Povijest psihoterapije u Rumunjskoj za vrijeme socijalističke diktature Nicolaea Ceauşescua: Cilj je studije da prikaže stanje psihoterapije u vrijeme Ceauşescuove diktature(1965–1989). U posljednjim desetljećima prošloga stoljeća za razumijevanje značajki iskušanih psihoterapijskih odnosa neophodno je proučavanje iskrivljenosti osobnih veza u Rumunjskoj, otkrivanje i analiza uzroka koji su doveli do njih. Rumunjska je jedina država istočnog bloka, u kojoj su tijekom 45 godina, slijedivši staljinističke smjernice, jedan drugog naslijedila dva takva čelnika koji su vršili aktivnu ideološku djelatnost, dok su izrasli u strahopoštovane i nedodirljive vođe partije i države, ostvarivši nacionalno-komunističku (Gheorghe Gheorghiu-Dej) diktaturu, i diktaturu temeljenu na kultu ličnosti (Nicolae Ceauşescu). Usred takvih okolnosti poslije 1954. godine, djelatnost Rumunjskog psihopatološkog i psihoterapijskog društva prisilili su na kolosijek unutarnjih trvenja, ukinuli su Rumunjsku akademiju, a umjesto nje utemljena Rumunjska narodna akademija usprotivila se freudizmu, psihosomatskim i behaviorističkim učenjima. Iako je nisu otvoreno ukinuli, ali su psihoterapiju proglasili nesuglasnom s primitivnim marksističkim učenjima. Studija prikazuje napore stručnjaka poslije 60-ih godina, posredovanjem kojih su tiskana djela koja su razglabala razne oblike psihoterapije, upoznavši stručnjake s njihovim osnovnim načelima. Pojavili su se psiholozi i psihijatri (specijalisti za duševne bolesti) koji su raspolagali sa sklonošću ka inicijativi. Stručna literatura nastala u posljednjim desetljećima diktature već je opisala psihoterapijske metode, ali je još samo sa margine doticala psihoanalizu, kognitivne i grupne terapije, odnosne metode obiteljske terapije. Doduše otvoreno nisu zabranili psihoterapijsku praksu, ali oblikovatelji zdravstvenog sustava nisu ohrabrivali prijavljene s inicijativama takvih obilježja, dok su forumi akademije-s malo iznimaka- iskazivali neprijateljsko ponašanje prema različitim tipovima psihoterapije, osobito prema onima koji su bili psihoanalitički usmjereni, prema kojima su se odnosili s davno nastalim refl eksima otpora. Ovaj položaj možda je objašnjavao onu eksplozivnu energiju, kojom su se, nakon 1989. osnovane grupe, društva najraznovrsnijeg usmjerenja ubacila u izvođenje raznih obrazovnih i praktičnih djelatnosti, u postavljanju strukturalnih obrazovanja službenim.

KLJUČNE RIJEČI
psihoterapija, Rumunjska, džavni socijalizam, diktatura, povijest, retrospektiva, pomoćno zanimanje, Ceauşescu, psihoanaliza

Dějiny rumunské psychoterapie v době socialistické diktatury Nicolae Ceauşesca: Cílem studie je představení stavu psychoterapie v období Nicolae Ceauşesca (1965–1989). K pojetí charakteristiky psychoterapeutického kontextu posledních desetiletí minulého století je nevyhnutné studium narušení mezilidských vztahů v Rumunsku, jako i identifi kace a analýza jeho příčin. Rumunsko je jedinou zemí východního bloku, ve které během 45 let nastoupili po sobě dva vůdcové následující směr stalinismu, kteří vykonávali zvláště aktivní ideologickou činnost, přičemž se stali obávanými a nespornými vůdci strany a státu a zavedli diktaturu založenou na národním komunismu (Gheorghe Gheorghiu-Dej ) a osobním kultu (Nicolae Ceauşescu). Za těchto okolností byla po roce 1945 činnost nově založené Rumunské psychopatologické a psychoterapeutické společnosti v důsledku vnitřní schizmy narušena. Činnost Rumunské akademie byla zastavena a místo ní byla založena Rumunská lidová akademie, která se postavila proti freudizmu, psychosomatickému a behaviorálnímu učení. Psychoterapie sice přímo zakázána nebyla, ale byla vyhlášená za neshodnou s marxistickým učením. Studie představuje úsilí odborníků v období po šedesátých letech, jehož prostřednictvím se do tisku dostávali díla, které se zabývaly různými odvětvími psychoterapie a seznámili tak odborníky s její zásadami. Objevili se psychologové a psychiatři s iniciativním přístupem. Odborné knihy, které vyšly v posledních desetiletích diktatury, už popisovali psychoterapeutické metody, ale psychoanalýzu, kognitivní a skupinové terapie jako i metody rodinné terapie ponechali ještě povedle. Psychoterapeutickou praxi sice přímo nezakázali, představitelé zdravotního systému však nepodporovali podobné iniciativy. Fóra akademie, až na malé výjimky, projevovali na základě dříve vzniklých obranných refl exů, negativní postoj k různým druhům psychoterapie, zvláště k psychoanalýze. Nejspíš lze touto situací vysvětlit tu výbušnou energii, kterou se po roce 1989 nově založené skupiny a spolky s nejrůznějším zaměřením vrhali do realizace a certifi kace různých vzdělávacích kurzů a praktické činnosti.

KLÍČOVÉ VÝRAZY
psychoterapie, Rumunsko, komunismus, státní socialismus, diktatura, dějiny, prěhled, pomocná povoláni, Ceauşescu, psychoanalýza

The History of Psychotherapy in Rumania during the Socialist Dictatorship of Nicolae Ceauşescu: The paper tries to provide a history of psychotherapy in Rumania during the socialist dictatorship of Nicolae Ceauşescu (1965–1989). In order to fully understand the peculiarities of the development of psychotherapy in the last decades of the previous century, it is absolutely necessary to take into consideration the deep degradation of the quality of interpersonal relations in Rumania and to analyze the causes that have determined this process. Rumania is the only country in Eastern Europe having as leaders, for 45 years continuously, two Stalinists, both of them with identical political formation, who are remembered for intense ideological activity, misguided zeal and constancy, both becoming dreaded and indisputable leaders, setting up a national-communist dictatorship – Gheorghe Gheorghiu-Dej, and a personal one – Nicolae Ceauşescu. Under these circumstances, beginning with 1945, the recently founded Rumanian Society for Psychopathology and Psychotherapy disrupted its activity, due to the schisms between members. The Rumanian Academy was abolished, and a new one was set up. One by one, the Popular Rumanian Academy contested Freudism, psychosomatic medicine, and behaviourism. Without being formally forbidden, psychotherapy was incompatible with the primitive Marxism of the era, and this general state of things lasted for quite a long period. The paper presents the efforts of specialists after the 60s, when more papers and books were published that described various types of psychotherapies, familiarising the professionals with the fundamental ideas in psychotherapy; there were also psych iatrists and psychologists with initiatives in the fi eld and the main textbooks published in this period described psychotherapeutic methods. Unfortunately, little attention was paid to psy choanalysis, cognitive therapies, group therapies, family therapies, and psychodrama. Without openly suppressing the practice of psychotherapy, the offi cials responsible for the health system did not encourage the ones with such initiatives at all, and the academic bodies, with few exceptions, were hostile to various forms of psychotherapy with an emphasis on those of psychoanalytic origin, for which they had cultivated old refl exes of rejection. This state of things explains the amplitude and the vigour of the initiatives breaking out after 1989, accomplishing the modalities for a structured and complete training.

KEYWORDS
psychotherapy, Rumania, communism, state socialism, dictatorship, history, retrospect, helping profession, Ceauşescu, contextual therapy

Geschichte der Psychotherapie in Rumänien in der Ära der sozialistischen Diktatur von Nicolae Ceauşescu: Ziel dieses Artikels ist es, den Zustand der Psychotherapie in der Ära der sozialistischen Diktatur von Nicolae Ceauşescu (1965–1989) darzustellen. Um die Charakteristika der psychotherapeutischen Zusammenhänge in den letzten Jahrzehnten des vergangenen Jahrhunderts zu verstehen, müssen notwendigerweise auch die Verzerrungen in den zwischenmenschlichen Beziehungen in Rumänien untersucht und deren Ursachen aufgedeckt und analysiert werden. Rumänien ist das einzige Land im Ostblock, in dem 45 Jahre lang nacheinander zwei nach stalinistischen Richtlinien handelnde Machthaber regierten, die ideologisch sehr aktiv waren und mit der Einführung einer national-kommunistischen Diktatur (Gheorghe Gheorghiu-Dej) bzw. einer Diktatur mit Personenkult (Nicolae Ceauşescu) zu gefürchteten und unanfechtbaren Führern der Partei und des Landes emporwuchsen. Unter diesen Bedingungen ist die Tätigkeit der Gesellschaft für Psychopathologie und Psychotherapie in Rumänien nach 1954 infolge von internen Streitigkeiten notgedrungen in eine Sackgasse geraten, die Rumänische Akademie wurde aufgelöst, die an ihrer Stelle gegründete Rumänische Volksakademie kämpfte gegen die Lehren von Freud und gegen die Ansätze von Psychosomatik und Behaviorismus. Die Psychotherapie wurde zwar nicht explizit verboten, dafür aber als mit den primitiven marxistischen Ideen nicht vereinbar diffamiert. Der Artikel beschreibt die Anstrengungen von Fachleuten in der Zeit nach den 1960er Jahren, dank deren regelmäßig Werke veröffentlicht wurden, die verschiedene Richtungen der Psychotherapie thematisiert und so Fachleute mit den Grundzügen der Psychotherapie vertraut gemacht haben. Es gab Psychologen und Psychiater mit Initiative und Tatkraft. In Fachbüchern, die in den letzten Jahrzehnten der Diktatur erschienen, wurden bereits psychotherapeutische Methoden erörtert, doch Psychoanalyse, kognitive und Gruppentherapien sowie familientherapeutische Methoden wurden an den Rand gedrängt. Die Durchführung von Psychotherapien wurde zwar nicht offen verboten, aber diejenigen, die in diesem Bereich tätig werden wollten, wurden von den Entscheidungsträgern im Gesundheitswesen nicht gerade ermutigt. Auf der anderen Seite stießen die verschiedenen psychotherapeutischen Richtungen – vor allem die der Psychoanalyse, der man mit den gewohnten Verdrängungsrefl exen begegnete – in den Foren der Akademie mit wenigen Ausnahmen auf feindseliges Verhalten. Diese Situation kann vielleicht den große Elan erklären, mit dem sich die neu gegründeten Gruppen und Gesellschaften unterschiedlichster Richtungen nach 1989 in der Realisierung verschiedener Ausbildungen und praktischer Tätigkeiten sowie in der Anerkennung gegliederter Ausbildungen eingebracht haben.

SCHLÜSSELBEGRIFFE
Psychotherapie, Rumänien, Kommunismus, Staatssozialismus, Diktatur, Geschichte, Rückblick, helfender Beruf, Ceauşescu, Psychoanalyse

A romániai pszichoterápia története Nicolae Ceauşescu szocialista diktatúrája idején: A dolgozat célja a pszichoterápia állapotának bemutatása Ceauşescu diktatúrája (1965–1989) idején. A múlt század utolsó évtizedeiben tapasztalt pszichoterápiás összefüggések jellegzetességeinek megértéséhez elengedhetetlen a személyközi kapcsolatok Romániában tapasztalt torzulásainak tanulmányozása, az oda vezető okok feltárása és elemzése. Románia a keleti tömb egyetlen olyan országa, ahol 45 év során két olyan sztálinista irányvonalat követő vezető követte egymást, akik igen aktív ideológiai tevékenységet folytattak, miközben a párt és az ország rettegett és megtámadhatatlan vezéreivé nőtték ki magukat, nemzeti-kommunista (Gheorghe Gheorghiu-Dej) és személyi kultuszra alapuló (Nicolae Ceauşescu) diktatúrát honosítva meg. E körülmények közepette 1954 után, a frissen alakult Román Pszichopatológiai és Pszichoterápiás Társaság tevékenységét a belső torzsalkodások vakvágányra kényszerítették, beszüntették a Román Akadémiát, a helyette megalakított Román Népi Akadémia sorra szembeszállt a freudizmussal, pszichoszomatikai és behaviorista tanokkal. Nyíltan ugyan nem tiltották be, de a primitív marxista tanokkal összeférhetetlennek kiáltották ki a pszichoterápiát. A dolgozat bemutatja a 60-as évek utáni korszak szakembereinek erőfeszítéseit, amelyek révén rendre olyan művek kerültek sajtó alá, amelyek taglalták a pszichoterápia különböző válfajait, megismertetve a szakembereket azok alapelveivel. Feltűntek kezdeményező készséggel rendelkező pszichológusok és pszichiáterek (elmegyógyászok). A diktatura utolsó évtizedeiben megjelent szakkönyvek már leírták a pszichoterápiás módszereket, de még pályaszélen futtatták a pszichoanalízist, kognitív és csoportterápiákat valamint a családterápiás módszereket. Nyíltan ugyan nem tiltották be a pszichoterápiás gyakorlatot, ám az egészségügyi rendszer alakítói nem bátorították az ilyen jellegű kezdeményezésekkel jelentkezőket, miközben az akadémia fórumai – kevés kivétellel – ellenséges magatartást tanúsítottak a pszichoterápia különböző típusai, kiemelten a pszichoanalitikus beállítottságúak iránt, amelyekhez régről fogant hárítási refl exeikkel viszonyultak. Ez a helyzet magyarázhatta talán azt a kirobbanó energiát, amellyel 1989 után a frissen alakult legkülönfélébb irányultságú csoportok, társaságok belevetették magukat a különféle képzések és gyakorlati tevékenység lebonyolításába, a strukturált képzések hivatalossá tételébe.

KULCSSZAVAK
pszichoterápia, Románia, kommunizmus, államszocializmus, diktatúra, történelem, visszatekintés, segítő foglalkozás, Ceauşescu, pszichoanalízis

Historia rumuńskiej psychoterapii w czasach socjalistycznej dyktatury Nicolae Ceauşescu: Celem pracy jest przedstawienie stanu psychoterapii w czasach dyktatury Ceauşescu (1965– 1989). Do zrozumienia typowych zjawisk psychoterapeutycznych ostatnich dziesięcioleci minionego wieku niezbędne jest zbadanie zwyrodnień w kontaktach międzyludzkich mających miejsce w Rumunii oraz identyfi kacja i analiza przyczyn, jakie do tego doprowadziły. Rumunia była jedynym krajem bloku wschodniego, w którym przez 45 lat władzę sprawowało kolejno dwóch przywódców, reprezentujących linię stalinowską, prowadzących aktywną działalność ideologiczną, którzy stali się groźnymi i niekwestionowanymi wodzami partii i kraju, urzeczywistniając dyktaturę narodowo-komunistyczną (Gheorghe Gheorghiu-Dej) i dyktaturę opartą na kulcie jednostki (Nicolae Ceauşescu). W tych okolicznościach Rumuńskie Towarzystwo Psychopatologiczne i Psychoterapeutyczne powstałe w 1954 roku, na skutek walk wewnętrznych znalazło się w ślepym zaułku, zlikwidowano Rumuńską Akademię Nauk, zaś powstała na jej miejsce Rumuńska Akademia Ludowa występowała przeciw freudyzmowi oraz kierunkom psychosomatycznym i behawioralnym. Wprawdzie pschychoterapia nie została ofi cjalnie zakazana, ale uznano ją za sprzeczną z prymitywnymi marksistowskimi dogmatami. Studium przedstawia wysiłki specjalistów po okresie lat 60-tych, dzięki którym systematycznie publikowano dzieła, prezentujące rozmaite odmiany psychoterapii, przedstawiając specjalistom jej zasady. Pojawiali się psychologowie i psychiatrzy wykazujący dużą inicjatywę. Podręczniki ukazujące się w ostatnich dziesięcioleciach dyktatury opisywały już metody psychoterapii, ale jedynie marginalnie pojawiały się w nich psychoanaliza, terapia kognitywna i grupowa oraz metody terapii rodzinnej. Praktyka psychoterapeutyczna nie była wprawdzie ofi cjalnie zakazana, ale twórcy systemu zdrowotnego nie zachęcali zgłaszających się z tego typu inicjatywami, podczas gry fora akademickie – z nielicznymi wyjątkami – demonstrowały wrogą postawę wobec rozmaitych rodzajów psychoterapii; szczególnie odnosiło się to do zwolenników psychoanalizy, wobec których postępowali zgodnie z refl eksami odziedziczonymi z przeszłości. Tym właśnie można tłumaczyć wybuch energii, z jaką świeżo powstające po 1989 roku ugrupowania i towarzystwa, reprezentujące różnorodne grupy, rozpoczęły wielokierunkowe szkolenia i zajęcia praktyczne oraz zainicjowały tworzenie urzędowych struktur kształcenia.

SŁOWA-KLUCZE
psychoterapia, Rumunia, komunizm, państwo socjalizm, dyktatura, historia, przegląd hystoryczny, zawody służb społecznych, Ceauşescu, psychoanaliza

Istoria psihoterapiei din România în timpul dictaturii socialiste a lui Nicolae Ceauşescu: Lucrarea încearcă să facă o prezentare a dezvoltării psihoterapiei în România, în perioada dictaturii socialiste a lui Nicolae Ceauşescu (1965–1989). Pentru înţelegerea însă a particularităţilor evoluţiei psihoterapiei în ultimele decenii ale secolului trecut este necesar studiul deteriorării profunde a calităţii relaţiilor interpersonale din România şi analizarea cauzelor care au condus la aceasta. România este singura ţară din Est în fruntea căreia s-au succedat, consecutiv, timp de 45 de ani, doi stalinişti, ambii cu o formare politică identică, care s-au remarcat printr-o activitate ideologică intensă, constantă, au devenit conducători temuţi şi de necontestat ai partidului şi ai ţării, instituind dictaturi: naţional-comunistă Gheorghe Gherghiu-Dej şi personală a lui Nicolae Ceauşescu. În aceste condiţii, începând din 1945, activitatea Societăţii Române de Psihopatologie şi Psihoterapie recent înfi inţată se perturbă, apărând schisme între membrii săi, se desfi inţează Academia Română, iar cea nou înfi inţată, Academia Populară Română va combate pe rând freudismul, psihosomatica, behaviorismul. Urmează o perioadă în care fără să fi e interzisă formal, psihoterapia este incompatibilă cu marxismul primitiv al epocii. Lucrarea prezintă eforturile specialiştilor în perioada de după anii 60, când apar progresiv lucrări care descriu diverse tipuri de psihoterapii familiarizând profesioniştii cu ideile fundamentale, se remarcă psihiatri şi psihologi cu iniţiative în domeniu; de asemenea manualele de psihiatrie publicate în ultimele decenii ale dictaturii vor descrie metodele de psihoterapie, acordând însă foarte puţină atenţie psihanalizei, terapiilor cognitive, terapiilor de grup, terapiilor familiale. Fără să reprime făţiş practicarea psihoterapiei, responsabilii ofi ciali ai sistemului de sănătate nu îi încurajau deloc pe cei care aveau astfel de iniţiative, iar forurile academice erau cu mici excepţii ostile diferitelor forme de psihoterapie cu un accent special pe cele de inspiraţie psihanalitică pentru care aveau cultivate vechi refl exe de respingere. Această stare de lucruri explică amploarea şi vigoarea cu care, după 1989, numeroase grupuri se organizează, se iniţiază şi practică diferite tipuri de psihoterapii, desăvârşind modalităţile ofi ciale de formare structurată.

CUVINTE CHEIE
psihoterapie, România, comunism, socialism de stat, dictatură, istorie, retrospectivă, profesie de ajutorare, Ceauşescu, psihanaliză

История психотерапии в Румынии во время социалистической диктатуры Николае Чаушескy: Цель работы – показать состояние психотерапии во время диктатуры Чаушеску (1965–1989). Для того, чтобы понять взаимосвязи психотерапии, проявившиеся в последние десятилетия прошлого века, необходимо исследовать искажение межличностных отношений, наблюденное в Румынии, выявление и анализ причин, приводивших к этому. Румыния единственная страна восточного блока, где в течении 45 лет последовали друг за другом два руководителя-приверженца сталинизма, которые проводя весьма активную идеологическую деятельность, выросли в грозных и неприкосновенных вождей партии и страны, и ввели национально-коммунистическую диктатуру (Георге Георгиу-Деж) и диктатуру культа личности (Николае Чаушеску). При таких обстоятельствах, после 1954 г. внутренние трения загнали в тупик деятельность только что основанного Румынского психопатологического и психотерапевтического общества, Академия Руминии была упразднена, основанная вместо неё Румынская народная академия противостояла фрейдизму, психосоматическим и бихевиорическим учениям. Хотя психотерапию открыто не запрещали, её объявили несовместимой с примитивными учениями марксизма. Работа показывает усилия специалистов в период после 60-ых годов, благодаря которым в прессе подряд были опубликованы произведения, излагающие разновидности психотерапии, знакомящие специалистов с основными её принципами. Стали известными некоторые инициативные психологи и психиатры. Специальные книги, опубликованные в последние годы диктатуры, уже описали методы психотерапии, однако ещё не взяли в центр внимания психоанализ, когнитивные и групповые терапии и методы семейной терапии. Практика психотерапии открыто не воспрещалась, однако руководители системы здравоохранения не поддерживали претендентов, выступающих с такими инициативами, форумы академии в то же время – с некоторыми незначительными исключениями – проявляли враждебное отношение к разным видам психотерапии, в первую очередь основанным на психоанализе, к которым они относились издавна с укоренившимися рефлексами устранения. Такая ситуация могла послужить объяснением той взрывной энергии, с которой свежеоформившиеся общества и группировки после 1989 г. ринулись осуществлять разные виды обучения и практической деятельности, оформлять официальную аккредитацию структурированого обучения.

КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
психотерапия, Румыния, коммунизм, государственный социализм, диктатура, история, ретроспекция, вспомогательная деятельность, Чаушеску, психоанализ

Dejiny rumunskej psychoterapie v dobe socialistickej diktatúry Nicolae Ceauşesca: Cieľom štúdie je predstavenie stavu psychoterapie v období diktatúry Nicolae Ceauşesca (1965–1989). Pre pochopenie kontextu, v ktorom sa psychoterapia v Rumunsku v posledných desaťročiach minulého storočia vyvíjala, je nevyhnutné štúdium narušenia medziľudských vzťahov, ku ktorému v Rumunsku došlo, ako aj identifi kácia a analýza jeho príčin. Rumunsko je jedinou krajinou východného bloku, kde počas 45 rokov nastúpili po sebe dvaja vodcovia nasledujúci smer stalinizmu. Obaja vykonávali obzvlášť aktívnu ideologickú činnosť, pričom sa stali obávanými a nespornými vodcami strany a štátu a zaviedli diktatúru založenú na národnom komunisme (Gheorghe Gheorghiu-Dej) a osobnom kulte (Nicolae Ceauşescu). Za týchto okolností bola po roku 1945 činnosť novo založenej Rumunskej psychopatologickej a psychoterapeutickej spoločnosti v dôsledku vnútornej schizmy narušená. Činnosť Rumunskej akadémie bola zastavená a namiesto nej bola založená Rumunská ľudová akadémia, ktorá sa postavila proti freudizmu, psychosomatickému i behavioristickému učeniu. Psychoterapia síce priamo zakázaná nebola, no bola vyhlásená za nezhodnú s marxistickým učením. Štúdia predstavuje úsilie odborníkov, ktorí v období po skončení šesťdesiatych rokoch publikovali diela zaoberajúce sa rôznymi odvetviami psychoterapie a touto cestou oboznamovali odborníkov s ich zásadami. Objavili sa psychológovia a psychiatri s iniciatívnym prístupom. Odborné knihy, ktoré vyšli v posledných desaťročiach diktatúry, už popisovali psychoterapeutické metódy, no psychoanalýze, kognitívnej a skupinovej terapii či metódam rodinnej terapie sa ešte nevenovali. Psychoterapeutická prax síce nebola priamo zakázaná, nebola však zodpovednými osobami zdravotníckeho systému podporovaná. Fóra akadémie – až na malé výnimky – prejavovali na základe dávno vzniknutých obranných refl exov negatívny postoj k rôznym druhom psychoterapie, zvlášť k psychoanalýze. Toto pozadie možno do istej miery vysvetľuje tú energiu, s ktorou sa po roku 1989 novo založené skupiny a spolky s najrôznejším zameraním vrhali do realizácie a certifi kácie rôznych vzdelávacích kurzov a praktickej činnosti.

KĽÚČOVÉ POJMY
psychoterapia, Rumunsko, komunizmus, štátny socializmus, diktatúra, dejiny, retrospektcia, pomáhajúca profesia, Ceauşescu, psychoanalýza