archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Mikus SOLOVEJS Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'Canonisation of New Martyrs
and Confessors of the 20th Century
in the Russian Orthodox Church'
Language:
Sprache:
Nyelv:
English
Englisch
Angol
Received:
Erhalten:
Érkezett:
7 September 2011
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
14 December 2011
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 8 (2013) 1
Pages:
Seiten:
Oldal:
46–59
Section:
Rubrik:
Rovat:
Common Past
Gemeinsame Vergangenheit
Közös Múlt
DOI: DOI: 10.5708/EJMH.8.2013.1.3
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
15 June 2013.
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Mikus SOLOVEJS
Latvian Christian Academy
5. līnija 3, Bulduri
LV-2010 Jūrmala
Latvija
mikussolovejs@gmail.com
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

Kanonizacija novih mučenika i vjeroispovjednika u 20. stoljeću u ruskoj pravoslavnoj crkvi: Naših dana, pred ruskom pravoslavnom crkvom stoji ozbiljno vrednovanje vlastite povijesti 20. stoljeća. Kao što je poznato, ovo je stoljeće bilo prilično tragično razdoblje za rusku pravoslavnu crkvu. Komunistički režim nije rezultirao samo masovnim fi zičkim i psihičkim terorom, već je i krivotvorio povijest te stvorio nove mitove. Jedan od glavnih ciljeva komunističke vlasti bio je istrebljenje kršćanske vjere i ukidanje prakticiranja vjere. Zato je za vraćanje povijesne vjerodostojnosti od životne važnosti bio korak kojim je vrhovno vijeće Moskovske patrijaršije kanoniziralo žrtve komunističkog režima-nove mučenike i vjeroispovjednike. Sveci su oduvijek služili primjerom za prakticiranje vjere. Ujedno je to dostojan podsjetnik na ciljeve ljudskog postojanja, na vrijednosti života, te na izraz najvišeg poštovanja prema pojedinoj osobi. Prvi dio članka posvećuje pažnju najkrvavijim danima povijesti ruske pravoslavne crkve, kada su boljševici došavši na vlast započeli progon pravoslavne crkve. Potlačivanje koje je između 1918. i 1941. pokrenula sovjetska vlast bilo je najnemilosrdnije, tako glavninu novih mučenika i vjeroispovjednika kanoniziranih u 20. stoljeću čine mučenici iz toga razdoblja. Poslije toga članak se bavi značajem istraživanja dokumenata koji se mogu naći u arhivima, odnosno s metodikom analize pošto se postupak kanonizacije bazira na proučavanju i analizi povijesnih činjenica, dostojnost kanonizirane osobe se podrobno mora ispitati. Drugi dio članka razlaže postupak kanonizacije kao i niz odluka koje je donio sinod ruske pravoslavne crkve u vremenskom slijedu. Materijal sadrži i odluke koje je koncil donio u svezi sa štovanjem svetaca. Konačno članak proučava zadaće koje mogu proizlaziti iz kanonizacije.

KLJUČNE RIJEČI
država i crkva, Sovjetski Savez/Rusija, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pravoslavna crkva, mučenici, progon, kanonizacija

Kanonizace (svatořečení) nových mučedníků a vyznavačů víry v 20. století ruskou pravoslavnou církví: V dnešní době čeká Ruskou pravoslavnou církev seriózní vyhodnocení své historie v 20. století. Jak víme, toto století bylo pro Ruskou pravoslavnou církev velmi tragické. Komunistický režim přinesl nejen masivní fyzický a psychický teror, ale zfalšoval i dějiny a vytvořil nové mýty. Jedním z hlavních cílů komunistického režimu byla likvidace křesťanské víry a zastavení náboženské činnosti. Proto je svatořečení obětí komunistického teroru – nových vyznavačů víry a mučedníků – Nejvyšší radou Moskevského patriarchátu zásadním krokem v navrácení historické důvěryhodnosti. Svatí byli vždy příkladem při vyznávaní víry. Svatořečení je tedy současně důstojným připomenutím cíle lidského bytí, hodnoty života a nejvyšší úcty vůči osobě. První část článku rozebírá nejkrvavější dny Ruské pravoslavné církve, když ji po převzetí moci začali bolševici pronásledovat. Represe sovětské moci byly nejukrutnější v letech 1918 až 1941, a tak největší část nových mučedníků a vyznavačů víry svatořečených v 20. století tvoří právě oběti z tohoto období. Článek se pak zabývá významem studia archivních dokumentů, resp. metodikou analýzy, protože proces svatořečení se zakládá na studiu a analýze historických faktů, nakolik vhodnost osoby určené k svatořečení třeba pečlivě přezkoumat. Druhá část článku chronologicky rozebírá proces kanonizace a synodální rozhodnutí Ruské pravoslavné církve. Materiál obsahuje i rozhodnutí koncilu ohledně uctívání svatých. Na konci článku se zkoumají úkoly vyplývající ze svatořečení.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
stát a církev, Sovětský svaz/Rusko, komunismus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pravoslavná církev, mučedníci, pronásledování, svatořečení

Canonisation of New-martyrs and Confessors of the 20th Century in the Russian Orthodox Church: At present, the Russian Orthodox Church faces a serious evaluation of the history of the Church in the 20th century. As it is known, the 20th century for the Russian Orthodox Church was a tragic one. The communist regime realized not only mass physical and spiritual terror, but created falsifi cations and myths of history as well. One of the main ideals of the communist regime was the extermination of Christian faith and the aspersion of religious practice. Therefore one of the essential steps in the direction of renewal of historical truth was the canonization of the victims – the new martyrs and confessors – of communist terror in the Local Councils of the Moscow Patriarchy. Similarly, saints have always served as examples of religious practice. That would serve as well as a reminder about the goals of human life, the value of life and the highest example for respect of a person. In the fi rst part of the article, the bloodiest pages of history of the Russian Church are looked at, when the Bolshevik, coming into power, started the persecution of the Orthodox Church. The article observes the persecutions commenced by the Soviet state in the 1918–1941 period, as during this time the most ruthless persecutions took place, and the martyrs of this age form the greatest proportion in number within the body of holy new-martyrs and confessors of the 20th century. Next, the relevance of studying the archive documents and the methodology of analysis are examined, as the process of canonization is based on the study and analysis of historical facts; the conformity of the person being canonized is rigorously examined. The second part of the article reviews the very process of canonization as well as the chronological sequence in accordance with the decisions of the Synod of the Russian Orthodox Church. Similarly, the decisions of the Synod regarding the veneration practice of saints are attached. The end of the article focuses on the tasks that derive from the fact of canonization.

KEYWORDS
state and church, Soviet Union/Russia, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, Orthodox Church, martyrs, persecutions, canonization

Heiligsprechung der Neumärtyrer und Bekenner des 20. Jahrhunde rts in der russisch-orthodoxen Kirche: Die russisch-orthodoxe Kirche steht heute vor der Aufgabe, ihre Geschichte im 20. Jahrhundert angemessen zu bewerten. Wie allgemein bekannt, war dieses Jahrhundert für die russisch-orthodoxe Kirche eine äußerst tragische Zeitspanne. Während der kommunistischen Herrschaft wurden nicht nur unzählige Menschen körperlich und seelisch terrorisiert, sondern auch die Geschichte gefälscht und neue Mythen geschaffen. Eines der wichtigsten Ziele der kommunistischen Staatsmacht war, den christlichen Glauben zu vernichten und die Glaubensausübung zu verhindern. Aus diesem Grunde wurden als unerlässlicher Schritt in Richtung einer Erneuerung der historischen Authentizität Opfer des kommunistischen Terrors – die Neumärtyrer und Bekenner – vom Obersten Kirchenrat des Patriarchats zu Moskau heiliggesprochen. Heilige dienten immer schon als Vorbilder in der Glaubensausübung. Gleichzeitig wurde damit auf würdige Weise an die Ziele menschlichen Seins, den Wert des menschlichen Lebens und höchste Ehrfurcht vor dem jeweiligen Menschen gemahnt. Der erste Teil des Beitrags schildert die blutigsten Tage der Geschichte der russisch-orthodoxen Kirche, als die Bolschewiken nach ihrer Machtergreifung mit der Verfolgung der orthodoxen Kirche begannen. Am gnadenlosesten war die von der Sowjetmacht ausgehende Unterdrückung zwischen 1918 und 1941, deshalb machen die Opfer dieser Zeit die Mehrheit der heiliggesprochenen neuen Märtyrer und Bekenner des 20. Jahrhunderts aus. Anschließend wird in der Studie die Bedeutsamkeit einer Untersuchung der Dokumente in den Archiven dargestellt sowie die Methodik der Analyse beschrieben, denn der Prozess der Heiligsprechung basiert auf einer Untersuchung und Analyse der historischen Ereignisse und es muss aufs Gründlichste überprüft werden, inwieweit die heiligzusprechende Person dessen würdig ist. Im zweiten Teil der Studie werden der Prozess der Heiligsprechung sowie die von der Kirchenversammlung der russisch-orthodoxen Kirche getroffenen Entscheidungen chronologisch dargestellt. Hierbei wurden auch die Beschlüsse der Synode über die Verehrung der Heiligen mit aufgenommen. Abschließend werden die sich aus der Heiligsprechung ergebenden Aufgaben erörtert.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Staat und Kirche, Sowjetunion/Russland, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, orthodoxe Kirche, Märtyrer, Verfolgung, Heiligsprechung

A 20. századi új mártírok és hitvallók szentté avatása az orosz ortodox egyházban: Napjainkban az orosz ortodox egyházra saját 20. századi történelmének komoly értékelése vár. Mint ismeretes, ez a század igen tragikus időszak volt az orosz ortodox egyház számára. A kommunista rezsim nemcsak tömeges fi zikai és lelki terrort eredményezett, de a t örténelmet is meghamisította és új mítoszokat teremtett. A kommunista hatalom egyik fő célja a keresztény hit kiirtása és a vallásgyakorlás beszüntetése volt. Ezért, a történelmi hitelesség visszaállításának egyik létfontosságú lépéseként avatta szentté a Moszkvai Patriarchátus legfőbb tanácsa a kommunista terror áldozatait – az új mártírokat és hitvallókat. A szentek mindig is példaként szolgáltak a vallásgyakorlás során. Egyben méltó emlékeztető ez az emberi lét céljait, az élet értékét és egy adott személy iránti legmagasabb fokú tiszteletet illetően. A cikk első része az orosz ortodox egyház történelmének legvéresebb napjait veszi szemügyre, amikor a hatalomra kerülő bolsevikok megkezdték az ortodox egyház üldözését. A szovjethatalom által megindított elnyomás 1918 és 1941 között volt a legkönyörtelenebb, így a szentté avatott 20. századi új vértanúk és hitvallók derékhadát az ekkori mártírok teszik ki. A cikk ezt követően az archívumokban fellelhető dokumentumok tanulmányozásának jelentőségével, illetve az elemzés módszertanával foglalkozik, mivel a szentté avatás folyamata a történelmi tények tanulmányozására és elemzésére épül, a szentté avatott személy méltó voltát tüzetesen kell megvizsgálni. A cikk második része a szentté avatás folyamatát, valamint az orosz ortodox egyház szinódusa által hozott döntések sorát taglalja időrendben. Az anyag a zsinat által a szentek tiszteletével kapcsolatban hozott döntéseket is tartalmazza. A cikk végül a szentté avatásból eredeteztethető feladatokat vizsgálja meg.

KULCSSZAVAK
állam és egyház, Szovjetúnió/Oroszország, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, ortodox egyház, mártírok, üldöztetés, szentté avatás

Kanonizacja nowych męczenników i wyznawców wiary przez Rosyjski Kościół Prawosławny w XX wieku: Obecnie rosyjski kościół prawosławny stoi przed zadaniem dogłębnego zweryfi kowania własnej historii XX wieku. Nie ulega kwestii, okres tego stulecia był nadzwyczaj tragiczny dla rosyjskiego kościoła prawosławnego. Komunistyczny reżim doprowadził do stosowania nie tylko masowego terroru fi zycznego i psychicznego, lecz również fałszował fakty historii i tworzył nowe mity. Jednym z głównych celów władz komunistycznych była likwidacja wiary chrześcijańskiej i zniesienie praktyk religijnych. Dlatego jednym z najważniejszych kroków dla przywrócenia wiarygodności historycznej była zainicjowana przez najwyższą radę Patriarchatu Moskiewskiego kanonizacja ofi ar terroru komunistycznego – nowych męczenników i wyznawców wiary. Święci zawsze stanowili wzór dla praktykujących wiernych. Kanonizacja jest godnym przypomnieniem właściwego wyboru celu ludzkiej egzystencji, wartości życiowych, oraz jest wyrazem głębokiego szacunku do danej osoby. Pierwsza część artykułu przypomina najkrwawsze dni w historii rosyjskiego kościoła prawosławnego, gdy bolszewicy po zdobyciu władzy rozpoczęli prześladowanie kościoła prawosławnego. Prześladowania ze strony władzy sowieckiej były najbardziej okrutne w latach 1918–1941, dlatego większość kanonizowanych męczenników i wyznawców wiary pochodzi z tego okresu XX wieku. Dalsza część artykułu poświęcona jest znaczeniu analizy dokumentów znajdujących się w archiwach oraz metodyce ich badania, ponieważ proces kanonizacyjny oparty jest na badaniu i analizie faktów historycznych: należy bardzo szczegółowo rozważyć, czy dana osoba zasłużyła na miano świętego. Następnie artykuł pozwala prześledzić proces kanonizacyjny i omawia w porządku chronologicznym szereg decyzji podjętych przez synod rosyjskiego kościoła prawosławnego. Zawiera również decyzje synodu dotyczące oddawania czci świętym. Ostatnia część artykułu poświęcona jest przedstawieniu zadań związanych z kanonizacją.

SŁOWA-KLUCZE
państwo i kościół, Związek Radziecki/Rosja, komunizm, państwo socjalizm, dyktatura, historia, przegląd hystoryczny, kościół prawosławny, męczennicy, prześladowania, kanonizacja

Sanctifi carea noilor martiri şi credincioşi ai secolului al 20-lea în biserica ortodoxă rusă: În prezent biserica ortodoxă rusă trebuie să-și analizeze serios istoria proprie din secolul al 20-lea. Este cunoscut faptul că, acest secol a fost foarte tragic pentru biserica ortodoxă rusă. Regimul comunist nu a avut ca şi rezultat doar teroarea fi zică și psihică masivă, însă a falsifi cat și istoria, creând mituri noi. Unul dintre scopurile principale ale puterii comuniste a fost nimicirea creștinismului și sistarea practicării religiei. Din acest motiv, ca şi unul dintre paşii de importanţă vitală ai reabilitării credibilității istorice, Patriarhatul din Moscova a sanctifi cat noi martiri şi credincioşi – victimele terorii comuniste. În practicarea religiei, sfi nții întotdeauna au servit ca şi exemplu. Totodată, sanctifi carea este un memento demn referitor la cel mai înalt grad de respect față de o persoană anume, de țelurile și valorile vieții umane. Prima parte a articolului analizează perioada cea mai sângeroasă din viața ortodoxismului rusesc, când bolșevicii ajunși la putere au început persecuţia bisericii ortodoxe. Asuprirea pornită de către puterea sovietică a fost cea mai nemiloasă în perioada 1918–1941, astfel majoritatea martirilor şi credincioşilor din secolul al 20-lea sanctifi cați sunt din această perioadă. În continuare, articolul se ocupă de importanța studierii documentelor afl ate în arhive, precum și de metodologia analizei, deoarece procesul sanctifi cării se bazează pe studierea și analizarea faptelor istorice, iar trebuie cercetat în mod amănunțit dacă persoana vizată pentru sanctifi care este sau nu demnă pentru aceasta. A doua parte a articolului analizează procesul sanctifi cării, respectiv o serie de decizii luate de sinodul bisericii ortodoxe ruse, în ordine cronologică. Materialul conține și deciziile luate de sinod în legătură cu veneraţia faţă de sfi nți. La sfârșit articolul examinează sarcinile care pot proveni din sanctifi care.

CUVINTE CHEIE
stat şi biserică, Uniunea Sovietică/Rusia, comunism, socialism de stat, dictatură, istorie, retrospectivă, biserica ortodoxă, martiri, persecutare, viața sfi nților, sanctifi care

Канонизация новомучеников и исповедников 20-ого века в Русской Православной Церкви: В наши дни Русская Православная Церковь сталкивается с серьезной проблемой оценки своей истории в 20-oм веке. Как известно, 20-ый век для Русской Православной Церкви явился одним из самых трагических периодов. Коммунистический режим осуще- ствил не только массовый физический и духовный террор, но и исказил историю и создал новые мифы. Одним из главных приоритетов коммунистической власти было уничтоже- ние христианской веры и запрет на отправление религиозных культов. Поэтому, как один из важнейших шагов для восстановления исторической правды, Священным Синодом Московской Патриархата была совершена канонизация жертв комму¬нистического террора – новомучеников и исповедников. Святые всегда служили образцом поведения для верую- щих. Это и достойно напоминает о целях человеческого существования, о ценности жиз- ни и о высшем уважении к человеку. В первой части статьи рассмотрены самые кровавые страницы истории Русской Православной Церкви, когда большевики, придя к власти, начали гонения на Православную Церковь. Угнетение Советской властью было самым жестоким в период между 1918 и 1941 годами, поэтому наибольшую долю в общем числе новых муче- ников и исповедников 20-ого века составляют страдальцы этого пероида. В дальнейшем ав- тор занимается значением изучения документов, обнаруженных в архивах, вернее методоло- гией анализа, поскольку процесс канонизации строится на изучении анализа исторических фактов, достоинство причисляемого к лику святых подлежит тщательному расследованию. Вторая часть статьи описывает сам процесс канонизации, и перечисляет решения, принятые Синодом Русской Православной Церкви в хронологическом порядке. Материал содержит и решения Синода, связанные с культом святых. Oстальная часть стаьи посвящена задачам, которые вытекают из факта канонизации.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
государство и церковь, Советский Союз/Россия, коммунизм, государст- венный социализм, диктатура, история, ретроспекция, Православная Церковь, мученики, гонения, канонизация

Kanonizácia (svätorečenie) nových mučeníkov a vyznávačov viery v 20. storočí Ruskou pravoslávnou cirkvou: V dnešnej dobe čaká ruskú pravoslávnu cirkev seriózne vyhodnotenie vlastnej histórie 20. storočia. Ako vieme, toto storočie bolo pre Ruskú pravoslávnu cirkev veľmi tragické. Komunistický režim priniesol nielen masívny fyzický a psychický teror, ale sfalšoval aj dejiny a vytvoril nové mýty. Jedným z hlavných cieľov komunistického režimu bola likvidácia kresťanskej viery a zastavenie náboženskej činnosti. Preto je svätorečenie obetí komunistického teroru – mučeníkov a vyznávačov viery – Najvyššou radou Moskovského patriarchátu zásadným krokom k navráteniu historickej dôveryhodnosti. Svätí boli vždy príkladom pri vyznávaní viery. Svätorečenie obetí komunizmu je súčasne dôstojným pripomenutím cieľov ľudského bytia, hodnoty života a najvyššej úcty voči osobe. Prvá časť článku rozoberá najkrvavejšie dni Ruskej pravoslávnej cirkvi, keď ju po prevzatí moci začali boľševici prenasledovať. Represie sovietskej moci boli najukrutnejšie v rokoch 1918 až 1941, a tak najväčšiu časť nových svätorečených mučeníkov a vyznávačov viery v 20. storočí tvoria práve obete z tohto obdobia. Článok sa ďalej zaoberá významom štúdia archívnych dokumentov, resp. metodikou analýzy, nakoľko proces svätorečenia je založený na štúdiu a analýze historických faktov, keďže vhodnosť svätorečenej osoby treba starostlivo preskúmať. Druhá časť článku chronologicky rozoberá proces kanonizácie a synodálne rozhodnutia Ruskej pravoslávnej cirkvi. Materiál obsahuje aj rozhodnutia koncilu ohľadne úctievania svätých. Na konci článku sa skúmajú úlohy vyplývajúce zo svätorečenia.

KĽÚČOVÉ POJMY
štát a cirkev, Sovietsky zväz/Rusko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, dejiny, retrospekcia, pravoslávna cirkev, mučeníci, prenasledovanie, svätorečenie