archives | das archiv | archívum


Author(s):
Verfasser:
Szerző(k):
Eszter Sz. KOVÁTS Contact / Kontakt / Kapcsolat
Title:
Titel:
Cím:
'Die Rolle familiengeschichtlicher Hinweise in der Supervision'
Language:
Sprache:
Nyelv:
German
Deutsch
Német
Received:
Erhalten:
Érkezett:
2. September 2007
Accepted:
Angenommen:
Elfogadva:
24. Oktober 2007
Issue:
Heft:
Füzet:
EJMH 4 (2009) 1
Pages:
Seiten:
Oldal:
41–56
Section:
Rubrik:
Rovat:
Research Papers
Wissenschaftliche Arbeiten
Kutatási eredmények
DOI: 10.1556/EJMH.4.2009.1.3
Online date:
Online Datum:
Online dátum:
26. Juni 2009
Corresponding
author:
Kontaktautor:
Kapcsolattartó
szerző:
Eszter Sz. KOVÁTS
IBS International Business School
Tárogató út 2–4.
H-1021 Budapest
Ungarn
eszkov@ibs-b.hu
Download full text / Herunterladen (Volltext) / Letöltés (teljes szöveg) Download full text
Herunterladen (Volltext)
Letöltés (teljes szöveg)

ABSTRACTS / ZUSAMMENFASSUNGEN / ÖSSZEFOGLALÓK

  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag
  • Flag

The Role of Family History References in Supervision: Supervision aims at grouping and processing experiences obtained in a professional context. It provides the client with a unique, personal method to reflexive experience based learning. Its goals are to strengthen the professional personality, and to change the specific professionalism through learning. Supervision, as a common reflection process, is based on the commitment of the supervised person to learning, and the assumption that the supervised person is able to make specific decisions regarding individual steps. In theory, the supervisor has no right to exceed the professional situations brought under supervision by the given person. However, behind some professional problems, difficulties or conflicts (uncertainties of competence, inhibitions or blocks appearing in certain work situations, conflicts with peers or superiors, etc.) there may lie unprocessed threads, which may be tracked to earlier socialisation experiences or even events or incidents in family history. Originating from personal history or the multi-generation history of a family (e.g. family beliefs, fears, stigmatisation experiences, prohibitions, commands, identity experiences, ‘messages’) these memories often even unconsciously influence the perception and reaction patterns of the supervised, and may lead to the establishment of ‘blind spots’, and thereby the undifferentiated and uncontrolled coalescence of the personal and professional spheres. We may and should especially react to these if they become implicitly expressed during supervision in the shape of metaphors, symbols, stories, etc. However, while doing so one should definitely avoid the danger of exceeding the limits of supervision, and thereby transforming the process into therapy. An individual and a group supervision process serve to illustrate how it is possible to contribute to the increasing of ‘professional self-awareness’ and thereby the strengthening of professional identity by uncovering, increasing awareness of and integrating these personal or family history threads.

KEYWORDS
supervision, individual supervision, group supervision, personal history, family history, learning through experience, professional personality, ‘professional self-awareness’

Die Rolle familiengeschichtlicher Hinweise in der Supervision: In der Supervision wird mit und an Erfahrungen aus dem Berufskontext gearbeitet. Sie ermöglicht dem Klienten eine jeweils besondere, individuelle Art des reflektierenden Erfahrungslernens. Sie zielt auf die Stärkung der Berufspersönlichkeit, auf Veränderung in der Berufspraxis durch Lernen ab. Die Supervision als gemeinsamer Reflexionsprozess beruht auf dem Lernengagement des Supervisanden und geht davon aus, dass das Entscheidungsrecht über die einzelnen Schritte auch beim Supervisanden liegt. Der Supervisor hat dabei im Prinzip nicht das Recht, über die beruflichen Situationen, die von der jeweiligen Person in die Supervision eingebracht werden, hinauszugehen. Manche beruflichen Probleme, Schwierigkeiten oder Konflikte (Kompetenzunsicherheit, Hemmungen und Blockaden in bestimmten Arbeitssituationen, Konflikte mit Kollegen/Kolleginnen und Vorgesetzten usw.) können jedoch einen unbearbeiteten persönlichen Hintergrund haben und auf frühere Sozialisationserfahrungen oder sogar auf Ereignisse oder Momente in der Familiengeschichte zurückgeführt werden. Diese emotional mitschwingenden Erinnerungen aus der persönlichen Lebensgeschichte oder aus der über mehrere Generationen hinweg wirkenden Familiengeschichte (z. B. Stigmatisierungserfahrungen, Familienmythen, Ängste, Verbote, Befehle, „Botschaften“) beeinflussen oft unbewusst die Wahrnehmungs- und Reaktionsmuster des Supervisanden, führen zu „blinden Flecken“ und damit zur undifferenzierten und unkontrollierten Vermischung der beruflichen und persönlichen Sphäre bei ihm. Besonders dann, wenn sie implizit in Form von Metaphern, Symbolen, Geschichten usw. zum Ausdruck kommen oder angesprochen werden, dürfen sie nicht ausgeblendet, sondern sie können und sollen zum Gegenstand der Reflexion gemacht werden. Dabei ist aber die Gefahr unbedingt zu vermeiden, dass der Prozess über die Grenzen der Supervision hinausgeht und sich zur Therapie entwickelt. An einem Einzel- sowie Teamsupervisionsprozess soll aufgezeigt werden, wie durch die Erschließung, Bewusstmachung und Integration dieser auto- oder familienbiographischen Bezüge die „berufliche Selbsterfahrung“ gesteigert und damit die Berufsidentität gestärkt werden kann.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Supervision, Einzelsupervision, Gruppensupervision, Teamsupervision, Lebensgeschichte, Familiengeschichte, Erfahrungslernen, Berufspersönlichkeit, „berufliche Selbsterfahrung“

Uloga upućivanja na obiteljsku historiju u superviziji: Supervizija nastoji tematizirati i obrađivati iskustva stečena u stručnom kontekstu. Za klijenta to predstavlja jedan osoben, individualan način iskustvenog, reflektivnog učenja. Njegov je cilj pojačati stručnu individuu, i promijeniti konkretno prakticiranje profesije putem učenja. Supervizija kao opći reflektivni proces se temelji na predanosti supervizanta učenju, odnosno s tim preduvjetom da supervizant može donijeti konkretna rješenja koja se odnose na pojedine korake. U principu supervizor nema pravo prekoračiti preko stručne situacije unijete sa strane dotične osobe. Međutim iza pojedinih stručnih problema, teškoća ili konflikata (nesigurnost u svezi s kompetentnosti, smetnje i zastoj u pojedinim situacijama na poslu, konflikti s kolegama ili čelnicima) stoje takvi nerazrješeni motivi koji sežu unazad prema doživljajima u procesu socijalizacije ili čak događajima ili momentima obiteljske historije. Ove uspomene koje proizlaze iz osobne životne historije ili vuku korijenje iz obiteljske historije koja obuhvaća više generacija (npr. obiteljska vjerovanja, strahovi, doživljaji žigosanja, zabrane, zapovjesti, doživljaji koji su utjecali na formiranje identiteta, „poruke“), često nesvjesno utječu na obrazce opažanja i reakcije supervizanta, mogu dovesti do obrazovanja „slijepih mrlja“, i na taj način može doći do indiferentnog i nekontrolisanog spoja individualne i stručne sfere. Osobito može i nužno mora reflektirati na njih u tom slučaju, kada u obliku metafora, simbola, priča na implicitan način dođu do izražaja u superviziji. Tijekom ovoga svakako treba izbjeći tu opasnost da proces, prekoračujući granice supervizije, postane terapija. Jedan individualni i jedan grupni supervizijski proces u stanju je predočiti to, kako razotkrivanjem, osvješćivanjem i integracijom ovih niti životne i obiteljske historije, može doprinijeti povećavanju „stručne samospoznaje“ i pojačanju stručnog identiteta.

KLJUČNE RIJEČI
supervizija, individualna supervizija, grupna supervizija, životna historija, obiteljska historija, iskustveno učenje, stručna individua, „stručna samospoznaja“

Role genealogických odkazů v supervizi: Supervize se snaží tematizovat a zpracovávat zku- šenosti získané v odborném kontextu. Umožňuje klientům individuální způsob specifického reflexivního a zkušenostního vzdělávání. Cílem je prohloubení odbornosti, změna konkrétního výkonu povolání pomocí vzdělávání. Supervize jako společný reflexivní proces je založena na odhodlání supervidované osoby vzdělávat se, respektive na předpokladu, že supervidovaná osoba může přijmout konkrétní rozhodnutí týkající se jednotlivých kroků. Supervizor teoreticky nemá právo překročit odborné situace, které daná osoba do supervize zařadila. V pozadí některých odborných problémů, těžkostí nebo konfliktů (nejistota v kompetencích, v určitých pracovních situacích nastalé zábrany nebo překážky, konflikty s kolegy nebo nadřízenými atd.) se ovšem můžou skrývat takové nezpracované vazby, které jsou odvoditelné z dřívějších socializačních zážitků nebo třeba z genealogických událostí či momentů. Tyto vzpomínky, pochá- zející z průběhu vlastního života nebo z rodinné historie zahrnující období několika generací (např. rodinné pověry, strachy, prožitky společenské vyděděnosti, zákazy, příkazy, prožitky identity, „sdělení“) často nevědomky ovlivňují vzorce percepce a reakce supervidované osoby a mohou vést ke vzniku „slepých míst“ a tak k nediferencovanému a nekontrolovanému smí- chání osobní a odborné sféry. Zvláště je možné a potřebné je reflektovat v případech, když jsou v supervizi vyjádřeny formou metafor, symbolů, příběhů atd. V tomto případě je ovšem třeba se za každou cenu vyhnout hrozbě překročení hranic supervize a přerodu procesu v terapii. Jeden individuální a jeden skupinový proces supervize má za úkol znázornit, jak lze pomocí odkrytí, uvědomování a integrace těchto životních nebo genealogických vazeb přispět k rozvoji „odborného sebepoznávání“ a tím k posílení odborné identity.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
supervize, individuální supervize, skupinová supervize, genealogie, zkušenostní vzdělávání, odborná osobnost, „odborné sebepoznávání“

Családtörténeti utalások szerepe a szupervízióban: A szupervízió a szakmai kontextusban szerzett tapasztalatokat igyekszik tematizálni és feldolgozni. A kliens számára a reflexív tapasztalati tanulás sajátos, egyéni módját teszi lehetővé. Célja a szakmai személyiség megerősítése, a konkrét hivatásgyakorlás tanulás általi megváltoztatása. A szupervízió mint közös reflexiós folyamat a szupervizált személy tanulási elkötelezettségén, valamint azon az előfeltevésen alapul, hogy a szupervizált személy hozhatja meg az egyes lépésekre vonatkozó konkrét döntéseket. A szupervizornak elviekben nincs joga túllépni az adott személy által a szupervízióba behozott szakmai helyzeteken. Némely szakmai probléma, nehézség vagy konfliktus (kompetenciabeli bizonytalanság, bizonyos munkahelyzetekben fellépő gátlások vagy elakadások, kollégákkal vagy elöljárókkal való konfliktusok stb.) hátterében azonban olyan feldolgozatlan szálak húzódhatnak meg, amelyek korábbi szocializációs élményekre vagy akár családtörténeti eseményekre vagy mozzanatokra vezethetők vissza. Ezek a személyes élettörténetből vagy a több generációra visszanyúló családtörténetből származó emlékek (pl. családi hiedelmek, félelmek, megbélyegzettségélmények, tiltások, parancsok, identitásélmények, „üzenetek”) gyakran tudattalanul is befolyásolják a szupervizált észlelési és reakciómintáit, „vakfoltok” kialakulásához és így a személyes és szakmai szféra differenciálatlan és kontrollálatlan összecsúszásához vezethetnek. Különösen olyankor lehet és kell is reflektálni rájuk, ha metaforák, szimbólumok, történetek stb. formájában implicite kifejezést nyernek a szupervízióban. Ennek során azonban mindenképpen el kell kerülni annak a veszélyét, hogy a folyamat a szupervízió határait átlépve terápiává alakuljon. Egy egyéni és egy csoportos szupervíziós folyamat hivatott szemléltetni azt, hogy miképp lehet ezeknek az élet- vagy családtörténeti szálaknak a feltárásával, tudatosításával és integrálásával hozzájárulni a „szakmai önismeret” fokozásához és ekképp a szakmai identitás megerősödéséhez.

KULCSSZAVAK
szupervízió, egyéni szupervízió, csoportos szupervízió, élettörténet, családtörté- net, tapasztalati tanulás, szakmai személyiség, „szakmai önismeret”

Rola przesłanek genealogicznych w superwizji: Superwizja stara się opracować i uporządkować tematycznie doświadczenia zdobyte w kontekście zawodowym. Umożliwia klientowi naukę w oparciu o refleksywne doświadczenia, w specyficzny i indywidualny sposób. Celem jest wzmocnienie osobowości zawodowej i jej przemiana poprzez naukę wykonywania danego zawodu. Superwizja jako wspólny proces refleksywny opiera się na zobowiązaniu superwizora na rzecz nauki, jak również wychodzi z założenia, że superwizor jako osoba może podejmować konkretne decyzje dotyczące poszczególnych kroków działania. Superwizor teoretycznie nie ma prawa przekroczyć przypisanych danej osobie superwizyjnych sytuacji zawodowych. Jednak u podłoża niektórych problemów zawodowych, trudności i konfliktów (wątpliwość kompetencji, opory czy też zahamowania występujące w pewnych sytuacjach zawodowych, konflikty ze współpracownikami i przełożonymi itp.) tkwią nieprzetworzone ogniwa więzi oparte na wcześniejszych wrażeniach socjalizacji, lub też na wydarzeniach w historii rodziny, czy w istotnych momentach życia. Wspomnienia pochodzące z osobistego życia lub też z historii rodziny wielu generacji wstecz (przekonania rodzinne, lęk, doznanie napiętnowania, zakazy, nakazy, poczucie tożsamości, „wiadomości”) często nawet podświadomie wpływają na wzorce postrzegania i reakcji superwizora, mogą doprowadzić do powstania tzw. „ślepych plam” co z kolei może doprowadzić do niezróżnicowanego i niekontrolowanego połączenia sfery prywatnej i zawodowej. Zwłaszcza wtedy można i należy reflektować na nie, jeżeli wyrażone są implicite w superwizji w formie metafory, symboli, opowiadań itp. Należy jednak pod każdym względem unikać zagrożenia, by proces przekraczając granice superwizji przekształcił się w terapię. Proces superwizji indywidualnej i grupowej powinien ilustrować w jaki sposób przez ujawnienie ogniw więzi genealogicznych lub życiowych, uzmysłowienie ich i integracja może przyczynić się do zwiększenia „świadomości zawodowej” i tym samym wzmocnienia tożsamości zawodowej.

SŁOWA-KLUCZE
superwizja, superwizja indywidualna, superwizja grupowa, wydarzenia życiowe, genealogia, nauka doświadczalna, osobowość zawodowa, „świadomość zawodowa”

Aluzii despre istoricul familiei în cadrul supervizării: Supervizarea tematizează şi prelucrează experienţele dobândite într-un context cultural. Acest tip de învăţare reflexivă face posibilă o învăţare specifică, individuală. Scopul acesteia este întărirea personalităţii profesionale, schimbarea exercitării profesiei datorită învăţării. Supervizarea este un proces reflexiv comun, care se bazează pe devotamentul faţă de învăţare al persoanei supervizate şi pe aceea presupozi- ţie, că persoana supervizată poate aduce decizia concretă referitoare la următoarea fază. Supervizorul teoretic nu are dreptul să treacă peste situaţiile profesionale aduse de client. Unele probleme, greutăţi, conflicte profesionale (nesiguranţa în competenţele personale, inhibiţiile şi împotmolirile survenite în diferite situaţii de muncă, conflicte cu colegii şi superiorii) au în fundal împrejurări neelucidate, care provin din evenimente de socializare şi familiare. Acestea au rădăcina în istoria vieţii personale şi în memoriile provenite din mai multe generaţii (mituri familiale, frica, sentimentele marcării, interdicţii, porunci, trăiri ale identităţii, „mesaje“), care influenţează subconştient percepţiile şi modul de reacţie al persoanei supervizate, şi pot conduce spre formarea „punctelor oarbe“, spre îmbinarea nediferenţiată şi necontrolată a sferei personale şi a celei profesionale. Trebuie să reflectăm în special asupra acestui fapt, în special dacă capătă o exprimare implicită prin metafore, simboluri şi întâmplări în cadrul supervizării. Trebuie să ocolim pericolul ca acest proces, trecând pragul superviziei, să se transforme în terapie. Un proces de supervizie individuală şi de grup este menit să ilustreze cum este posibil ca prin explorarea, conştientizarea şi integrarea evenimentelor de viaţă şi de familie, pot contribui la intensificarea „autocunoaşterii profesionale“ şi la consolidarea identităţii profesionale.

CUVINTE CHEIE
supervizie, supervizie individuală, supervizie de grup, istoricul vieţii, istoria familiei, învăţare experimentală, personalitatea profesională, „autocunoaşterea profesională“.

Роль указаний на родословную в наблюдении за личностью: Наблюдение за лич- ностью пытается тематизировать и обработать знания, полученные в профессиональном контексте. Такой надзор делает возможным для клиента выбор своей, индивидуальной формы рефлексивного, основанного на опыте обучения. Целью такого наблюдения или надзора является укрепление профессиональной личности, изменение путем дальнейшей учебы исполнения конкретных служебных обязанностей. Такое наблюдение, являясь общим рефлексивным процессом, основывается на обязанности наблюдаемого учиться, а также на предпосылке о том, что он может принимать конкретные решения по некоторым проблемам. Теоретически супервизор (наблюдатель) не имеет права выходить за рамки профессиональных ситуаций, привнесенных в наблюдение конкретным лицом. Однако фоном, изнанкой некоторых профессиональных проблем, трудностей или конфликтов (неуверенность в компетенции, стеснение или торможение, вызванные определенными рабочими ситуациями, или конфликт с коллегами или начальником и т.д.) могут являться нити, которые тянутся далеко назад к более ранним переживаниям, связанным с социализацией или даже с событиями или эпизодами семейной родословной. Эти переживания, взятые из собственной жизни или уходящие корнями в прошлое нескольких поколений семьи (например, страхи, семейные поверья, запреты, приказы, переживания во время становления личности, заклейменность, прикленные ярлыки), часто бессознательно влияют на форму и модель восприятия и реакции наблюдаемого, ведут к образованию «белых пятен» и таким образом могут привести к неконтролируемому и недифференцированному смешению личной и профессиональной сферы. Особенно можно и даже нужно реагировать на эти явления, если они приобретают скрытое выражение в форме метафор, символов, историй. В ходе этого, однако необходимо избегать опасности того, чтобы процесс, выйдя за рамки наблюдения, не превратился в терапию. Индивидульный и групповой наблюдательный, контролирующий процесс призван наглядно проиллюстрировать, как можно путем обнажения, осознания и интеграции этих биографических или генеалогических нитей помочь повысить «профессиональное самопознание» и укрепить таким образом профессиональную индивидуальность.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
наблюдение (надзор), индивидульное наблюдение, групповое наблюдение, биография, родословная, эмпирическое обучение, профессиональная личность, «профессиональное самопознание»

Úloha genealogických odkazov v supervízii: Supervízia by mala tematizovať a spracovávať skúsenosti získané v odbornom kontexte. Umožní klientovi špeciálny a osobitý spôsob reflexívneho skúsenostného učenia. Jej cieľom je posilniť odbornosť a zmeniť konkrétny výkon povolenia prostredníctvom učenia sa. Supervízia ako spoločný reflexívny proces sa zakladá na učebnej odhodlanosti supervidovanej osoby a hypotéze o tom, že sa supervidovaná osoba môže rozhodnúť o konkrétnych jednotlivých krokoch. Supervízor zásadne nemá právo prekročiť odborné situácie prinesené supervidovanou osobou do supervízie. Avšak ak sa v pozadí niektorých odborných problémov, ťažkostí, konfliktov (neistota v kompetencii, zábrany alebo zaseknutia v určitých pracovných situáciách, konflikty s kolegami alebo vedúcimi) môžu skrývať také nespracované väzby, ktoré sú odvoditeľné zo skorších socializačných skúseností, ale aj genealogických udalostí alebo momentov. Tieto pamäte pochádzajúce z osobnej životnej histórie alebo histórie rodiny po mnoho generácií (napr. rodinné povery, strachy, zážitky odsúdenia, zákazy, rozkazy, zážitky identity, „odkazy“ v rodine) často aj bez vedomia ovplyvňujú vzory percepcie a reakcií supervidovanej osoby a môžu viesť k vytvoreniu sa „slepých miest“ a takto k nediferencovanému a nekontrolovanému zmiešaniu súkromnej a odbornej sféry. Je potrebné reflektovať na ne predovšetkým v prípade, ak sa vyjadrujú implicitne v supervízii vo forme metafor, symbolov, histórií atď. Avšak v tomto prípade je za každú cenu nutné vyhnúť sa hrozbe prekro- čenia hraníc supervízie a prechodu procesu k terapii. Postup individuálnej a skupinovej supervízie by mal ukázať, ako možno prostredníctvom odhalenia väzieb životnej a rodinnej histórie prispievať k rozvoju „odborného sebapoznania“, a takto k posilneniu odbornej identity.

KĽÚČOVÉ POJMY
supervízia, individuálna supervízia, skupinová supervízia, životná história, rodinná história, učenie sa na základe skúseností, odborná osobnosť, „odborné sebapoznanie“