branili. Kao rezultat toga smanjena je razina opće naobraženosti gluhonijeme populacije, pozicije i izgledi na tržištu rada pak su im slabile. Ovi čimbenici promijenili su odnos društva prema gluhonijemosti. Ranije su primjernim građaninom smatrali onoga tko je bio sposoban uzdržavati samoga sebe. Nasuprot tome, u ovom razdoblju mjerilo je povišeno: u vezi s dobrim građanima očekivalo se i duhovno i fizičko zdravlje. Morali su biti sposobni na komunikaciju posredstvom govorenog jezika, jer su vlastiti jezik gluhonijemih sve više osuđivali. Ipak, uza sve to znakovni jezik je opstao u krugu gluhonijemih. Dapače, u radu s gluhonijemima crkva se skroz oslanjala na znakovni jezik u Finskoj. Crkva i država su međusobno dijelile rad. Pored propovjedanja i poučavanja dušobrižnici i radnici državne službe koji su radili s gluhonijemima u prvom redu bili su odgovorni za njihovu socijalnu i duhovnu skrb. U naše vrijeme socijalne zadaće u vezi s gluhonijemima ostaju na društvu, dok je crkva odgovorna za spiritualni rad. Položaj gluhonijemih je poboljšan. I u radu crkve u vezi s gluhonijemima nastale su promjene. Od skrbi pasivno povlaštenih, gluhonijemi su postali aktivnim sudionicima i čimbenicima društva.

KLJUČNE RIJEČI
hendikep, zakon o braku, oralizam, duhovna skrb za gluhonijeme, rasna higijena, znakovni jezik, sterilizacija, rad u vezi s gluhonijemima

Péče církve o neslyšící v souvislosti s rolí církve a společnosti: Tento článek se zabývá péčí církve o neslyšící ve Finsku, od začátku dvacátého století do začátku osmdesátých let. Dává přehled pobídek církve a společnosti a také postavení neslyšících v různých obdobích z hlediska geneticko-historického. V posuzovaném období jsou výrazné dvě témata, které se dostávaly stále více do popředí: rasová hygiena a oralizmus. Ke konci 19. století stále více sílilo přijímání koncepce rasové hygieny, v důsledku čehož se začala pojímat za nežádoucí vedle jiných postižení i hluchota. Přitom se změnil i vztah společnosti k znakové řeči. Do popředí se stále více dostával oralizmus, čímž byla ve výuce neslyšících znaková řeč nahrazena mluveným slovem a znaková řeč byla dokonce zakázána. V důsledku toho se snížila úroveň všeobecného vzdělání neslyšících obyvatel, čímž se zhoršily jejich pozice a šance uplatnění se na trhu práce. Tyto faktory změnily vztah společnosti k neslyšícím. Dříve se považoval za vzorného občana ten, kdo se dokázal uživit sám. Naproti tomu se v tomto období nároky zvýšili: vzorného občana vystihuje duševní a fyzické zdraví, schopnost komunikace prostřednictvím mluveného slova. Řeč neslyšících byla čím dál tím více odsuzována. Znakovou řeč ale komunita neslyšících uchovala. Církev ve Finsku používala znakovou řeč v péči o neslyšící po celé toto období. Církev a stát se o práci dělili. Kromě kázání a vyučování neslyšících byly duchovní pastýři a charitativní pracovníci odpovědní hlavně za péči o sociální a duševní zdraví neslyšících. Dnes je v souvislosti s péčí o neslyšící povinností společnosti provádění sociální činnosti, zatímco církev je odpovědná za jejich duchovní, spirituální rozvoj. Situace neslyšících se zlepšila. I v péči o neslyšící ze strany církve nastaly změny. Z dosavadní pasivní role se neslyšící stali aktivními účastníky společnosti.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
postižení, zákon o manželství, oralizmus, péče o duševní zdraví neslyšících, rasová hygiena, znaková řeč, sterilizace, péče o neslyšící

The Church’s Work with the Deaf as an Interface between Church and Society: In this article, we examine the Church’s work with the deaf in Finland from the beginning of the 1900s to the beginning of the 1980s. We look at the objectives of the Church and of society as well as the position of the deaf throughout different eras using a genetic-historical approach. Two particular issues are connected to the time period in question: racial hygiene and the shift to oralism. At the end of the 1800s, the concept of racial hygiene gained support throughout Europe, leading deafness, among other handicaps, to be categorized as a defective characteristic. Furthermore, there was a change in how people related to sign language. Through oralism, the medium for teaching the deaf changed from signing to the spoken word, and sign language was forbidden. This resulted in a lower level of general knowledge in the deaf population and a weakening of its position in working life. These particular issues caused changes to how people related to deafness. Earlier, the measure of a good citizen was that they could support themselves. In contrast, the demands of good citizenship during this period grew; good citizens were to be healthy, both mentally and physically. They were to be able to communicate through the spoken word; the deaf’s own language was discountenanced. However, sign language lived on in deaf communities. Moreover, the Church’s work with the deaf in Finland was always carried out in sign language. This work was shared between the Church and the state. The main responsibilities of pastors and diaconia workers working with the deaf were their social and pastoral care, as well as spreading the gospel and teaching. The social work being done with the deaf currently is the responsibility of society, while the Church is responsible for spiritual work. The position of the deaf has improved. There have been changes in the church’s work with the deaf as well. The position of the deaf has changed from being a passive receiver of care to an active participant and actor in society.

KEYWORDS
disability, Marriage Act, oralism, pastoral care of the deaf, racial hygiene, sign language, sterilization, work with the deaf

Kirchliche Aktivitäten für Gehörlose im Spiegel der Rolle von Kirche und Gesellschaft: In diesem Artikel werden die kirchlichen Aktivitäten für Gehörlose von 1900 bis Anfang der 1980er Jahre in Finnland untersucht. Es wird ein Überblick über Beweggründe der Kirche und der Gesellschaft sowie über die Situation der Gehörlosen unter genetisch-historischem Aspekt in verschiedenen Zeitabschnitten geboten. Zwei Themen sind für den untersuchten Zeitraum hervorzuheben: Rassenhygiene und Verbreitung des Oralismus. Gegen Ende des 19. Jahrhunderts war das Konzept von der Rassenhygiene in ganz Europa breit akzeptiert, Gehörlosigkeit und andere Behinderungen wurden demzufolge als unerwünschte Merkmale betrachtet. Gleichzeitig veränderte sich auch die Einstellung der Gesellschaft gegenüber der Gebärdensprache. Mit der Verbreitung des Oralismus wurde in der Erziehung von Gehörlosen die Gebärdensprache durch die Lautsprache abgelöst, die Verwendung der Gebärdensprache wurde weitestgehend untersagt. Dies hatte zur Folge, dass das Bildungsniveau der gehörlosen Bevölkerung sank und sich ihre Position und ihre Chancen auf dem Arbeitsmarkt verschlechterten. Dadurch veränderte sich auch die Einstellung der Gesellschaft gegenüber ihren gehörlosen Mitgliedern. Zu früheren Zeiten galten diejenigen als Musterbürger, die für ihren Lebensunterhalt sorgen konnten. Nun jedoch wurde die Latte etwas höher gelegt: An gute Bürger wurde die Erwartung gerichtet, sowohl über geistige als auch über körperliche Gesundheit zu verfügen. Gehörlose mussten also befähigt sein, in der Lautsprache zu kommunizieren, da die eigenständige Sprache der Gehörlosen immer stärker abgelehnt wurde. Die Gebärdensprache ist aber in der Gehörlosengemeinschaft dennoch erhalten geblieben. Zudem hat die Kirche in Finnland bei ihrer Arbeit mit Gehörlosen immer die Gebärdensprache verwendet. Kirche und Staat teilten die Aufgaben untereinander auf. Die Pastoren und die diakonischen Mitarbeiter, die mit Gehörlosen arbeiteten, waren neben Predigt und Lehrtätigkeit an der Schule vor allem für die soziale und seelsorgerliche Versorgung der ihnen anvertrauten Menschen verantwortlich. Heute übernimmt der Staat die sozialen Aufgaben im Zusammenhang mit gehörlosen Menschen, während die Kirche für die spirituelle Arbeit verantwortlich ist. Die Situation von Gehörlosen hat sich verbessert. Auch in der kirchlichen Arbeit mit Gehörlosen kam es zu Veränderungen. Gehörlose sind heute nicht mehr passive Hilfsempfänger, sondern aktive Beteiligte und gesellschaftliche Akteure.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Behinderung, Ehegesetz, Oralismus, Seelsorge für Gehörlose, Rassenhygiene, Gebärdensprache, Sterilisation, Aktivitäten für Gehörlose

Az egyház siketekkel kapcsolatos munkája az egyház és társadalom szerepének tükrében: A cikk az egyház siketekkel kapcsolatos munkáját vizsgálja Finnországban, az 1900-as évek kezdetétől az 1980-as évek elejéig. Áttekinti az egyház, valamint a társadalom mozgatórugóit, illetve a siketek helyzetét a különböző korokban genetikai-történelmi szemszögből. Két témakör kiemelendő a vizsgált időszakban: a faji higiénia és az oralizmus térnyerése. Az 1800-as évek vége felé Európa-szerte nőtt a faji higiéniával kapcsolatos elképzelés elfogadottsága, melynek következtében más fogyatékosságokkal együtt a siketséget is nemkívánatos jellemzőként könyvelték el. Módosult emellett a társadalom jelnyelvhez való viszonya is. Az oralizmus térnyerésével a jelelést a hangzó nyelv váltotta fel a siketek tanításában, a jelnyelvet pedig tiltották. Ennek eredményeként csökkent a siket népesség általános műveltségi szintje, pozíciójuk és esélyeik pedig gyengültek a munkaerőpiacon. Ezek a tényezők megváltoztatták a társadalom siketséghez való viszonyát. Korábban azt tartották mintapolgárnak, aki képes volt önmaga eltartására. Ezzel szemben ebben az időszakban magasabbra került a mérce: a jó polgárokat illetően elvárássá vált mind a szellemi, mind a fizikai egészség. Képesnek kellett lenniük a beszélt nyelv révén való kommunikációra, hiszen a siketek saját nyelvét egyre inkább elítélték. A jelnyelv mindazonáltal fennmaradt a siket közösségek berkeiben. Sőt, az egyház siketekkel kapcsolatos munkájában mindvégig a jelnyelvre támaszkodott Finnországban. Az egyház és az állam osztozott a munkában. Az igehirdetés és tanítás mellett a siketekkel dolgozó lelkipásztorok és szeretetszolgálati munkások elsősorban a rájuk bízottak szociális, illetve lelkigondozásáért voltak felelősek. Napjainkban a siketekkel kapcsolatos szociális feladatok a társadalomra hárulnak, míg az egyház a spirituális munkáért felelős. A siketek helyzete javult. Az egyház siketekkel kapcsolatos munkájában is változások következtek be. A siketek a gondoskodás passzív kedvezményezetteiből a társadalom aktív résztvevőivé és szereplőivé váltak.

KULCSSZAVAK
fogyatékosság, törvény a házasságról, oralizmus, siketek lelkigondozása, faji higiénia, jelnyelv, sterilizálás, siketekkel kapcsolatos munka

Działalność kościoła na rzecz ludzi niesłyszących w kontekście jego roli społecznej: Artykuł poświęcony jest pracy na rzecz niesłyszących, jaką kościół w Finlandii prowadził w okresie od 1900 roku do końca lat osiemdziesiątych XX wieku. Autorzy dokonują przeglądu motywacji kościelnych i społecznych oraz analizują z punktu widzenia historii genetyki sytuację osób niesłyszących w kolejnych epokach. W badanym okresie na szczególną uwagę zasługują głównie dwa zagadnienia: higiena rasowa i rozprzestrzenianie się oralizmu. Pod koniec XIX wieku w całej Europie wzrosła akceptacja koncepcji związanych z higieną rasową, skutkiem czego wraz z innymi rodzajami niedorozwoju również głuchotę uznano za cechę niepożądaną. Zmienił się też stosunek społeczeństwa do języka migowego. Wraz z ekspansją oralizmu w nauczaniu niesłyszących, język foniczny zaczął wypierać język migowy, którego używania zabraniano. Skutkiem tego obniżył się ogólny poziom wiedzy społeczności niesłyszących, osłabła ich pozycja, skurczyły się szanse na rynku pracy. Te czynniki zmieniły stosunek społeczeństwa do niesłyszących. Dawniej za wzór obywatela uważano przede wszystkim osobę zdolną do utrzymania się pod względem materialnym. Z czasem poziom oczekiwań wzrósł: przykładny obywatel musiał się również cieszyć dobrym zdrowiem fizycznym i psychicznym. Musiał też być zdolny do komunikacji w języku fonicznym; tymczasem własny język niesłyszących był coraz bardziej wypierany. Pomimo tego w środowisku niesłyszących pozostał środkiem komunikacji. Co więcej, w Finlandii kościół przez cały czas używał języka migowego w kontaktach z niesłyszącymi. Kościół i państwo dzieliły się pracą: duchowni i pracownicy socjalni kościoła oprócz głoszenia słowa bożego i nauczania zajmowali się przede wszystkim opieką socjalną i duchową niesłyszących. Dziś realizacja zadań socjalnych w stosunku do osób niesłyszących stanowi zadanie społeczeństwa, podczas gdy kościół jest odpowiedzialny za opiekę duchową. Sytuacja osób niesłyszących poprawiła się. Istotne zmiany zaszły w formie opieki, jaką kościół roztacza nad niesłyszącymi. Z pasywnych obiektów troski stali się aktywnymi uczestnikami życia społecznego.

SŁOWA-KLUCZE
niepełnosprawność, ustawa o małżeństwach, oralizm, opieka duchowa niesłyszących, higiena rasowa, język migowy, sterylizacja, praca na rzecz niesłyszących

Munca bisericii în legatură cu persoanele surde, în oglinda rolului bisericii şi al societăţii: Articolul analizează munca bisericii în legatură cu persoanele surde în Finlanda, de la începutul anilor 1900 până la începutul anilor 1980. Rezumă motivaţia bisericii precum şi a societăţii, respectiv starea persoanelor surde în diferite perioade, din perspectiva genetică-istorică. În perioada analizată sunt de subliniat două tematici: igiena rasială şi câştigul de teren al oralismului. La sfârşitul anilor 1800 în întreaga Europă a crescut gradul de acceptibilitate al concepţiei legate de igiena rasială, din cauza căreia surditatea a fost considerată împreună cu alte deficienţe ca o caracteristică nedorită. În paralel cu aceasta s-a modificat şi raportul societăţii faţă de limbajul semnelor. Prin câştigul de teren al oralizmului, în educaţia persoanelor surde limbajul surdomuţilor a fost înlocuit de limbajul sonor, iar limbajul semnelor s-a interzis. Ca urmare s-a redus nivelul culturii generale al populaţiei surde, iar poziţiile şi şansele lor au scăzut pe piaţa forţei de muncă. Aceşti factori au schimbat raportul societăţii faţă de surditate. Mai devreme a fost considerat cetăţean exemplu cel care a fost capabil să se întreţină. Dimpotrivă, în această perioadă baremul a urcat: de la cetăţenii buni au pretins atât sănătatea mentală cât şi cea fizică. Trebuia să fie capabili să comunice prin limba vorbită, deoarece limba proprie a surzilor a fost din ce în ce mai dezaprobată. Limbajul semnelor totuşi s-a păstrat în lumea comunităţilor surzilor. Chiar din contră, în Finlanda de-a lungul activităţii bisericii în legătură cu surzii, s-a bazat pe limbajul semnelor. Biserica şi statul au împărtăşit munca. Preoţii şi lucrătorii de caritate care au lucrat cu surzii, în afară de predicare şi predare, au fost responsabili în primul rând pentru îngrijirea socială şi spirituală a persoanelor date în grija lor. Astăzi sarcinile sociale legate de surzi îi revin societăţii, în timp ce munca spirituală este responsabilitatea bisericii. Situaţia persoanelor surde s-a îmbunătăţit. Au intervenit schimbări şi în munca bisericii legată de persoanele surde. Surzii, din beneficiari pasivi ai îngrijirii au devenit participanţi activi ai societăţii.

CUVINTE CHEIE
deficienţă, legea privind căsătoria, oralism, îngrijirea spirituală a persoanelor surde, igienă rasială, limbaj de semne, sterilizare, munca efectuată în legătură cu surzii

Работа церкви с глухими с точки зрения роли церкви и общества: Статья представля- ет работу церкви с глухими в Финляндии, в период с начала 1900-х до начала 1980-х годов. Она рассматривает мотивы церкви и общества, а также положение глухих в разные эпохи с генетико-исторической точки зрения. Две темы заслуживают внимания в рассматриваемый период: расовая гигиена и распространение оральных методов общения. К концу 1800-х годов по всей Европе укрепились представления о расовой гигиене, вследствие чего, наряду с другими видами инвалидности, глухоту стали воспринимать как нежелательный фактор. Вместе с этим изменилось и отношение общества к языку жестов. С распространением оральных методов обучения звуковой язык вытеснил язык жестов и последний запрещали. В результате этого снизился уровень образованности среди глухих, их положение и шансы на рынке рабочей силы ухудшились. Эти факторы изменили отношение общества к глухоте как к физическому недостатку. Раньше образцовым гражданином считался тот, кто был способен содежать себя сам. В противовес этому, в данный период планка завысилась: стало требованием, чтобы хороший гражданин был здоровым и физически и духовно. Он должен был быть способными общаться с помощью устной речи, так как собственный язык глухих всё более осуждался. Язык жестов, тем не менее, сохранился в узком кругу глухих. Более того, в своей работе с глухими церковь в Финляндии всё время опиралась на язык жестов. Церковь и государство распределяет работу. Наряду с чтением проповедей и обучением, работающие с глухими пастыри и работники благотворительных организаций в первую очередь отвечали за социальную и духовную заботу о порученных им людях. В наши дни решение социальных задач, связанных с глухими, возлагается на общество, в то время как за спиритуальную сторону вопроса отвечает церковь. Положение глухих улучшилось. И в работе церкви с глухими происходили изменения. Из пассивных объектов благотворительности глухие превратились в активных членов общества и участников общественной жизни.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
недостаток, закон о браке, оральные методы, забота о духовном состоянии глухих, расовая гигиена, язык жестов, стерилизация, работа с глухими

Starostlivosť cirkvi o nepočujúcich v súvislosti s úlohou cirkvi a spoločnosti: Tento článok sa zaoberá starostlivosťou cirkvi o nepočujúcich vo Fínsku od začiatku dvadsiateho storočia do začiatku osemdesiatych rokov. Článok dáva prehľad aktivít cirkvi a spoločnosti a tiež postavenia nepočujúcich v rôznych obdobiach z hľadiska geneticko-historického. V skúmanom období sú výrazné dve témy, ktoré sa dostávali čoraz viac do popredia: rasová hygiena a oralizmus. Ku koncu 19. storočia stále viac silnelo prijímanie koncepcie rasovej hygieny, v dôsledku čoho sa začala považovať za nežiaducu popri iných postihnutiach aj hluchota. Zmenil sa pritom aj vzťah spoločnosti k znakovej reči. Do popredia sa stále viac dostával oralizmus, čo spôsobilo, že vo výuke nepočujúcich bola posunková reč nahradená hovoreným slovom a posunková reč bola dokonca zakázaná. V dôsledku toho sa znížila úroveň všeobecného vzdelania nepočujúcich obyvateľov, čím sa zhoršili ich pozície a šanca uplatnenia sa na trhu práce. Tieto faktory zmenili vzťah spoločnosti k nepočujúcim. Predtým bol považovaný za vzorného občana ten, kto sa dokázal uživiť sám. Naproti tomu sa v tomto období laťka zvýšila: vzorného občana vystihovalo duševné a fyzické zdravie, schopnosť komunikácie prostredníctvom hovoreného slova. Reč nepočujúcich bola čím ďalej tým viac odsudzovaná. Znakovú reč ale komunita nepočujúcich uchovala. Cirkev vo Fínsku používala posunkovú reč v starostlivosti o nepočujúcich počas celého tohto obdobia. Cirkev a štát sa o úlohu delili. Okrem kázania a vyučovania nepočujúcich boli duchovní pastieri a charitatívni pracovníci zodpovední hlavne za starostlivosť o sociálne a duševné zdravie nepočujúcich. Dnes je v súvislosti so starostlivosťou o nepočujúcich úlohou spoločnosti vykonávanie sociálnej činnosti, zatiaľ čo cirkev je zodpovedná za ich duchovný, spirituálny rozvoj. Situácia nepočujúcich sa zlepšila. Aj v starostlivosti o nepočujúcich zo strany cirkvi nastali zmeny. Z doterajšej pasívnej roly sa nepočujúci stali aktívnimi účastníkmi spoločnosti.

KĽÚČOVÉ POJMY
postihnutie, zákon o manželstve, oralizmus, starostlivosť o duševné zdravie nepočujúcich, rasová hygiena, posunková reč, sterilizácia, starostlivosť o nepočujúcich