Charitable Activities of Historical Christian Churches in Hungary during Communism, and their Effects on Post-Communist Charitable Church Activities; Part 2: In addition to assessing charitable activities of historical Christian churches in Hungary during Communism from a fact-finding, descriptive angle, this two-part study also provides a view of what effects these have had on post-Communist charitable church activities. Understandably, this necessitates a brief overview of the types and volume of charitable activities carried out by the Catholic, Reformed and Lutheran churches prior to the Communist power grab. In the years following the Second World War, the majority of church-run social institutions came under State control. The new employees often looked upon the tasks they were to carry out only as a way of making a living, and they lacked a commitment to the service they were to perform. The way in which State Socialist politics strove to use charity and the diaconate in their efforts was aimed at exhausting church and faith, and can be clearly observed. The measures, according to which practically only those institutions where missionary work was impossible (or possible only to a minor degree) could remain in church hands, also served this end. Church leaders who tried to ensure survival by adhering to the official line, also partly became partners to the state. It was considered a step forward when badly paid positions that required hard work and commitment at State-run social institutions were filled by qualified, able labour based on church recommendations and nominations. During the period of dictatorship, charitable activities by congregations and parishes also experienced a strong setback. Following the collapse of Communism, all three churches displayed the intention of reviving their charitable activities by maintaining spirituality and charisma despite a necessary institutionalisation process and strict professionalism. The analysis also pinpoints some cases that highlight the pitfalls of relations with the post-Communist state. The first half of the study presented the operation of helping services linked to Protestant churches, with the Reformed and Evangelical churches discussed separately. The second part provides an overview of the conditions of Catholic charity during the years of dictatorship, using similar considerations, and also takes a look at the times before the Second World War and the changed circumstances following the fall of Communism in 1989.

KEYWORDS
diaconate, Hungary, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, institutionalisation, local initiative, church-state relations

Die karitative Tätigkeit der traditionellen christlichen Kirchen in Ungarn während des Kommunismus und ihre Wirkung auf die kirchliche Wohltätigkeit im Postkommunismus, Teil 2: Die aus zwei Teilen bestehende Studie analysiert die karitative Tätigkeit der traditionellen christlichen Kirchen in Ungarn während des Kommunismus. Dabei werden nicht nur die Fakten aufgedeckt und beschrieben, sondern es erfolgt auch ein Ausblick auf die Wirkung dieser Tätigkeit auf die karitative Tätigkeit der Kirchen im Postkommunismus. Dieser erfordert unbedingt auch eine kurze Erörterung der Frage nach Art und Umfang der karitativen Tätigkeit der katholischen, reformierten und evangelischen Kirche vor der kommunistischen Machtergreifung. Ein Großteil der kirchlichen sozialen Institutionen gelangte nach dem Zweiten Weltkrieg unter staatliche Verwaltung, die neuen Mitarbeiter betrachteten die Erfüllung ihrer Aufgaben als reinen Broterwerb, ihnen fehlte das Engagement für ihren Dienst. Es war klar erkennbar, wie die staatssozialistische Politik die Caritas und die Diakonie für ihre Kirchen und Religion zerstörenden Bemühungen zu nutzen versuchte. Dies war das Ziel der Maßnahmen, die dazu führten, dass fast nur solche Einrichtungen in konfessioneller Hand bleiben konnten, in denen es keinerlei oder nur sehr geringe Möglichkeiten zur Mission gab. Auch die kirchlichen Führungspersonen, die das Überleben durch Erfüllung der Erwartungen von Seiten der Behörden zu sichern versuchten, wurden teilweise zu Partnern der Staatsmacht. Es bedeutete einen Fortschritt, als die Stellen in den staatlichen sozialen Einrichtungen, die schlecht bezahlt und mit schwieriger Arbeit verbunden waren und viel Engagement verlangten, auf Grundlage von Empfehlungen und Nominierungen der Kirche mit ausgebildeten und fähigen Arbeitskräften be- setzt wurden. Während der Zeit der Diktatur war die karitative Tätigkeit in den Gemeinden und Pfarreien nämlich stark zurückgedrängt worden. Bei allen drei Kirchen ist die Absicht zu erkennen, sich in ihrer nach der Zeit der Diktatur neu erstehenden karitativen Tätigkeit trotz des notwendigerweise eintretenden Institutionalisierungsprozesses und strikter Professionalität ihre Gesinnung und ihr Charisma zu bewahren. Die Analyse weist auch auf einige Fälle hin, die das Augenmerk auf Stolpersteine im Kontakt mit dem postkommunistischen Staat lenken. Im ersten Teil der Studie wurden die Arbeitsmöglichkeiten der den protestantischen Kirchen angehörenden Hilfsdienste vorgestellt. Der zweite Teil gibt nach ähnlichen Gesichtspunkten einen Überblick über die Existenzbedingungen der katholischen Caritas in den Jahren der kommunistischen Diktatur, bezieht aber auch die Zeit vor dem Zweiten Weltkrieg und die veränderten Möglichkeiten nach der Wende von 1989 mit ein.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Diakonie, Ungarn, Kommunismus, Staatssozializmus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, Institutionalisierung, lokale Initiative, Beziehung zwischen Kirche und Staat

Karitativna djelatnost tradicionalnih kršćanskih crkava u Mađarskoj u vrijeme komunizma, te njen utjecaj na crkvenu karitativnu djelatnost u postkomunističkom dobu. 2. dio: Ova dvodjelna studija analizira karitativnu djelatnost tradicionalnih kršćanskih crkava u Mađarskoj u vrijeme komunizma, ne samo putem istraživačkog, opisnog pristupa, nego i s osvrtom na to kako je to djelovalo na njihov karitativni rad u postkomunističkom dobu. To neminovno zahtjeva kratko osvjetljavanje toga, kakvom su se vrstom karitativnog rada bavile katolička, reformirana (kalvinistička) i evangelistička crkva prije preuzimanja vlasti od strane komunista te u kojem obimu. Poslije Drugog svjetskog rata većina crkvenih socijalnih ustanova je potpala pod državnu upravu, i njihovi su novi radnici često puta gledali na svoj rad isključivo kao na izvor zarade, te je kod njih nedostajala posvećenost vlastitoj službi. Može se točno vidjeti, kako je politika državnog socijalizma nastojala iskoristiti caritas i diakoniu radi slabljenja crkve i njenog vjerskog života. Ovom cilju su služile sve te mjere, na osnovu kojih su u nadležnosti raznih konfesija mogle ostati samo takve ustanove, koje nisu imale ili jedva da su imale mogućnost za misionarsku djelatnost. U ovom nastojanju države djelimično su sudjelovale i te vjerske vođe, koje su se nadale da će prilagođavanjem zahtjevima zvaničnih tijela, uspjeti obezbjediti opstanak crkve. Učinjen je korak naprijed, kada su u državnim socijalnim ustanovama radna mjesta, koja su bila slabo plaćena, vrlo teška i zahtjevna, počeli popunjavati obrazovanim i sposobnim osobljem na osnovu prijedloga i preporuka crkve. Za vrijeme diktature isto tako su bile znatno potisnute aktivnosti župa, odnosno drugih kršćanskih zborova, njihova pastoralna te dobrotvorna djelatnost. Bez obzira na neizbježan proces institucionalizacije i kriterije profesionalnog rada, kod svih triju crkava se može primijetiti namjera očuvanja duhovnosti i karizme u karitativnoj djelatnosti, koja se obnavlja poslije pada režima diktature. Analiza ukazuje na nekoliko slučajeva, kada se javljaju kobni momenti u suradnji s postkomunističkom državom. Prvi dio studije je prikazala mogućnosti djelovanja pomoćnih ustanova, vezanih za protestantske crkve, s jedne strane s gledišta kalvinističke, s druge strane s gledišta evangelističke crkve. Drugi dio studije razmatra okolnosti funkcioniranja katoličkog caritasa za vrijeme diktature, s sličnog gledišta, osvrćući se na period prije Drugog svjetskog rata, te na izmjenjene moguć- nosti djelovanja koje su nastupile poslije promjene režima 1989. godine.

KLJUČNE RIJEČI
diakonia, Mađarska, komunizam, državni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, institucionalizacija, mjesna inicijativa, odnosi crkava i države

Charitativní činnost tradičních křesťanských církví v Maďarsku v době komunizmu a její vliv na církevní charitativní činnost v postkomunistické éře, 2. část: Dvoudílná studie analyzuje charitativní činnost tradičních křesťanských církví v Maďarsku v době komunizmu nejen z výzkumného a popisného pohledu, nýbrž i s výhledem na otázku míry vlivu této činnosti na postkomunistickou církevní charitativní činnost. To nezbytně vyžaduje také krátkou charakteristiku otázky, jakého druhu a jakého rozsahu byla charitativní činnost katolické, kalvinistické a evangelické církve před převzetím moci komunisty. Podstatná část církevních sociálních zařízení se v letech po druhé světové válce ocitla pod státní správou, jejich noví zaměstnanci své úkoly vnímali pouze jako příležitost k výdělku a postrádali pocit závazku vůči své službě. Je zřetelné, jak se politika státního socialismu snažila charitu a diakonii využívat ke svému záměru utlumení církevního a duchovního života. Tomuto cíli sloužila opatření, na jejichž základě mohly v církevních rukách zůstávat pouze takové instituce, kde nebyl vůbec žádný nebo jen zcela nepatrný prostor k misijní činnosti. Partnery státní moci se stávali i ti církevní vůdcové, kteří se přizpůsobením se oficiálním požadavkům pokoušeli zajistit své přežití. Krokem vpřed bylo, když špatně placené pracovní pozice ve státem provozovaných sociálních zařízeních, představující těžkou práci a vyžadující vnitřní angažovanost, byly naplněny školenými a vhodnými pracovními silami na základě církevních doporučení a nominací. V éře diktatury byla farní a kongregační charitativní činnost výrazně utlumena. U všech tří církví lze vypozorovat snahu, aby v obnovené charitativní činnosti po pádu diktátorského režimu, kterou nutně musel zasáhnout proces institucionalizace, zůstal zachován duchovní a charizmatický aspekt. Analýza představuje také několik příkladů, které upozorňují na nástrahy udržování kontaktů s postkomunistickým státem. První část studie představila možnosti činnosti služeb, napojených na protestantské církve, odděleně v případě kalvinistické a evangelické církve. Druhá část přináší charakteristiku podmínek existence katolické charity v letech diktatury, vypracovanou podle stejných kritérií včetně výhledu na poměry éry před 2. světovou válkou, resp. na změněné pří- ležitosti doby po změně režimu v roce 1989.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
diakonie, Maďarsko, komunizmus, státní socialismus, diktatura, dějiny, přehled, pomocné povolání, institucionalizace, místní aktivity, vztahy církve a státu

A magyarországi történelmi keresztény egyházak kommunizmus alatti karitatív tevékenysége és annak kihatása a posztkommunista egyházi jótékonysági tevékenységre, 2. rész: A kétrészes tanulmány a magyar történelmi keresztény egyházak kommunizmus alatti karitatív tevékenységét elemzi nemcsak tényfeltáró, leíró szempontból, hanem kitekintéssel arra is, hogy annak milyen hatása van a posztkommunista egyházi jótékonysági tevékenységre. Ez szükségszerűen megköveteli annak rövid felvillantását is, hogy milyen és mekkora volumenű karitatív tevékenységet folytatott a katolikus, a református és az evangélikus egyház a kommunista hatalomátvétel előtt. Az egyházi szociális intézmények jelentős része a második világháborút követő években állami igazgatás alá került, új dolgozóik gyakran csupán pénzkeresetnek tekintették feladataik ellátását, és hiányzott belőlük a szolgálatuk iránti elkötelezettség. Tetten érhető, miként igyekezett az államszocialista politika a karitászt és a diakóniát egyház- és hitélet-sorvasztó törekvéseihez felhasználni. Ezt szolgálták azok az intézkedések, amelyek alapján szinte csak olyan intézmények maradhattak felekezeti kézben, ahol missziós tevékenységre egyáltalában nem vagy csak igen kis mértékben volt lehetőség. Az államhatalom partnereivé váltak részben azok az egyházi vezetők is, akik a hivatalos elvárásokhoz igazodva igyekeztek biztosítani a túl- élést. Előrelépést jelentett, amikor állami fenntartású szociális intézmények rosszul fizetett és nehéz munkával járó, elhivatottságot igénylő munkahelyeit töltötték fel képzett és rátermett munkaerővel egyházi javaslatok, jelölések alapján. A diktatúra idején ugyancsak erősen visszaszorult a gyülekezeti, egyházközségi jótékonysági tevékenység. Mindhárom egyháznál megfigyelhető az a szándék, hogy a diktatórikus rendszer után újjáéledő jótékonysági tevékenysé- gükben a szükségszerűen jelentkező intézményesülési folyamat, szigorú szakmaiság ellenére is megőrizzék a lelkiséget, a karizmát. Az elemzés rámutat néhány olyan esetre is, amely a posztkommunista állammal való kapcsolattartás buktatóira hívja fel a figyelmet. A tanulmány első fele a protestáns egyházakhoz kötődő segítő szolgálatok működési lehetőségeit mutatta be különkülön református és evangélikus vonatkozásban. A második rész a katolikus karitász létezési körülményeit tekinti át a diktatúra éveiben, hasonló szempontok szerint, kitekintve a II. világháború előtti időkre és az 1989-es rendszerváltás utáni megváltozott lehetőségekre is.

KULCSSZAVAK
diakónia, Magyarország, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, intézményesülés, helyi kezdeményezés, egyház–állam kapcsolatok

Działalność charytatywna węgierskich kościołów chrześcijańskich w czasach komunizmu, i jej wpływ na działalność humanitarną kościoła postkomunistycznego, 2. część: Dwuczęściowe studium analizuje działalność charytatywną węgierskich kościołów chrześcijańskich w czasach komunizmu nie tylko w formie przedstawienia faktów, lecz również bada jej wpływ wywierany na działalność humanitarną kościoła w okresie postkomunistycznym. Wymaga to krótkiej prezentacji formy i zakresu działalności charytatywnej kościoła katolickiego, reformackiego i ewangelickiego w okresie przed przejęciem władzy przez komunistów. W latach po drugiej wojnie światowej znacząca część kościelnych instytucji socjalnych należała do organów administracji państwowej. Nowi pracownicy wykonywanie zadań traktowali zwykle jedynie jako źródło dochodów, nie wykazywali posłannictwa wobec powierzonych im obowiązków. Zdecydowanie uwidacznia się w jaki sposób polityka państwa socjalistycznego starała się wykorzystać caritas i diakonię w celu dążeń zmierzających do ograniczenia wpływu kościoła i życia religijnego. W tymże celu wydawano zarządzenia, na podstawie których bez mała tylko te instytucje mogły pozostać w rękach kościoła, w których wogóle nie istniała działalność misjonarna lub prowadzona była jedynie w minimalnym stopniu. Sprzymierzeńcami władzy państwowej stali się w pewnym znaczeniu zwierzchnicy kościoła, którzy z przyczyn egzystencjonalnych podporządkowali się urzędowym wymaganiom. Zmiany nastąpiły wówczas, gdy w państwowych instytucjach socjalnych przy zatrudnieniu pracowników na trudne, niskopłatne i wymagające oddania i poświęcenia stanowiska pracy zaczęto akceptować propozycje kościoła wyłaniające kandydatury wykształconych i kreatywnych ludzi. Także w okresie dyktatury działalność charytatywna zgromadzeń i gmin kościelnych była mocno ograniczona. We wszystkich trzech wyznaniach dostrzegalne są intencje, by po okresie dyktatury, w odrodzonej działalności humanitarnej zachować duchowość i charyzmę, pomimo nieodzownego procesu powstawania instytucji i surowych kompetencji branży. Analiza prezentuje kilka przykładów, w których zwraca uwagę na pewne formy ryzyka wynikające z utrzymywania kontaktów z aparatem pań- stwa postkomunistycznego. Pierwsza część studium przedstawia możliwości prowadzenia dzia- łalności służb pomocniczych związanych z kościołem protestanckim, osobno w odniesieniu do kościoła reformackiego i ewangelickiego. Druga część jest prezentacją warunków prowadzenia działalności charytatywnej przez kościół katolicki w okresie dyktatury, z uwzględnieniem lat przed II. wojną światową oraz nowych możliwości po zmianie ustroju w 1989 roku.

SŁOWA-KLUCZE
diakonia, Węgry, komunizm, państwo socjalizm, dyktatura, historia, przegląd historyczny, zawody służb społecznych, proces powstawania instytucji, lokalna inicjatywa, kontakty kościół-państwo

Activitatea caritativă a bisericiilor maghiare istorice pe perioada comunismului şi efectul acestuia asupra activităţii bisericeşti postcomuniste caritative. Partea II.-a: Studiul compus din două părţi analizează activităţile caritative ale bisericilor istorice maghiare nu numai din perspectivă descriptivă ci şi cu privire la efectele acestuia asupra activităţii caritative ale bisericilor postcomuniste. Acest lucru revendică prezentarea pe scurt a volumului de activităţi caritative a bisericilor catolice, reformate şi evanghelice înainte de preluarea puterii de către comunişti. Marea majoritate a instituţiilor sociale au ajuns sub conducerea statului după cel de-al doilea război mondial, muncitorii noi angajaţi şi-au considerat sarcinile ca şi un mod de a câştiga bani, a lipsit din acestea devotamentul faţă de serviciu. Se poate observa modul în care politica socială de stat încearcă să folosească caritasul şi diaconia pentru atrofierea bisericii şi a credinţei. Aceasta era servit de acele dispoziţii, pe baza căreia numai acele instituţii au putut rămâne în mâna bisericii, în cadrul cărora au existat numai posibilităţi mici pentru activitatea de misiune. Au devenit partenerii statului acei conducători ai bisericii care acomodându-se pretenţiilor oficiale au încercat să asigure coabitarea. A fost considerat un pas important momentul când locurile de muncă rău-plătite, cu sarcini grele din cadrul instituţiilor sociale întreţinute de către stat au fost umplute cu forţă de muncă calificată şi capabilă pe baza indicaţiilor şi sugestiilor bisericeşti. Pe perioada dictaturii activitatea caritativă bisericească s-a diminuat semnificativ. După sistemul dictatorial în toate cele trei biserici s-a putut observa intenţia de a păstra carisma şi sufletismul. Analiza ne arată câteva cazuri care atrag atenţia asupra capcanelor care provin din păstrarea legăturii cu statul postcomunist. Prima parte a studiului se axează pe posibilităţile funcţionării sistemelor de ajutorare bisericeşti creştine din perspectivă reformată şi evanghelică. A doua parte parcurge posibilităţile de funcţionare a caritasului catolic în anii dictaturii, pe baza punctelor de vedere asemănătoare, cu privire la perioada înaintea celui de-al doilea război mondial şi posibilităţile după schimbarea regimului după 1989.

CUVINTE CHEIE
diaconie, Ungaria, comunism, socialism de stat, istorie, dictatură, retrospectivă, profesie de ajutorare, instituţionalizare, iniţiative locale, relaţii dintre biserică şi stat

Каритативная деятельность венгерских исторических христианских церквей в эпоху коммунизма и её влияние на церковную благотворительную деятельность во времена посткоммунизма, часть 2-я: Данный труд, состоящий из двух частей, анализирует каритативную деятельность венгерских исторических христианских церквей в период коммунизма не только с точки зрения вскрытия фактов, описания, но и со взглядом на то, каково её влияние на благотворительную деятельность церкви в посткоммунистический период. Это неизбежно требует краткого освещения и того, какую и в каких размерах каритативную деятельность проводили католическая, реформатская и евангелическая церкви до прихода к власти коммунистов. Значительная часть церковных социальных учреждений после второй мировой войны попали под государственное управление, их новые работники часто видели в исполнении своих обязанностей только источник материальных доходов, и не было в них чувства долга по отношению к своей работе. Можно проследить, каким образом государственная социалистическая политика старалась использовать благотворительность и диаконию в своих стремлениях заморить церковь и веру. Этой цели служили действия, на основе которых в руках конфессий могли остаться чуть ли не только такие учреждения, где для миссионерской деятельности совсем не было возможности, или она была в очень небольшой мере. Партнёрами государственной власти стали отчасти и те церковные руководители, которые подстраиваясь под официальные требования пытались обеспечить выживание. Шагом вперёд стал тот момент, когда в социальные госбюджетные учреждения на низкооплачиваемые и требуемые тяжёлого труда и призвания рабочие места набрали хорошую, грамотную рабочую силу на основе церковных рекомендаций, кандидатур. Во времена диктатуры общинная, приходская благотворительность довольно сильно была притеснена. У всех трёх конфессий наблюдается намерение, несмотря на неизбежный процесс образования учреждений и строгие требования, сохранить душевность, харизму в обстановке воскресения их благотворительной деятельности после диктаторского режима. Анализ указывает и на несколько таких случаев, где обращает внимание помехи в поддержании отношений с посткоммунистическим государством. Первая часть трактата демонстрирует возможности работы служб помощи, относящихся к протестантской церкви, касаясь отдельно реформатов и лютеран. Вторая часть рассматривает условия существования католического благотворительства в годы диктатуры, с похожих точек зрения, бросая взгляд на годы перед второй мировой войной и на изменившиеся возможности после смены режима 1989-го года.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
диакония, Венгрия, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательная деятельность, процесс образования учреждений, местная инициатива, отношения церкви и государства

Charitatívna činnosť tradičných kresťanských cirkví v Maďarsku počas komunizmu a jej dopad na postkomunistickú cirkevnú dobročinnú činnosť, 2. časť: Táto dvojdielna štúdia analyzuje charitatívnu činnosť tradičných kresťanských cirkví v Maďarsku počas obdobia komunizmu nielen z výskumného a deskriptívneho hľadiska, ale tiež vzhľadom na otázku miery jej vplyvu na postkomunistickú cirkevnú charitatívnu činnosť. To nutne vyžaduje stručné predstavenie povahy a rozsahu charitatívnej aktivity katolíckej, reformovanej a evanjelickej cirkvi pred komunistickým prevratom. Významná časť cirkevných sociálnych inštitúcií sa v rokoch nasledujúcich po Druhej svetovej vojne dostala pod kontrolu štátnej správy a noví pracovníci brali často vykonanie svojich úloh iba ako príležitosť na zárobok a chýbala im zaangažovanosť. Je zrejmé, že politika štátneho socializmu sa usilovala o využitie charity a diakonie v záujme svojich snáh o obmedzenie cirkvi a náboženstva. Tieto snahy boli realizované prostredníctvom opatrení, podľa ktorých mohli zostať v rukách cirkvi iba tie inštitúcie, v ktorých neexistovala nijaká misijná aktivita alebo boli možnosti takejto aktivity veľmi obmedzené. Partnermi štátnej moci sa stali čiastočne aj tí vedúci cirkví, ktorí sa v súlade s úradnými očakávaniami snažili zaistiť prežitie. Pokrokom bolo, keď sa podarilo zle platené pracovné pozície vyžadujúce ťažkú prácu a vnútornú angažovanosť obsadiť kvalifikovanými a schopnými pracovníkmi na základe návrhov a odporúčaní cirkvi. Počas obdobia diktatúry sa tiež významne znížila dobročinná aktivita cirkevných zborov a náboženských obcí. U každej z troch cirkví sa objavila snaha, aby v obnovenej charitatívnej činnosti po páde diktátorského režimu, ktorú musel nutne zasiahnuť proces inštitucionalizácie, zostal zachovaný duchovný a charizmatický aspekt. Štúdia tiež poukáže na niekoľko prípadov, ktoré upozorňujú na nástrahy udržiavania styku s postkomunistickým štátom. Prvá časť štúdie predstaví možnosti pôsobenia pomáhajúcich služieb, a to zvlášť kalvínskej a zvlášť evanjelickej cirkvi. Druhá časť sa bude venovať podmienkam existencie katolíckej charity počas rokov diktatúry, vrátane pohľadu na pomery éry pred druhou svetovou vojnou a zmenené príležitosti po zmene režimu v roku 1989.

KĽÚČOVÉ POJMY
diakonia, Maďarsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, dejiny, retrospekcia, pomáhajúca profesia, inštitucionalizácia, miestna iniciatíva, vzťahy cirkvi a štátu